Již čtyři tisíce let naše civilizace oslavuje Vánoce. Od dávných dob lidé pozorovali krátící se den a příchod zimy, stejně jako od určitého dne mohli zaznamenat, že se dny začínají opět prodlužovat. Slunce bylo všemi národy považováno za jedno z nejdůležitějších božstev. Zimní slunovrat, který nastává se vstupem Slunce do znamení Kozoroha, byl oslavován jako okamžik vítězství nad zimou a počátek nového vegetačního období. Dnešní Vánoce tedy odjakživa byly oslavou vzniku nového života a naděje. Pozdější křesťanskou vírou byly oslavy přejaty a přejmenovány, ale původní smysl tohoto svátku nikdy nevymizel úplně.
Nejvíce tradičních zvyků, které se dochovaly dodnes, nám zanechali Keltové, žijící na našem území až do počátku našeho letopočtu. Hlavní snahou Keltů bylo pomoci Slunci, které považovali v nejdelší noci roku za dočasně zaniklé, nalézt cestu zpět na Zem. Nejdůležitějším tedy bylo udržovat po celou noc oheň a to ne ledajaký. V domácím ohništi se zapalovalo mohutné poleno, posypané před zapálením obřadně moukou, polité jablečným moštem a ozdobené jmelím. Mouka symbolizovala úrodnost půdy, jablko Slunce a jmelí nesmrtelnost přírody. Oheň musel hořet celých dvanáct dní, až pak směl být uhašen. Dnes najdeme dozvuky této tradice v podobě svíčky na štědrovečerním stole.
Poté co byl zapálen domácí oheň, odcházela celá vesnice na pole tak, jako se dnes chodí na Půlnoční mši do kostela. Zde se již bujaře oslavovalo. Na roh býka, symbolu síly, se nabodl švestkový koláč a pak se zvíře polévalo pivem tak dlouho, dokud koláč neshodilo. Pokud dopadl před něj, očekávala se příští rok bohatá úroda a štěstí. Pak se, vždy třikrát a se zatajeným dechem obíhali posvátné kameny, podobně jako dnes, když chcete vidět poklad.
Vrcholem byla půlnoc, kdy se převrhl vůz se slámou, v ní se obalilo kolo a to se zapálené pustilo z kopce. Symbolizovalo znovu zrozený sluneční kotouč, stejně jako dnešní skořápky se svíčkami. Poté se lidé až do rána navštěvovali ve svých domech a vzájemně se obdarovávali ovocem, jmelím a kvašenými nápoji. Kolednické pochůzky na Štěpána se zachovaly dodnes..
Katolické církvi se nepodařilo tyto zvyky zcela potlačit a tak jim dala jen jiný význam. Je proto logické, že irští Keltové jako jediné etnikum v pohanské Evropě přijali od svatého Patrika novou víru s naprostým pochopením a nenásilně. Křesťanské svátky chápali po svém a byli schopni je přizpůsobit těm svým původním. A byli to právě irští kněží, kteří jako první přinesli křesťanství do Čech. Vrátili tak vlastně svou víru tam, odkud na svou pout do Irska na přelomu letopočtu vyrazili.
Historie slavení křesťanských Vánoc spadá do doby, kdy se v římském kalendáři v roce 336 objevil nový svátek. Jmenoval se Adventus Divi - Příchod Božského a měl připomenout jubileum nástupu panovníka na trůn. Věčně pronásledovaní křesťané však odmítli uctívat člověka jako boha. A tak svátek přejmenovali na Adventus Domini neboli Příchod Páně a poprvé jej oslavili v roce 354.
Uvedeno ve spolupráci se serverem druidova.mysteria.cz
|
