Stravování

Během svého života jsem již slyšel tolik návodů na správné stravování, tolik popisů diet, že jen je vyjmenovat, dá dost práce. Popsat je všechny, to si rozhodně netroufnu. Co který způsob stravování přináší? Obvykle zkušenosti autora, co ale může dát zkušenost jednoho člověka mě samotnému? Může a hodně. Nesmím ale brát jeho návod jako jediný správný. Neexistuje jediná správná pravda a už vůbec ne ve stravování. Když se podíváme jak pravděpodobně jedli naši předkové, zjistíme, že neměli stravu až tak moc pestrou, jak se tvrdí. Podle toho, do které společenské vrstvy kdo patřil, ale maso se jedlo i ve starověku a ve všech zemích světa. Bylo ale mnoho lidí, kteří maso za celý svůj život neochutnali. Pominu-li bájná jména jako například dlouhověký Metuzalém, pak se většina lidí dožila poměrně krátkého věku. Vždyť ještě v minulém století byl celkem normální průměrný věk sedmdesát, dnes je mnohem více osmdesátiletých než před šedesáti lety sedmdesátiletých, když se někdo dožil v první polovině minulého století devadesáti let, byl to již zázrak a kmet, o kterém se mluvilo v širokém okolí, dnes si devadesátiletých takřka nevšímáme. O stoletých psaly knihy a kolik je stoletých dnes jen v naší republice.

Jedním z prvních lidí, kteří prováděli výzkum lidského těla pomocí pitvy byl i Leonardo DaVinci. S největší pravděpodobností prováděl svoje výzkumy s tichým souhlasem církve, určitě nepitval ostatky bohatých a vlivných lidí, s největší pravděpodobností měl k dispozici pouze ostatky chudiny, přesto prohlásil, že všichni ti, které pitval, zemřeli na přejídání. Je snadné namítnout - Leonardo neměl k dispozici dnešní moderní výzkumné techniky. Je však otázka, zda jsou nám moderní měřicí přístroje k užitku nebo nás brzdí. Přístroj dokáže určit pouze to, pro co jej člověk sestrojil, nedokáže myslet, což bych si netroufnul říci o Leonardu DaVinci. Jestliže již před tolika stoletími umírali lidé předčasně hlavně proto, že se přejídali, jestliže se průměrný věk zvyšoval jen pomalu a velkého nárůstu zaznamenal až v posledních padesáti letech, je tu otázka, co dovolilo člověku, dožívat se vyššího věku? I lékaři vám dnes potvrdí, že lidské tělo bylo postaveno jako nesmrtelné.

Ano, naše fyzická schránka je vlastně nesmrtelná a má velmi dokonalou schopnost regenerace. Je tu ale problém, aby mohlo naše tělo regenerovat, potřebuje určité látky a prostředí. V dávné minulosti žil člověk v čisté přírodě a dožíval se nižšího věku, dnes máme vzduch silně zamořený, nad sebou ozónovou díru, jídlo je systematicky otravováno konzervační chemií a voda, nehodí se již ani k mytí, natož k pití. Přesto ale člověk zůstává na světě delší dobu, řekl bych dokonce, že se i více přejídá a má daleko více stresů a poškozenou psychiku. Podle toho, co jsem doposud napsal, by se dalo říci, že čím více se přejídáme, čím horší potraviny jíme a čím více se stresujeme, tím vyššího věku se můžeme dožít. Prosím, nevěřte mi. Není to tak jednoduché. V posledních desetiletích k nám přichází mnoho východních nauk, které tvrdí, "buďte vegetariáni, dožijete se vyššího věku". Dokonce i mnoho moudrých na západě to dnes již tvrdí. V krajích Indie, Iráku a podobně, je úroda několikrát do roka, nepotřebují nic jiného než sbírat plody. V naší zeměpisné šířce by člověk pravěku přes zimu bez masa nepřežil.

Dnes ale máme chladničky a můžeme si potraviny uchovat na celou zimu. Také dost často slýchám, že rostliny jsou nižší tvorové, a proto mají sloužit jako potrava a zvířata nikoliv, protože jsou blíže člověku. Ale to jen člověk ve své pýše postavil sebe sama na vrchol evoluční pyramidy, každý hlupák o sobě rád tvrdí, že je moudrý. Člověk posoudil dokonalost podle schopnosti myslet a konat, a proto sám sebe označil za nejvyššího tvora na této planetě, zda tomu tak skutečně je, nehodlám posuzovat a ani o tom nebudu polemizovat, každý tvor má svoje právo na život a rostlina je také živá, má svoji nervovou soustavu, prožívá svoje stresy a radosti. Podívejme se ale do přírody. Celá příroda je postavena tak, že jeden požírá druhého. Pokud pomineme to, že člověk svoje mrtvá těla ukládá velmi hluboko do země nebo je spaluje ohněm, tak víme, že jeho tělo se také stane potravou, ano pro ta maličká zvířátka, bakterie a nejen ta. Ve volné přírodě žádné zvíře člověka neloví, ale člověk nežije ve volné přírodě, zvířata nejsou zvyklá na člověka jako na součást potravinového řetězce, pokud ale některé větší masožravé zvíře jednou zabije člověka a ochutná jeho maso, stává se z něj lidožrout, člověk jej z přírody potom velmi rychle odstraní, aby i ostatní zvířata nepřišla na to, že člověk je snadnou kořistí.

. Zvířata to nevědí, proto nás neloví. Člověk přece také nejí to, co nezná. Ale jak je to s masožravci a býložravci. Je zvláštní, že býložravci jsou v mnoha případech daleko větší než masožravci (slon je býložravec). Podle uzpůsobení chrupu je člověk prý všežravec. Věřím vědcům, že mají pravdu. Jíst či nejíst maso, hamletovská otázka. Můj dědeček s oblibu kladl otázku. Co bylo dříve, slepice nebo vajíčko? Odpovím určitě správně, když řeknu, že s určitostí to bylo vajíčko. Proč? Prehistorický člověk byl sběrač a lovec, určitě se setkal s vajíčkem daleko dříve než byla vyšlechtěna první slepice z kura divokého. Co to má společného s tím, zda jíst nebo ne maso? Logiku, nic víc. Zkuste spočítat, kolik potřebujete masa, aby vás plně zasytilo. Kolik potřebujete zemědělských plodin, abyste se jimi zasytili. A nyní si spočítejte, kolik zemědělských plodin je zapotřebí k vypěstování masa, které sníte, kolikrát větší zemědělská plocha se musí osázet, abyste se mohli nasytit masem. Budeme-li převážně vegetariáni, ušetřená zemědělská plocha se může osázet lesním porostem a ozdravit tak planetu.

Jako dítě jsem byl velký jedlík, žil jsem na vesnici, moje máma byla vynikající kuchařka. Snědl jsem, na co jsem přišel. Byl jsem zdráv. Když jsem se později odstěhoval do města, změnil se můj jídelníček a začaly se mi kazit zuby, začal jsem být častěji nemocný. Myslím si, že i po přestěhování do města byl můj jídelníček poměrně vyvážený podle zásad zdravé výživy. Moje tělo ale bylo na něco zvyklé a změna způsobila nerovnováhu.

Jak tedy jíst, abychom byli dlouho zdraví a dožili se vysokého věku? Domnívám se, že najít návod platný pro všechny nelze. Domnívám se také, že každý je takovou individualitou, že nemůže přebrat zkušenosti druhého člověka, bez přizpůsobení sobě samému. Myslím si, že heslo "jez do polosyta" je pravdivé. Druhá část hesla "pij do polopita" již tak moc asi ne (nepočítám alkohol). Nepřejídat se, na to nemusím studovat medicínu, každé kilo navíc, jako by dávalo i rok navíc. Dítě a dospívající mladý člověk potřebuje pro svůj růst stále nové suroviny, musí tedy jíst, aby tělu dodal stavební materiál. Co ale když už je člověk dospělý a neroste? Návyk nás nutí jíst stále stejně, ale tělo potřebuje mnohem méně. Sůl je chemický prvek, jako chemická látka se sůl snadno stává návykovou. Všimněte si, jak moc jsou zvláště masné výrobky dnes přesoleny, jak moc slaných pochoutek se dnes nabízí. Proč asi? Stačí uvést reklamu, kde se jako čerstvé mléko pro děti nabízí čokoláda.

Jak tedy skutečně zdravě jíst? Existuje vůbec nějaký návod na zdravou výživu? Samozřejmě že existuje. Je ale pro každého jiný. Jenže jak najít ten svůj? Já to dělám takto:

1. Nejdříve se zbavuji své nadváhy. Bohužel to je pro mě to nejtěžší. Myslím, že mnoho dalších mi dá za pravdu.



2. Přestat jíst je hloupost. Tělo je zvyklé na určité dávky a rychlé snížení vyvolá v těle reakci. Tělo začne mít pocit nedostatku a začne tvořit zásoby, začne z toho, co dříve vylučovalo, získávat energii a tu ukládat jako tuky.



3. Je velmi vhodné snižovat množství soli (pozor, určité množství soli mít musíme), silných koření, uzenin a sladkostí.



4. Snížit množství ovoce a zvýšit množství zeleniny. Ovoce obsahuje cukry.



5. Je potřebné zjistit, které potraviny jak na mě samotného působí. Toto je trošku složitější. Jak to provedeme? Je zapotřebí si vyčistit zažívací trakt, a potom si dát jídlo, které testujeme a podle reakce těla poznáme, zda nám prospívá nebo ne. Jak vyčistit zažívací trakt? Způsobů je mnoho. Například. Po dobu tří dnů budeme jíst jen zeleninu a potom si uděláme jóginský výplach střev (Sankhaprakšálana). Nebo pokud nemůžeme zeleninu, budeme po dobu tří dnů jíst jen do měkka uvařenou rýži a pak si uděláme jóginský výplach nebo alespoň klystýrem výplach tlustého střeva. Popřípadě jakýkoliv jiný způsob očisty zažívacího traktu. No a když si potom dáme dosyta testovaného jídla, naše tělo bude nějak reagovat. Když přijde únava a touha spánku, je to známkou, že tělo potřebuje více energie na zpracování, než získává. Když je nám ale dobře a máme dostatek sil, je to pro nás výhodné jídlo.



6. Zvýšit množství pohybu. Ne každý může ihned začít běhat, zatížení kloubů při nadváze je opravdu velké. Ne každý může do sauny a fit center. Není to ani žádoucí. Většinou je lépe začínat volným pohybem. Námitka, že v zaměstnání mám pohybu víc než dost, je pouhou výmluvou. Měl by to být doplňující pohyb. Samozřejmě pošťák nebude zvyšovat pohybovou aktivitu procházkami.



7. V tomhle okamžiku je nejvyšší čas uvědomit si, proč vlastně chci něco měnit.



8. Je velmi důležité uvědomit si, zda změny, které připravuji jsou skutečně realizovatelné, pokud zasáhnou i do života mého okolí, bude je okolí akceptovat?



9. A je tu to nejpodstatnější, rozhodnutí a začátek. Teprve když sám začnu se sebou něco dělat, věci naberou svého smyslu. Nebát se zklamání a přestávek. Dost často se stává, že z nějakých důvodů přestaneme a potom se nám nechce znovu začínat, je důležité se ke svému rozhodnutí stále vracet.

Při běžném pohybu, při kterém se nezadýcháte a nezpotíte, organismus lidského těla potřebuje k udržování tělesné teploty a funkcí všech orgánů tak malé množství energie, které je obsaženo v půlce jednoho rohlíku. Protože naše tělo se neustále obnovuje, potřebujeme také mnoho vitamínů, minerálů a spoustu dalších látek. Abychom je tělu dodali v dostatečném množství, musíme sníst mnohem více než tuto půlku rohlíku a tento přebytek musí tělo zpracovat a vyloučit, na to potřebuje energii. Tedy další přísun potravy.
Jak z toho kruhu ven?

Jídlo je nám příjemné, kdo se jej dobrovolně vzdá? (já určitě ne). Nejspolehlivější je skutečně pouze zvýšená aktivita pohybu. Když začneme sportovat, nejdříve sice vzroste chuť k jídlu, když ale počáteční touhu zvýšit množství potravy zvládneme, touha po jídle klesne dokonce pod hranici původní potřeby. Je však také důležité si uvědomit, že jsou potraviny, které v nás vyvolají touhu po lenosti a spánku, a potraviny, které v nás vyvolají touhu po aktivitě. Všeobecně lze říct, že jídla těžko stravitelná vyvolávají lenost, syrová zelenina naopak aktivitu. V létě nás syrová zelenina a trocha ovoce příjemně osvěží, v zimě nás vařené maso a dušená zelenina zahřejí. Říká se, že se má jíst, na co má člověk chuť, to že je správné. Nevěřím tomu. Možná to funguje u zvířat, která jí pouze syrovou stravu. Člověk úpravami mění chuť a charakter jídla, nelze tedy na to spoléhat, kdyby to byla pravda, nemohly by děti mít chuť na cukroví a čokoládu, nebylo by alkoholiků. Pravdou ale je, že pokud vám něco chybí, určitě dostanete chuť na něco, co obsahuje chybějící látku. Dostanete-li chuť na čokoládu, neznamená to, že vám chybí cukry a tuky, které čokoláda obsahuje nejvíc, ale jedna jediná látka, která je v čokoládě nepodstatná. Protože čokoláda je nám příjemnější, dostaneme chuť na ni dříve než na zeleninu, která tutéž látku obsahuje také. Návrat k přírodě tak jako žili naši předkové, není možný, už je nás na planetě moc, průmyslová výroba je nutná, abychom se všichni uživili. Čisté biologické potraviny, to je sen, realita a byznys nám dávají k dispozici něco jiného. Naučme se co nejzdravěji žít s tím, co máme na pultech našich prodejen a uvědomujme si přitom, že reklama z nás dělá poslušné otroky, kteří bez přemýšlení koupí to, o čem někdo řekne, že je pro nás dobré.

Tento článek není návodem na život, obsahuje pouze moje poznání a zkušenosti. Pokud máte někdo chuť se mnou polemizovat, můžete psát na e-mail lubomir_sopf@volny.cz