Reinkarnace a spasení v pohledu metainformatiky IV.

3.2 Informace na pomezí duše a ducha

Vesmírná informace, původně rozptýlená na nesmírném množství těkajících částic, se postupně koncentruje. Náš pohled ji zastihuje v okamžiku, kdy jejím nositelem jsou živé bytosti. Informace je tu vázána v celém souhrnu jejich životních faktů, souvislostí s jinými tvory a věcmi, v aktivitě jejich nervových systémů. Informaci aktuálně vázanou k jednomu jedinci můžeme nazvat "duše" nebo "karma". Spojuje ho samozřejmě se všemi jedinci, kteří tuto informaci nesli v minulosti a ponesou ji v budoucnosti.

Hmota, která informaci váže, je tvořena "širším tělem" živého společenstva. Jsou to těla a všechny věci, které tvorové užívají, ovlivňují, vytvářejí a odhazují. Této hmoty je relativně k vázané informaci málo i mnoho: málo vzhledem k výchozímu stavu, ale žalostně mnoho z hlediska cesty, která informaci ještě zbývá k úplnému osvobození.

Rychlost koncentrování informace je už do té míry velká, že není možno, aby ji stačily sledovat tytéž hmotné struktury. Od počátku biosféry dochází k rychlé cyklické obměně části nosičů informace, živých těl. Rození a umírání je daní za rychlé tempo evoluce. Jedinci prodělávají nepatrné vývojové krůčky a předávají je svým potomkům. Celkový trend je pak viditelný až ve statistické výslednici. Míří rozmatitými cestami vždy stejným směrem - k vyšší koncentraci informace, tj. ke zvyšování poměru informace ku hmotě.

S člověkem přichází nová informační struktura, vědomí. Jeho podstatou je vytváření informací o informacích: Vím nejen to a ono, ale také vím, že to vím. Lidské vědomí se vytvoří nad karmickými fakty jako informační obal, informace o karmických informacích. Vědomí samo, svojí podstatou, je již duchovní informační strukturou. Ale na smůlu je tu ten obsah, karmické informace. Aby se vědomí mohlo odpoutat od hmotného světa, musí se každé spojení s hmotnými jevy zrušit.

Duch není prázdné vědomí, nějaké "vím" bez obsahu. Duch je informace jiné povahy, něco, pro co zatím nemáme slova. Je to velmi koncentrovaná informace a z principu jí musí být hodně. Pokusím se to vysvětlit na příkladu. Přirovnejme přechod informace z duševní do duchovní formy k vypařování vody z kaluže. Když některá molekula překoná přitažlivost kapaliny a odpaří se, tak ne proto, že by nadobro přestala být sama sebou. Odtrhla se díky tomu, že dosáhla prahové energie. Ona dokonce nezbytně musí zůstat sama sebou, musí mít svou hmotnost, aby potřebné energie mohla dosáhnout.

Podobně je tomu s člověkem. Do duchovního světa neodchází nějaký vypreparovaný stín, všeho obsahu zbavená duše. Slova "prázdno" a "nic" říkají jen, čím ten člověk není, neříkají nic o tom, čím je. Všichni jsme poznali nějakého duchovně velmi pokročilého člověka. Jak je možné, že takový člověk kolem sebe šíří klid a lásku, že pouhou svou přítomností tlumí vášně a do myslí vnáší tichou radost? Snad tím, že sám je "nic"? Ale ne, to by na nás vůbec nijak nepůsobil. Tento člověk je dobře vybudovanou, vysoce koncentrovanou duchovní strukturou.

Informace tvořící takovou duchovní bytost, to je přetavená, přebudovaná informace člověkovy duše. Je to nová stavba postavená z karmického materiálu. Nic se neztrácí z minulých nositelů této karmy, nic neodplyne do nebytí. Jen to, co z ní bylo vybudováno, se přestaví v něco úplně jiného, jako lze zbořit vězení a z cihel postavit palác. Překonané nenávisti se změnily v lásku, kterou už nic nepodlomí. Překonané závislosti na majetku se změnily ve svobodu od touhy po věcech. Překonané nárokující city se změnily v respekt ke sbobodě všeho živého. Překonaná žádostivost slávy a úspěchu se změnila v radost nad slávou duchovního dění. Překonané sobectví se změnilo v soucit.

Jak se karmická informace zduchovňuje, víc a víc na ni působí přitažlivost bodu Omega, Boha. Čím duchovnější člověk je, tím víc je do duchovního světa přitahován.

A teď se pokusme výše popsaný model aplikovat na dva nejčastěji diskutované náboženské rozpory.

3.3 Vlastní duchovní úsilí, nebo spolehnutí na spasení z milosti?

Připomeňme: Jak se informace postupně koncentruje, roste síla lásky, kterou ji přitahuje bod Omega - Bůh, cíl veškeré vesmírné informace.

Karmický princip je zaměřen především do etapy koncentrování informace před tím, než mocně pocítí přitažlivost bodu Omega. Zákonitost koncentrování informace je dominantní v celkovém trendu, avšak konkrétní lidský život se odehrává ve velmi turbulentních podmínkách. Podíl entropických procesů na lidské existenci je ještě příliš velký a člověk je neustále strháván zpět z duchovní cesty. Svobodná vůle jednotlivce je zde zásadním činitelem, každý krok vpřed je podmíněn vlastním úsilím.

Evangelium o spasení z milosti vypovídá o situaci těch, kdo již byli přitažlivostí bodu Omega uchopeni a uvedeni v pohyb směřující k duchovnímu cíli. Nebo jinak řečeno, o těch, kdo se k Bohu přibližují nejen vlastní silou v rámci pomalého obecného trendu, ale silou Boží lásky. Tato etapa z principu uzavírá každou duchovní cestu, i cestu jogína či buddhisty.

Metainformatika tak činí zřejmým to, co již naznačily religionistické úvahy: karmické učení i učení o spasení jsou výklady různých stránek jedné a téže skutečnosti. Osvětluje však i příčiny nedorozumění. Karmické učení vzniklo už v době, kdy se síla Boží lásky uplatňovala podstatně méně než dnes. Více duchovní práce musel vykonat člověk sám, déle to trvalo. Odtud nedůvěra vyznavačů tohoto systému k evangeliu o spasení z milosti. Zpráva o Božím zásahu v náš prospěch však mnohé zmátla. Uniklo jim, že má-li Boží láska přitahovat, musí mít co přitahovat. - Tak konečně vidíme oba systémy i jejich jednostranné interpretace v jasnějším světle.

3.4 Osvícení nebo aktivita?

Tuto otázku jsme položili na konci religionistických úvah a tehdy jsme si s ní naprosto nevěděli rady. Podívejme se na ni v rámci metainformatiky.

Touha po osvícení je úsilím zažít čistý duchovní stav, bytí oproštěné od karmy, a to ještě v tomto životě. Snahou využít vlastní vědomí jako pozorovací zařízení ke sledování čistého duchovního bytí. Je to soukromá výprava za oponu, jednočlenná expedice do duchovního světa.

Aktivita řízená a živená láskou, to je úsilí vnést panování duchovních zákonů do našeho světa. Rozšířit jejich jurisdikci nad kousek karmického hemžení. Je to vědomé setrvání v tomto světě, aby dosažená duchovní moc v něm mohla působit.

Dvě stránky téhož vývojového procesu: Když přiložíme do kamen, dosáhne teplo o kousek dál. Další informace se koncentruje v Bohu, okruh působnosti Boží lásky se zvětšuje. Podle nějakého moudrého zákona jsou jedni rychleji strháváni proudem koncentrující se informace, aby druzí mohli ještě zůstat a šířit Boží moc nad dalšími karmickými strukturami. I zde platí historické pořadí: osobní úsilí o osvícení je vývojově starší duchovní cestou, služba v lásce je skoro ještě novotou, která se však bude uplatňovat ve stále rostoucí míře.

4. Závěr: Posmrtný život

Cosi jsme snad poodhalili religionistickou úvahou a ještě o kousek dál nás dovedla metainformatika. Avšak centrálním tématem této úvahy byl posmrtný života a sluší se k němu konečně říci něco zásadního.

Jeden typ posmrtného života jsme dosledovali v procesu karmických informačních toků. Veškerá informace vtažená do sféry života posléze dospěje do podoby lidské karmy. A v té se vynořuje znovu a znovu a postupně se koncentruje - totiž přechází do duchovní podoby. S touto karmou se v běžném životním náhledu identifikujeme. Vše, co o sobě dokážeme vypovědět, jsou karmické informace. Naše ego je karma. Ve stavech změněného vědomí či při regresní terapii naše ego zahrnuje i předchozí vtělení této karmy, její předchozí nositele. To je jedna podoba posmrtného trvání: trvání v karmickém procesu.

Nejsme však odkázáni na tuto klopotnou formu přežívání. Máme spojení s duchovní bytostí. Většina z nás o ní vůbec neví a vlastně se není co divit. Ona ta duchovní bytost v pojmech našeho světa je "prázdno" a "nic". Když vystoupí na povrch, projevuje se tak nepostižitelně, že to neumíme popsat.

Duchovní bytost postupně pojímá karmickou informaci, oproštěnou již od hmotných a entropických souvislostí, od pout pozemského života. Tam se v nové podobě ukládá všechno, co jednotliví nositelé karmy považovali za své já.

Podívejme se trochu do budoucnosti: i to své dnešní já uvidíme v nové podobě jako kousek nějaké duchovní bytosti a posléze Boha. Tohle je náš paprsek nesmrtelnosti, malý mystický zážitek. Tak, jak tu jsme, i s tím svým karmickým nákladem, jdeme do duchovního světa.