Záležitosti fyzického projevu cigaret a také dopadu na fyzické zdraví člověka všichni až moc dobře známe. Z estetického hlediska jde o dva naprosto různé úhly pohledu. Jeden vidí hodně jasně především nekuřáci: nijak to nevoní, a to nejen ve formě venkovního kouře, ale posléze ani z rukou a úst, z auta, bytu, kanceláře. Když si vedle nás někdo zapálí třeba na autobusové zastávce, musíme si dát pozor, abychom nestáli "po větru", a když se chceme s někým líbat, také nechceme líbat zrovna popelník. Zažloutlé prsty a zuby, nezdravá a povadlá, předčasně vrásčitá pleť také nic moc. Přitažlivé nejsou ani vlasy a oblečení, zkrátka celý člověk nasycený tímto "parfémem".
Ten druhý, opačný úhel pohledu, patří všem druhům iluze tak, jak ji dokáží silně vnímat a obdivovat zejména teenageři - překrásná modelka s cigaretou ve smyslných ústech a úžasný hrdina nejnovějšího filmového trháku ležérně odhazující nedopalek jsou prostě k "sežrání"… Zranitelní a snadno ovlivnitelní …náctiletí si pak navždy podvědomě spojují krásu a úspěch právě s kouřením. Už samotný rituál zapalování si cigarety pro ně bývá neodolatelný - sami si jeho prostřednictvím rádi dodávají ve svých očích odvahy, dospělosti a více či méně úspěšně jím maskují svou neschopnost kvalitní a sebevědomé společenské komunikace, která není nervózní a nepotřebuje skrývat, že člověk neví co s rukama, co se sebou.
Takhle často vypadá umělecká reklama na "krásu"
Ale může také vypadat úplně jinak …
Zde také tkví možnost prvního a nejširšího působení na tuto generaci. Média v tomto směru mohou velmi mnoho vykonat - je podstatně na nich, zda budou ve svých programech preferovat zdravý životní styl anebo opak. Jinak řečeno - je zde dostatek prostoru pro to, jak změnit negativní diktát módy - třeba prostřednictvím charakterních celebrit, které si umějí vážit svého zdraví a zdraví svých dětí, a kterým leží na srdci osud lidstva jako takového. Obdiv veřejnosti se tak může pomalu směřovat k jiným lidským hodnotám právě i za jejich pomoci. Společenské vzory a idoly, objekty zbožného uctívání by měly mít tyto hodnoty pořádně srovnané v hlavě. Najdou se vůbec nějaké? Při troše dobré vůle jistě ano a pokud se skutečně pečlivě porozhlédneme, bude jich mnoho.
Poměrně častá jsou i nejrůznější neštěstí mající svůj původ právě v zapálené cigaretě: požáry způsobené nedopalky, nehody na silnicích způsobené nepozorností řidičů, věnují-li se kouření více než řízení. Dále fakt, že jsou to spíše kuřáci, kteří mají sklony vyhledávat i jiné, stále silnější povzbuzující prostředky (přátelská káva a posléze sklenka alkoholu k cigaretě už nyní jakoby neodmyslitelně patří) a snadno se stanou obětí silnější drogové závislosti - to vše jsou zjevné negativní dopady hloupého zlozvyku, který často začíná jen nevinnou dětskou zvědavostí a špatnými dospělými vzory. O nemocech samozřejmě ani nemluvě - zde také vidím tu naprosto nejdůraznější možnost k poučení - skutečně není nad to, když lidé na vlastní oči uvidí na medicínských snímcích zničené plíce, karcinomy a další zdravotní pohromy, které kouření prokazatelně způsobuje. Od věci nejsou ani fotky silných kuřáků v porovnání s tím, jak tito lidé vypadali, když byli ještě zdraví. Společenská tolerance a podpora se touto pravdivou osvětou poměrně přirozeně rychle sníží.
Cigaretová závislost je rovněž relativně drahá záležitost, rozpočteme-li si na roky dopředu - kouří navíc i lidé ze sociálně slabších vrstev - nabízí se otázka, zda potom nešidí své děti nejen nezdravým životním stylem, ale právě i na cigarety utracenými financemi. To, že jsou navíc děti i schopny začít krást, aby měly právě na cigarety, bylo už mnohokrát popsáno. Tím se nenápadně ale jistě zvyšuje společenská kriminalita jako taková. A jsme tedy u základního faktoru této problematiky - u rodiny a jejího výchovné vlivu. Pokud rodiče sami kouří, mnoho je už tímto pokaženo - jen stěží mohou vlivně apelovat na potomky, aby se sami za sebe této "drogy" zřekli. Už od ranného mládí jsou děti kuřáků zvyklé na vůni tabáku a často už mají i částečnou predispozici k fyzické závislosti tím, že si jejich matka v těhotenství "občas zapálila". Nicméně ani zde není třeba se předčasně vzdávat naděje na úspěch. Dospělí mají vždy šanci přestat kouřit a změnit i celou filozofii života, třeba právě kvůli tomu, aby mohli jít svým dětem příkladem.
A pokud toho nejsou schopni, neměli by jim sobecky upírat možnost na pochopení celé této problematiky třeba ve školských projektech, neměli by ji nijak zlehčovat jen proto, že sami kuřáky jsou. Pokud neplatí obyčejná lidská ohleduplnost v rodině samotné, kde ji potom chceme hledat ve společnosti? Nikdy není pozdě začít si i prakticky uvědomovat, jak tímto svým zlozvykem otravuji život druhým - pasivní kuřáci o tom vědí své. Právě nucení pasivní kuřáci mají ty nejsilnější motivy k důraznějšímu prosazování svých práv nejen na čistá pracoviště, ale i restaurace, zábavní a kulturní podniky atd. Měli by se o ně nekompromisně zasazovat všemi zákonnými prostředky a sami se o nutný posud v zákonodárství také umět i trochu "poprat".
Škola nemůže vliv rodiny samozřejmě nikdy nahradit stoprocentně. Vzájemná láska a důvěra, možnost se vším se rodičům vždy svěřit, moci za nimi přijít s každým problémem - to jsou hodnoty, které nelze nikdy ničím zcela nahradit. Tedy jako první by měli být poučeni sami rodiče. Někdy si říkám, že ti, kdo chtějí přivést na svět dítě, by měli procházet speciálními vzdělávacími kurzy a měli by k tomu získat určité "osvědčení o způsobilosti". Možná bychom potom nebyli tak často svědky opravdu otřesných výchovných rodičovských metod. Jak chtít od sobeckých, lhostejných lidí, kteří si myslí "po nás potopa", aby dokázali správně vychovat své děti, když prostě ani oni sami neví, co správné je a co není? Filozofie lidského života založená na tomto čistě materiálním pojetí světa nikdy nemůže být trvale úspěšná. Pokud však přemýšlíme alespoň trochu jinak (co když jsou například reinkarnace skutečné…?), náš pocit zodpovědnosti se rychle zvýší - přece nechceme někdy v budoucnosti snášet následky našeho vlastního špatného chování.
Pokračování příště
|
