Popis
Vytrvalá statná bylina až 1 m vysoká s vícehlavým řepovitým oddenkem uvnitř bělavým, na povrchu černým (proto se mu říká "černý kořen"). Přímá, nahoře větvená lodyha je drsně chlupatá, dole čtyřhranná. Listy jsou až 20 cm dlouhé, kopinaté, na líci málo, na rubu silněji chloupkaté a žilnaté. Krátce stopkaté květy jsou sestaveny do hustých vijanů, namnoze vidličnatě větvených. Mají trubkovitě zvonkovitou pěticípou korunu, na- hoře břichatě rozšířenou, barvy nachové, řidčeji růžové nebo čistě bílé. Po odkvětu se vytváří plod, kulovitě svrasklá tvrdka s jedním semenem. Kvete od května do července.
Výskyt
Je rozšířený v Evropě, u nás častý v příkopech, v křovinách u potoků a řek, ve vlhkém houští a na vlhkých polích.
Užívaná část
Kořen, někdy list
Sběr a úprava
Kořen se sbírá především na jaře před začátkem vegetace nebo na podzim v září a v říjnu. Rychle se omyje, rozpůlí, suší na slunci nebo při umělé teplotě, která nesmí být vyšší než 45°. Droga je bez pachu a je svíravé chuti, poněkud nahořklé. Na průřezu musí být bílá. Někdy se užívá čerstvý kořen.
Účinné látky a působení
Obsahuje hlavně slizové látky, silice a třísloviny, alkaloid symfytocymoglosin, konsolidin, konsolicin, dále allantoin, asparagin, organicky vázaný vápník aj. Chemicky a farmakologicky není dosud blíže prozkoumaný. Ovlivňuje krevní oběh a působí projímavě. Použije-li se zevně, zmírňuje bolesti a podporuje regeneraci tkáně a hojeni ran. Užívá se též ve stomatologii.
Užití
Poměrně málo se používá vnitřně jako mucilaginosum a antiflogistikum (1-3 čajové lžičky prášku zapít vodou), jako mírné projímadlo a jako prostředek proti kašli a při zahlenění dýchacích cest. Hlavně se však používá ve formě obkladů při krevních podlitinách, zánětu žil, dně, při chronických onemocněních kloubů a kostí, při zánětech svalových a šlachových pouzder, při křečových žilách, zvláště pak při otevřených městkách a bércových vředech. Dříve se užíval hlavně při zlomeninách, asi pro velký obsah organicky vázaného vápníku a příznivý vliv allantoinu. (Známá lidová mast na zlomeniny byla vyrobena z nastrouhaného kořene syrového kostivalu, z oddenku nátržníku a hřivního koňského tuku). Kostivalového nálevu lze také použít k potírání dásní při paradentóze.
Poznámka
Kostivalová mast se těšila zvláštnímu zájmu zejména ve středověku.Dnes se začíná znovu věnovat pozornost především chemismu této rostliny.
Zdroj: Naše rostliny v lékařství, Korbelář Endris, nakladatelství Avicenum
Uvedeno ve spolupráci se serverem www.victorie.cz
|
