|
Koho zajímá, jaká smrt mu hrozí, může vzít jakýchkoli 32 karet, označit je čísly 1 až 32 a zamíchat, vytáhnout jednu kartu. Správná odpověď je pod číslem vyložené karty. Je jasné, že jinou otázkou by bylo: Jakou smrtí zemřeme. Může být i otázka: Jakou smrtí zemřel ten či onen, kamarád, atd. V jedné konstelaci jsem řešil problém autonehody, při níž zemřel osmnáctiletý muž. Podle všech indicií zemřel při autonehodě a víc se nevyšetřovalo. Konstelaci "stavěla" sestra zabitého muže. Říkal, že po nehodě jeho kamarádi říkali, že to nebyla obyčejná autonehoda, že našli na boku havarovaného vozu odřenou část s jinou barvou. Tudíž bylo podezření, že někdo do nich zboku naboural, tím zavinil nehodu a ujel. Policie se touto variantou nezabývala, protože řidič byl opilý a tudíž vina byla pro policii jasná. Bratr klientky byl spolujezdcem a při nehodě vylétl z auta. Při konstelaci se ukázalo, že jak řidič tak spolujezdec měli nevyřešený spor s jedním z kamarádů.
Ten jel za nimi a opravdu do nich zboku narazil a způsobil havárii, při níž řidič zahynul. On chladnokrevně zastavil a když zjistil, že spolujezdec, který vylétl z auta žije, ležícímu a skučícímu kamarádovi dupl na krk a zlomil mu vaz. Další aspekt této nehody byl, že když sestra zabitého bude chtít tuto záležitost odkrýt, hrozí nebezpečí od vraha i jí. To jí znepokojilo a bylo patrné, že nenajde klid ona ani její mrtvý bratr, dokud nedojde k vysvětlení celé záležitosti a ke spravedlnosti- srovnání nerovnováhy mezi zúčastněnými. Nedalo mi to a postavil jsem budoucnost, ve které se ukázalo, že spravedlnosti bude učiněno za dost až po dvanácti letech od této nehody (v době konstelace bylo již 10 let po nehodě) a to tak, že vrah se zabije v autě vlastní vinou.
V Tibetské knize o životě a smrti píše Sogjal Rinpočhe v kapitole: "Proces umírání", že lidské bytosti musí čelit dvěma příčinám smrti: předčasné smrti a smrti jako následku vyčerpání přirozené délky života. Říká se, že ohrožuje-li nás předčasnou smrtí jenom nějaká překážka, lze ji odvrátit snadněji. Ovšem za předpokladu, že o tom předem víme. V učení o bardech a v tibetských lékařských knihách nalezneme popisy znamení varujících před hrozící smrtí, z nichž některá předpovídají smrt do několika let či měsíců a jiná za týdny nebo dny. Zahrnují fyzická znamení, jisté specifické druhy snů a zvláštní zkoumání s použitím stínových obrazů. Tato znamení dokáže však bohužel interpretovat jenom člověk s odbornými znalostmi.
S tímto tvrzením bych úplně nesouhlasil, myslím, že ve většině případů, kdy nám hrozí větší problém, nejenom smrt, dostává většina lidí signály, které jsou neobvyklé a stačí jim jenom věnovat pozornost. Už jsem popsal příklady např. když se podíváme na digitální hodiny a vždy se opakují stejná číslice-12.12, 13.13. 15.15, atd. To je jeden takový signál, že se něco neobvyklého bude dít. Nebo se podíváme do novin a vždy nás zaujme jako první zpráva podobného obsahu, což také může být signál, že se něco bude dít, dále opakující se podobné sny v určitých intervalech. Někteří klienti se shodovali v tom, že před větším problémem se jim stávalo to,že když míjeli nějaký obchod, zdálo se jim, že ve výloze zahlédli něco nevysvětlitelného, co tam nepatřilo a už to tam nebylo, když se vrátili zpět a chtěli se přesvědčit, zda viděli dobře.
Větší problém je, i když o problému víme tomu zabránit. Jako příklad uvedu tento. Jedna klientka přišla s tím, že chce vědět něco o své devítileté dceři. Řekl jsem jí mimo jiné, že až bude slavit desáté narozeniny, hrozí jí velké nebezpečí. Ona patrně sama cítila "problém" a proto se přišla zeptat. Aby zabránila "problému", okolo desátých narozenin dceru nepustila nikam samotnou a dokonce do školy ji nechala vodit svojí matkou. Tři dny po desátých narozeninách se stalo to, že když její matka přecházela s její dcerou čtyřproudou vozovku po přechodu, v jednom pruhu doslala přednost a nepozorný řidič ve druhém pruhu matku zabil a dceru těžce zranil. Zde je na místě otázka, zda to byl osud a do jaké míry lze takovým událostem zabránit. Musím se přiznat, že v době věštby jsem ani já nechtěl věřit tomu, že k tomuto může dojít.
Jak se dožít smrti přirozené - o tom jak prodloužit život jsem napsal knihu Jak se dožít 140 let a jen k tomuto tématu chci podotknout, že málo kdo je schopen udržet v organismu maximum energie, vitaminů a minerálů, proto asi v devadesáti procentech dochází k vyčerpání organismu podstatně dříve než je nutné, čímž se život zkracuje. Když se někdo k klientů ptá, kdy zemře, aby si mohl "vše zařídit", vždy říkám rozpětí od minima po maximum a je na nás, kolik toho pro prodloužení hranice života uděláme. Sice si myslím, že jedna určitá hranice existuje, protože lze zjistit, kolik toho (a zda vůbec) pro prodloužení věkové hranice uděláme. Ale i já se mohu mýlit a proto by to nebylo zodpovědné určit přesný den smrti. Další aspekt takové věštby by mohl ten, že by to mohlo způsobit duševní poruchu takovému jedinci - což by byl opožděný důkaz toho, že na smrt je málo kdo připraven. Byl jsem v několika případech vyprovokován k určení takové hranice. Pamatuji se první takový případ.
Byl to můj spolupracovník, který když zjistil, že umím zjistit cokoli o komkoli dostal ze mne strach. Sice nevím proč, asi dělal něco nekalého a měl strach, že jej odhalím. Ale na "napojování se" na podvědomí lidí okolo sebe nemám ani čas, ani chuť, takže jsem nechápal jeho strach ze mne. Při jedné nenápadné diskusi přišel s divnou otázkou, kdy zemře jeho tchán. A navíc hecoval, že to neuhodnu. Tchána jsem neznal, ani o něm nic nevěděl, jen orientační věk- 62 let. Tak jsem mu řekl, že zemře za 14 dní, v pátek. Za 14 dní jsme se opět sešli (scházeli jsme se pracovně jednou týdně) a on mi s obrovskou radostí sdělil, že mi moje věštba nevyšla, že zemřelo dva dny dříve ve středu. Já věštbu v té chvíli považoval za obrovský úspěch, ale jeho to možná uklidnilo, že jsem se o dva dny "netrefil".
V Tibetské knize o životě a smrti popisuje proces umírání tak, že se skládá ze dvou fází rozplývání: vnějšího, kdy se rozplývají smysly a živly, a vnitřního rozplývání hrubých i jemnohmotných myšlenkových stavů a citů. Napřed však musíme porozumět složkám svého těla a mysli, které se ve smrti rozkládají. Celé naše bytí je podle autora výše popsané knihy určeno živly: zemí, vodou, ohněm, vzduchem a prostorem. Ony tvoří a udržují tělo, a když se rozplynou, umíráme. Dobře známe vnější živly, které podmiňují způsob našeho života, ale zajímavé je, jak se tyto vnější elementy v našem fyzickém těla vzájemně ovlivňují s vnitřními. Potence a kvality těchto pěti živlů existují také v naší mysli. Schopnost mysli sloužit za základ všech zážitků je kvalita země; její kontinuitou a přizpůsobivostí je voda; její jasností a vnímací schopností je oheň; jejím neustálým pohybem je vzduch; a její neomezenou prázdnotou je prostor.
To vysvětluje, jak je stvořeno naše fyzické tělo. Autor v knize vysvětluje, že k vnějšímu rozplývání dochází, rozpouštějí-li se smysly a živly.
Je zvláštní předpovědět smrt. Pro mne je to ale věštba jako každá jiná a je mnoho klientů, kteří se na smrt ptají nejenom na své blízké, většinou rodiče, či nemocné příbuzné, ale i na svojí smrt.Vždy říkám klientům rozpětí, kterého se mohou dožít a je na každém, co udělá pro delší život. To rozpětí může být i velké, zejména u kuřáků, kteří přestanou kouřit. Ve většině případů je rozpětí smrti 20 let, u lidí s porušeným pudem sebezáchovy (kuřáci, lidé co užívají drogy, alkohol, co provozují riskantní sporty, atd.) je to i 40 let.
|
