|
| |
ESOTERIKA |
Číslo šelmy |
| Vlk Samotář |
| zobrazení: 5649 | známka: 3 | komentářů: 1 | přidat komentář | formátovat pro tisk |
|
Datum 6.6. 2006 (neboli 06.06.06) bylo mnoha lidmi interpretováno jako 666, tedy číslo šelmy či znamení bestie - zkrátka ono tajemné číslo 666. Bohužel, na otázku proč tomu tak je, většina lidí rozpačitě odpovídala, že "to" slyšeli v rozhlase, televizi či od známého. Setkal jsem se i s výrokem, že 6. června má narozeniny Satan. Takže ... jak tomu vlastně je?
Číslo šelmy se zmiňuje ve 13. kapitole Zjevení svatého Jana, které je součástí Bible, přesněji řečeno Nového zákona. Většina rukopisů uvádí pod tímto názvem číslo 666. Existuje však i varianta, kdy je oním číslem šelmy číslo 616. Místo, kde je číslo šelmy zmiňováno, leží v posledním (osmnáctém) odstavci této kapitoly.
Zjeveni svatého Jana je poslední knihou Nového zákona. Často bývá podle prvního řeckého slova Άποκάλυψις (čti apokalypsis - "zjevení, odhalení") nazývána i Apokalypsa. Tento termín je však zavádějící, protože se jím dnes označuje celý literární žánr. který ovšem dostal své jméno právě podle prvního slova této knihy. Zjevení svatého Jana bývá označováno za nejproblematičtější a nejkontroverznější knihu Bible. Proto se mu také za téměř dva tisíce let existence dostalo nejrůznějších výkladů.
Již sám název obsahující jméno Janovo zjevení je zavádějící. Kniha začíná slovy Άποκάλυψις Ίησοΰ Χριστοΰ, tedy Zjevení Ježíše Krista (které mu dal Bůh, aby ukázal svým služebníkům…). Jan je jen vidoucím, prorokem, který toto zjevení ("Ježíšovo" nebo "o Ježíši") napsal.
Původní text Zjevení svatého Jana je, jako ostatní knihy Nového zákona, psán řecky. Řečtina je však na mnoha místech chybná; jednak pro mnoho hebraismů, jednak i úmyslně, neboť autor se snaží jejich prostřednictvím o sugestivnější vyjádření svých myšlenek (násilné nominativy namísto povinných genitivů apod.).
Kniha bývá datována do konce prvního století po Kristu. Autor sám sebe označuje jako Jan , který se ocitl na ostrově Patmos kvůli svědectví Ježíše Krista. Zda se jednalo o vězení kvůli jeho víře, nebo o jeho misijní cestu, není zřejmé.
Jan prezentuje celý spis jako jedno velké zjevení, kterého se mu dostalo v den Páně (vykládá se obvykle jako neděle, ale podle některých pramenů mohlo jít o sobotu) na ostrově Patmos. Po krátkém popisu úvodních obrazů dostává Jan příkaz napsat sedm listů sedmi různým církvím v Malé Asii: do Efezu, Smyrny, Pergama, Thyatir, Sard, Filadelfie a Laodikaje. Zda se jedná o skutečné nebo fiktivní dopisy, se opět vedou spory. Poté následují již jen nové a nové obrazy, které znázorňují různé události. Vykladači se různí v tom, jak tyto obrazy chápat. Jisté je, že celé Zjevení svatého Jana je hluboce inspirováno Starým zákonem.- i když z něj v Janově textu nenajdete jediný přímý citát. Dá se říci, že celé dílo je jakýmsi kompilátem parafrází a starozákonních motivů a dějových obrazů.
Známými obrazy jsou např. čtyři jezdci (kap. 6), 144 000 spravedlivých vykoupených (7. kap.), dva svědkové, kteří jsou zabiti a pak vstanou z mrtvých (kap. 11), žena oděná sluncem a ohrožená drakem, který chce pohltit dítě, které má porodit (kap. 12), dravé šelmy vládnoucí světu, odsouzení nevěstky opité krví mučedníků, pád Babylonu (kap. 17-18), Beránkova svatba (kap. 19), tisíciletá říše Kristova (kap. 20), nebeský Jeruzalém (kap. 21-22).
Zde by bylo vhodné zdůraznit, že číslo šelmy 666, zmiňované v (kap. 13), není prezentováno jako číslo Antikrista -- o něm se v textu vůbec nikde nehovoří!
Podívejme se, jak 13. kapitola Zjevení svatého Jana zní v dnes běžném překladu Bible.
Zjevení Janovo, 13. kapitola
- Tu jsem viděl, jak se z moře vynořila dravá šelma o deseti rozích a sedmi hlavách; na těch rozích deset královských korun a na hlavách jména urážející Boha.
- Ta šelma, kterou jsem viděl, byla jako levhart, její nohy jako tlapy medvěda a její tlama jako tlama lví. A drak jí dal svou sílu i trůn i velikou moc.
- Jedna z jejích hlav vypadala jako smrtelně raněná, ale ta rána se zahojila. A celá země v obdivu šla za tou šelmou;
- klekali před drakem, protože dal té šelmě svou moc, a klekali také před šelmou a volali: 'Kdo se může rovnat té dravé šelmě, kdo se odváží s ní bojovat?'
- A bylo jí dáno, aby mluvila pyšně a rouhavě a měla moc po čtyřicet dva měsíce.
- A tak otevřela ústa a rouhala se Bohu, jeho jménu i jeho příbytku, všem, kdo přebývají v nebi.
- A bylo jí dáno, aby vedla válku proti svatým a aby nad nimi zvítězila. Dostala moc nad každým kmenem, národem, jazykem i rasou;
- budou před ní klekat všichni obyvatelé země, jejichž jména nejsou od stvoření světa zapsána v knize života, v knize toho zabitého Beránka.
- Kdo má uši, slyš!
- Kdo má jít do zajetí, půjde do zajetí. Kdo má zemřít mečem, musí mečem zemřít. Teď musí Boží lid osvědčit trpělivost a víru.
- Vtom jsem viděl jinou šelmu, jak vyvstala ze země: měla dva rohy jako beránek, ale mluvila jako drak.
- Z pověření té první šelmy vykonává veškerou její moc. Nutí zemi a její obyvatele, aby klekali před první šelmou, které se zahojila její smrtelná rána.
- A činí veliká znamení, dokonce i oheň z nebe nechá před zraky lidí sestoupit na zem.
- Bylo jí dáno dělat znamení ke cti první šelmy a svádět jimi obyvatele země; rozkazuje obyvatelům země, aby postavili sochu té šelmě, která byla smrtelně zraněna mečem, a přece zůstala naživu.
- Je jí dáno, aby do sochy té šelmy vdechla život, takže ta socha mluvila a vydala rozkaz, že zemřou všichni, kdo před ní nepokleknou.
- A nutí všechny, malé i veliké, bohaté i chudé, svobodné i otroky, aby měli na pravé ruce nebo na čele cejch,
- aby nemohl kupovat ani prodávat, kdo není označen jménem té šelmy nebo číslicí jejího jména.
- To je třeba pochopit: kdo má rozum, ať sečte číslice té šelmy. To číslo označuje člověka, a je to číslo šest set šedesát šest.
Tatáž kapitola v Kralické bibli z roku 1613
Nedalo mi, abych tentýž text nepřidal ještě jednou - tentokráte podle 1. vydání Kralické bible z roku 1613. Nádherná čeština ....
- I viděl jsem šelmu vystupující z moře, kteráž měla sedm hlav a deset rohů. A na rozích jejích deset korun, a na hlavách jejích jméno rouhání
- Byla pak šelma ta, kterouž jsem viděl, podobná pardovi, a nohy její jako nedvědí, a ústa její jako ústa lvová. I dal jí drak sílu svou, a trůn svůj, a moc velikou.
- A viděl jsem, ano jedna z hlav jejích jako zbitá byla až na smrt, ale rána její smrtelná uzdravena jest. Tedy divivši se všecka země, šla za tou šelmou.
- A klaněli se drakovi, kterýž dal moc šelmě; a klaněli se šelmě, řkouce: Kdo jest podobný té šelmě? Kdo bude moci bojovati s ní?
- I dána jsou jí ústa mluvící veliké věci a rouhání, a dána jí moc vládnouti za čtyřidceti a dva měsíce.
- Protož otevřela ústa svá k rouhání se Bohu, aby se rouhala jménu jeho, i stánku jeho, i těm, kteříž přebývají na nebi.
- Dáno jí i bojovati s svatými a přemáhati je; a dána jí moc nad všelikým pokolením, nad rozličným jazykem, i nad národem.
- Protož klaněti se jí budou všickni, kteříž přebývají na zemi, jichžto jména nejsou napsaná v knihách života Beránka, toho zabitého od počátku světa.
- Má-li kdo uši, slyš
- Jestliže kdo do vězení povede, do vězení půjde; zabije-li kdo mečem, musí mečem zabit býti. Zdeť jest trpělivost a víra svatých.
- Potom viděl jsem jinou šelmu vystupující z země, a měla dva rohy, podobné rohům Beránkovým, ale mluvila jako drak.
- Kterážto všecku moc první šelmy provozuje před tváří její; a působí to, že země i ti, kteříž přebývají na ní, klanějí se šelmě té první, jejížto rána smrtelná uzdravena byla.
- A činí divy veliké, takže i ohni rozkazuje stupovati s nebe na zem před obličejem mnohých lidí.
- A svodí ty, jenž přebývají na zemi, těmi divy, kteréžto dáno jí činiti před obličejem šelmy, říkající obyvatelům země, aby udělali obraz šelmě, kteráž měla ránu od meče, a ožila zase.
- I dáno jí, aby dáti mohla ducha tomu obrazu šelmy, aby i mluvil obraz šelmy, a aby to způsobila, kteřížkoli neklaněli by se obrazu šelmy, aby byli zmordováni.
- A rozkazuje všechněm, malým i velikým, bohatým i chudým, svobodným i v službu podrobeným, aby měli znamení na pravé ruce své, aneb na čelích svých,
- A aby žádný nemohl kupovati ani prodávati, než ten, kdož má znamení aneb jméno té šelmy, anebo počet jména jejího.
- Tuť jest moudrost. Kdo má rozum, sečtiž počet šelmy. Nebo jest počet člověka, a jestiť počet ten šest set šedesáte a šest.
Výklad 13. kapitoly Zjevení Janova
Třináctá kapitoly knihy Zjevení svatého Jana obsahuje vidění dvou šelem, které představují různá protivenství, které křesťany, kterým je spis adresován, potkají.
První šelma vystupuje z moře a symbolika s ní spojená poukazuje na nastávající rozhodující boj mezi Bohem a satanem, jehož je šelma pozemskou představitelkou. Atributy sedmi rohů a deseti hlav mohou být odkazy na jména, která hrála úlohu v císařském kultu v římské říši. Klíčem k pochopení symboliky této postavy může být ve třetím odstavci zmínka o zahojené smrtelné ráně na jedné z hlav šelmy. Ta odkazuje na legendu o navracejícím se císaři Neronovi, který roku 68 spáchal sebevraždu. Podle legendy však skutečně nezemřel, ale uprchl k Parthům, aby se zakrátko vrátil v čele vojska a zaujal své dřívější mocenské postavení. Vzhledem k tomu, že Jan chce povzbudit křesťany své doby, je nejspíše tímto navrátivším se Neronem Domitianus, vládnoucí v době sepsání spisu.
Cílem této mocnosti je podle v. 7 pronásledování křesťanů; věřící však může obstát pouze, je-li zapsán do Beránkovy knihy života. Výklad o šelmě je tedy nejspíše napomenutím pro křesťany v Malé Asii, že jejich bezvýchodná situace leží v Božích rukou - a na nich záleží, zda budou stát při Bohu a Kristu, nebo uznají totalitní nárok římské říše, představovaném uctíváním císaře jako boha.
Ve druhé části kapitoly se vyskytuje druhá šelma, vystupující ze země. Ta může být na první pohled svým zjevem zaměnitelná s Beránkem (Kristem). Původ této šelmy však prozrazuje její řeč, která je podobná řeči dračí. Druhá šelma zcela slouží šelmě první. Tato šelma nepředstavuje dle všeho žádnou konkrétní postavu, ale má symbolizovat více lidí, kteří se zřejmě v Malé Asii zasazují o císařský kult a nutí obyvatelstvo, aby uctívalo císařovy sochy.
Situace, kterou Zjevení svatého Jana popisuje, je podobná situaci židovského národa ve 2. století př. n. l. za Antiocha IV. Epifana a užívá se zde symboliky, kterou tehdejší situaci vyobrazovala kniha Daniel a další apokalyptická literatura. Lze tedy nalézt paralelu mezi absolutním požadavkem kultu ze strany Antiochovy a císařským kultem, který si vyžaduje celého člověka, proto lidé uctívající císaře musí na pravé ruce nebo na čele nosit cejch (míněno zde zřejmě symbolicky); toto znamení spočívá ve jménu šelmy a v čísle jejího jména. Poslední verš této kapitoly ukazuje hodnotu tohoto čísla.:
To je třeba pochopit: kdo má rozum, ať sečte číslice té šelmy.
To číslo označuje člověka, a je to číslo šest set šedesát šest (Zj 13,18).
Různé typy interpretací
Výklady textu Zjevení svatého Jana jsou ovšem různorodé a můžeme je zhruba rozdělit do čtyř skupin:
- Préteristický výklad chápe "proroctví" v Janově Zjevení jako výpovědi odrážející události své doby a Janovo očekávání. Obvykle se předpokládá, že Jan reaguje na těžkou situaci prvotních maloasijských křesťanů, kteří byli v té době zvlášť pronásledováni pro svou víru, a snaží se je utěšit a posílit vizí, že Beránek (tj. Kristus), který je vykoupil svou krví, jim dá za odměnu věčný život a vládu ve svém království. [editovat]
- Historicistický výklad chápe proroctví jako popis událostí, z hlediska Janova budoucích, od Kristovy smrti nebo od nástupu křesťanství v římské říši až do konce světa. Popisují tedy běh dějin světa a církve. Historicisté se tedy snaží objevit to místo v průběhu Zjevení, kde se dnešní doba právě nachází. Ztotožňují přitom různé obrazy ze Zjevení s konkrétními událostmi v dějinách.
- Podle futuristického výkladu jsou v textu popisovány výlučně nebo ve velké míře události, které nastanou na konci časů. Většinou jsou to exegeté s pesimistickým náhledem na svět a předvídají blížící se konec světa plný utrpění a násilí, kdy Bůh ztrestá hříšné lidstvo za všechny jeho hříchy, ale zachrání přitom malou hrstku věrných.
- Podle idealistického výkladu jsou informace interpretovány jako popis a vyjádření toho, že Kristus vládne dějinám. Zjevení popisuje "mechanismus dějin", jak funguje svět a jak se vůči němu staví Kristus (a tedy Bůh); a jak se ke světu a k jeho dějinám má postavit křesťan.
Kromě těchto nejobvyklejších výkladů existují samozřejmě výklady další. Mimo jiné sem patří i jedny z nejstarších výkladů, např. Órigenův postoj ke Zjevení. Órigenés používal text Zjevení svatého Jana jako pramen pro christologii a další aspekty svého učení, nechápal je ve smyslu popisu dějin či dějinných událostí.
Zjevení svatého Jana bývá dnes také chápáno jako univerzální poselství o teologii dějin, jimž vládne Kristus, a o strukturách zla, které vystupuje proti křesťanům a jako předpověď budoucích (z Janova hlediska) událostí.
Jaká je doopravdy hodnota čísla šelmy?
Kritická vydání Nového zákona považují na základě stáří rukopisů za nejpravděpodobnější hodnotu čísla šelmy 666. Toto čtení nalezneme v nejvýznamnějších a nejstarších rukopisech, konkrétně v majuskulním kodexu alexandrijském ze 4. století a především velmi slavném papyrovém zlomku Chester Beatty III (P47) ze 3. století, stejně jako v dalších rukopisech a citacích u starověkých autorů, např. Ireneje z Lyonu, Hippolyta Římského, Órigena a dalších. Textové varianty jsou známy již více než 200 let a ani nové objevy z roku 2005, navazující na objev starověkých papyrů v Oxyrhynchu nevnášejí nic nového. Slovní vyjádření hodnoty 616 v textu Zj 13,18 uvádí pouze okrajové a pozdější rukopisy, codex Ephraemi receptus z 5. století uložený v pařížské knihovně, jeden z rukopisů Irenejových děl a nově též jeden z oxyrhynžských papyrů z období kolem roku 300. Jako další lze nalézt hodnotu 615, a to pouze v minuskulním rukopisu z 11. století.
Výklad hodnoty čísla 666
Dnes nejčastěji přijímaným vysvětlením je výše zmíněný préteristický výklad, ve kterém je číslo symbolicky spojeno s určitou soudobou osobností - ukazuje na spojitost mezi šelmou z moře a císařem Domitianem. Většina odborníků se domnívá, že číslo 666 je součtem pohebrejštěného jména císaře Nerona, které se psalo ???? ???, (Nerón Qesar); jednotlivé konsonanty dohromady tvoří číslo 666, pokud se od jména oddělí koncové ?, číselná hodnota jména je 616. Toto číslo se však podle zmiňované legendy o Neronově návratu nevztahuje přímo na něj, ale Domitiana. Důvodem, proč bylo jméno takto zašifrováno, byla zřejmě obrana před možným ohrožením křesťanů, pokud by se spis dostal někomu nepovolanému do ruky. Číslo 6 je pak symbolicky vnímáno jako číslo nedokonalosti, neboť je umenšením ideálního čísla plnosti, sedmičky.
Číslo 666 se v průběu dějin vykládalo a vykládá různě - tak třeba někteří středověcí exegeté a Martin Luther v protipapežské polemice toto číslo vztahovali na papeže, jehož označovali za antikrista.
V dnešní době některé teorie spiknutí a okrajové skupiny či sekty zneužívají čísla 666 a jeho symboliky pro svou argumentaci, případně jako znamení konce světa, ačkoli tato argumentace bývá sama o sobě velmi pochybná a vědecky neudržitelná. Takto mohou např. horovat proti produktům, na jejichž čárovém kódu lze najít tři šestky, mohou se též pokoušet spojovat číslo se jménem konkrétních současných osob a tvrdit, že se jedná o antikristy.
Některé interpretace se dále šíří podobně jako klepy, přestože je lze pokládat spíše za náhodu; tak například jméno Hitler dá dohromady 666, pokud "a" počítáte jako 100, "b" jako 101 atd. Pověrčiví lidé mohou mít z čísla 666 strach, podobně jako mají někteří strach z čísla 13.
Uvedeno ve spolupraci se serverem druidova.mysteria.cz
|
| Ohodnotit článek: |
|
|
pouze pro registrované uživatele
registrace zde |
|
|
Aktuální známka:
3 |
|
| Komentáře čtenářů (1) |
| přidáno | autor | předmět | |
| 3.3.2007 14:41 |
světlo |
Číslo šelmy |
odpovědět |
| Pouze pro registrované uživatele |
zobrazit komentáře | přidat komentář
|
|
|
Pokud se chcete zaregistrovat, můžete tak učinit zde
|
|
