Dlouho jsem nevěděl, jak začít. Jak se člověk může postavit k narozeninám vlastního dítěte, aby nevypadal jako poblázněný rodič. S nadšením jsem se před vámi každý rok 18. března chlubil, jakých jsme na Duši dosáhli úspěchů. Co nového jsme pro vás v tom či onom roce přichystali. A ejhle, ono to uteklo jako voda ve Vltavě a máme za sebou pět let. Čas, kdy se ukazuje, zdali je projekt životaschopný, tedy vypršel a Duše je zde stále.
Dnes, kdy sedím nad těmito řádky, v sobě postrádám to, co mne nutilo v roce 2001 přesvědčovat mé kolegy o smysluplnosti nového duchovně laděného serveru. Už si nejsem jist, zda lidé prahnou po nových informacích. Mají-li vůbec chuť měnit sebe sama a následně tuto planetu tak, aby až jednou odejdou, byla lepším místem k žití. Nevím, zda široké srdce jednotlivce má sílu ovlivnit osobní sobectví většiny. Jsem za těch pět let prostě jinde. Ideály zmizely v propadlišti času a zůstala pouhá pragmatická myšlenka, zda to úsilí za tu cenu vůbec stojí. Možná se teď ptáte o jakém úsilí a jaké ceně ten pomatenec vůbec mluví. Duše přece vychází, každý den jsou na ní nové informace a z těch reklam okolo musí být v balíku, tak co? Dovolím si pro ukázku představit několik statistických údajů.
Duše obsahuje cca 3600 článků
Průměrně má článek 3380 znaků textu
Duše tedy obsahuje 12 168 000 znaků textu
Pokud bychom vám místo elektronického média přinášeli papírový měsíčník o 48 stranách čistého textu, bez jediné reklamy, stačilo by to na 4 roky tedy 42 vydání.
Jak sami vidíte je to úctyhodné množství práce.
Každý text musel někdo napsat, někdo jiný provést korekturu a někdo úplně jiný jej naformátovat a vložit do redakčního systému tak, aby jste si jej mohli přečíst.
K tomu nepočítám 2915 obrázků, které bylo třeba upravit pro publikování na webu a opět fyzicky vložit do systému.
Jen tato práce čítá tisíce hodin které jsme věnovali svým čtenářům. Zdarma.
Pokud bych měl počítat práci všech 71 autorů kteří nám svými texty přispěli dostal bych se do statisticky pro vás nezajímavých leč astronomických čísel.
Protože návštěvnost utěšeně stoupala, byli jsme nuceni zakoupit vlastní server a následně nám měsíčně narostly náklady na pouhý provoz desetinásobně. Nu a protože loňské příjmy byly na úrovni pouhých 7000,-Kč lze s úspěchem tvrdit, že zbylých 35 000,- jsme dotovali z vlastní kapsy.
Ne, nestěžuji si. Pouze konstatuji. Přestalo mne bavit handrkování s některými zájemci o inzerci na Duši. Když měsíční inzerce stojí 250.-Kč a oni chtějí slevu. Opravdu nějakých 50.- Kč nás nevytrhne, když jen provoz stojí cca 3500.- měsíčně.
Je to pouhé povzdechnutí nad stavem, kdy každý natahuje ruku a sám není ochoten přispět. Chtělo by se mi vyhlásit něco ve smyslu pět let pomáháme my vám, pomozte teď vy nám. Neudělám to. Do finančního rizika jsme šli sami a sami se s ním také popereme.
Ale co. 5 let je přece důvodem k radosti. No ne?
Tak tedy přeji té naší Dušičce, až za dalších 5 let sfoukne své svíčky na dortu, aby jako velká a rozvážná dáma nemusela smutně koukat na díry v punčochách, ale mohla sebevědomě pokračovat dál ve své cestě a dělala radost vám, našim čtenářům.
|
Děkuji
Ahoj Romane
