Angličani, ti se mají! Jejich Stonehenge je známé široko daleko. A kdyby jen to! Mají ještě na devět stovek dalších kruhových staveb včetně třeba Avebury! Tedy těch zatím objevených. Ve zbytku Evropy a v Česku jsme zatím za Británií pokulhávali. I tak je asi osmdesát kontinentálních rondelů úctyhodné číslo. S rondely se navíc můžeme setkat různě po celém světě. Náhodná nebo nenáhodná shoda?
Pokusme se tedy o určitou - byť nutně omezenou - srovnávací studii známých lokalit. Začněme od toho nejznámějšího - Stonehenge (3000 - 1400 př. n. l.). Bezpečně lze podle něj východy a západy Slunce o slunovratech a nejjižnější a nejsevernější západy a východy Měsíce (cykly 18,61 roku a 56 let). Stavitelé a uživatelé Stonehenge tedy rozlišovali období tzv. vysokého a nízkého Měsíce. Výška Měsíce nad obzorem je totiž proměnlivá, protože dráha Měsíce kolem Země je vůči ekliptice nakloněná a dvakrát ji protíná - ve vzestupném a sestupném uzlu. Spojnicí obou uzlů vznikne tzv. uzlová přímka, která se po ekliptice posouvá proti pohybu Měsíce - celý kruhový pohyb uzlová přímka vykoná za 18,61 roku a za tu dobu se vystřídají dvě období nízkého a dvě období vysokého Měsíce. Když Měsíc vychází nejseverněji a nejjižnějši, je zároveň nejvýše na obloze. Proč naše předky zaujal právě tento celkem neužitečný údaj není jasné. Domnívám se však, že pozorování Měsíce, jak vychází stále níž a níž nad obzorem mohlo vést k obavě, že se ztratí úplně - jako třeba při zatmění. Bylo proto třeba ohlídat, kdy dojde k bodu zvratu (měsícovratu?) a Měsíc zase začne bezpečně stoupat nad obzor. Zdá se také, že nejjednodušší bylo začít s pozorováním vysokého Měsíce v úplňku, kdy bylo jasně vidět nejen jej, ale také celé okolí - včetně vizírů příslušné stavby. Podle některých odborníků je podle Stonehenge rovněž možné vypočítat zatmění Měsíce a Slunce. Zajímavý názor předkládá polský archeolog dr. Stanislav Iwaszewski. Podle něj je možné ve Stonehenge a jemu podobných stavbách vysledovat tzv. dvanáctnici, posloupnost dvanácti dnů po zimním slunovratu. Kalendáře od doby kamenné až po středověk ji považovali za velmi důležitou - ráz jednotlivých dnů předpovídal, jaké bude počasí v příslušném měsíci následujícího roku. Také viditelně přibývalo dne.
Další známou lokalitou je kamenný kruh u vesnice Callanish (3000-2000 př. n. l.) na skotském ostrově Lewis (Vnější Hebridy) dělený do tvaru keltského kříže a doplněný 82 metrů dlouhou "cestou" tvořenou alejí kamenů. Podle probíhajících výzkumů (Edinburská univerzita) ukazuje nejméně 12 různých astronomických směrů spjatých hlavně s Měsícem, zcela jistě přinejmenším jeho západ o letním slunovratu.
Pozoruhodná je i stavba zvaná Couplandské hrazení (4000 - 3800 př. n. l.) v severní Anglii pod Cheviot Hills, kruh o průměru 110 metrů. Napříč ho protíná "ulička" tvořená dvojicí příkopů. Tato "ulička" končí až o 1700 metrů dál, u brodu přes řeku Till. Velké množství organického materiálu v uličce i hrazení by podle archeologů mohlo být zvířecím trusem a hrazení by tak mohlo sloužit jako zimní ohrada pro dobytek.
Nemůžeme zapomenout ani na objev roku 1999. Tehdy Severní moře odplavilo u anglického městečka Holme u Norfolku letité nánosy bahna a objevil se kruh promptně nazvaný Seahenge. Je vytvořený pětapadesáti dubovými kmeny (poraženými podle C 14 roku 2049 až 2050 př. n. l.). Poslední, šestapadesátý největší dub stojí uprostřed - ovšem kořeny vzhůru. Pouhých sto metrů od Seahenge byl o dva roky později objeven jeho větší "bratříček" vyrobený rovněž z dřevěných břeven, z nichž dvě se nacházejí uprostřed kruhu. Není jasné, zda šlo skutečně o kruh anebo "jen" o systém podpěr mohyly, kterou mezitím vzalo moře.
Své specifické rysy má také malý kamenný kruh u Castle Fraser u skotského Aberdeenu. Horní okraje kamenů a překlad na nich jsou zcela vodorovné a vzniká tak zajímavý úkaz. Když je Měsíc období nízkého Měsíce vůbec nejníže nad obzorem, vypadá to, jako by se po vodorovném kameni kutálel. Podle archeologa dr. Aubreyho Burla se zde v tu dobu konaly děsivé obřady - nedaleko se našlo množství drobných dětských kostí. Dojem obřadu patrně umocňovaly i vyrovnané kulaté křemínky - malé Měsíce.
Vědomí toho, že "správný" rondel musí mít příkop, se pozoruhodně projevilo u kamenného kruhu Brogar na Orknejích (3100 př. n. l.). Zatímco na jiných místech byl příkop do "normální", tady na stavitele čekalo kamenné podloží. Tvůrci Brogaru nezaváhali - a příkop vytesali do kamene. Orkneje jsou vůbec archeologickým "zlatým dolem" - na jednu čtvereční míli ostrova připadá až osm neolitických památek. Včetně kruhů o průměru až 500 (!) metrů. O způsobu vyměření a stavby kruhů takových rozměrů, natož o jejich účelu zatím nemáme ani hypotézu. Ledaže bychom se pokusili o analogii s kruhem Hindwall ve Welsu. Šest let trvající vykopávky ukončené předloni doložily existenci tamního kruhu o průměru přes kilometr. Aby to nebylo tak jednoduché, kruh byl vytyčen sedmimetrovou palisádou. Aby byl vnitřní prostor zajištěn před nepovolanými zraky, byly kmeny do třetiny výšky pro jistotu ještě pobity deskami. Uprostřed kruhu vyvěrá pramen a kolem něj byly rozmístěny svatyně s vchody orientovanými na západ Slunce o letním slunovratu. Do areálu se vstupovalo branou na západě zajištěnou devítimetrovými kmeny. Kruh vznikl kolem roku 2700 př. n. l. a byl "v provozu" až do roku 43 př. n. l., kdy si Římané na jeho místě zřídili tábor.
Kde nebyl dostatek kamenů anebo stromů, museli stavitelé vystačit s pouhou hlínou. To je případ kruhu Wandlebury (cca 2500 př. n. l.) u Cambridge. Samozřejmě, že také ukazoval východy a západy Slunce a Měsíce, kromě toho však také leží na pozoruhodně vytyčené linii spojující Wandlebury s další hliněným monumentem v Hatfield Forest a protíná přitom hned celou řadu dalších neolitických památek. Tato linie je pozoruhodná jednou věcí - je to loxodroma, křivka, která je nejkratší možnou spojnicí dvou míst na zeměkouli. A Polárka je z ní vidět pod stále stejným úhlem. Britský badatel Tim O´Brian se domnívá, že stavitelé této linie a objektů na ní se pokoušeli zjistit velikost Země - podle změny úhly mezi ní a východem Slunce o některém přesně daném dni, třeba rovnodennosti nebo slunovratu. Tak zjistili zeměpisnou šířku dvou různých míst a dopočítali velikost Země. Museli ovšem, přinejmenším, vědět, že Země je kulatá.
Ukazují stejné nebo podobné údaje i naše kruhové stavby - rondely? Tady jsou údaje zatím poněkud skromnější. Celkem známý rondel u obce Byseň u Slaného (5. tis. př. n. l.) umožňuje ze svého středu pozorovat východ Slunce o letním slunovratu, kdy je vycházející slunce v zákrytu s Řípem a bližším kopcem Řípec. Lunární měsíc před slunovratem a lunární měsíc po slunovratu vychází Slunce při pozorování z téhož místa v sedle Bezdězu. Pokud nedojde k dalším objevům, je "sluneční divadlo" u Bysně možné považovat jen za místní hříčku využívající zvláštnosti daného terénu.
Pokračování příště
Uvedeno ve spolupráci se serverem www.zahady.cz
|
