Znamení?

Přichází k nám znamení? Odkud a kdo ho posílá?

Žijeme běžný lidský život. Je obyčejný všední den. Naše mysl je toho dne, stejně jako každý jiný den, nasměrována za cílem, který jsme si pro dnešní den rozumově stanovili. Každý den plyne v různých souvislostech. Nikdy ne ve stejných, vždy jedinečných a v různém časovém sledu. Během každého dne se nám děje spousta různorodých maličkostí. Všímáme si jich? Pro rušný denní shon často nemáme ani čas zamyslet se nad věcí, která k nám toho dne sama od sebe a nezvána přichází. Jdeme po ulici a urputně přemýšlíme, jak vyřešit situaci, která se zkomplikovala v práci nebo doma. Možná také přemýšlíme, co by se s tou či onou věcí dalo udělat. Snažíme se, ale náš mozek nemůže přijít ani na malou částečku, která by přiblížila řešení. Jsme zahloubaní do sebe, nevidíme, neslyšíme…

Po cestě narazíme na knihkupectví a nás napadne, že bychom si mohli udělat radost nějakou knížkou, nebo si alespoň prohlédnout tituly, které nově vyšly. Neměli jsme to sice v úmyslu, ale když už nás to napadlo, proč se tam nezajít podívat. Před regálem, který by nás zajímal, stojí hlouček lidí, kteří listují knihami a dostat se přes ně je momentálně nemožné. Jen tak nevědomky uděláme dva kroky vedle a chceme posečkat. Napadne nás, když už čekáme, zvednout oči k regálu, u kterého jsme se zastavili. Z krásně poskládaných knížek jedna vykukuje. Zaujme nás něčím..barva, velikost, malůvky. Přitáhne nás k sobě a my ji třeba ze zvědavosti vezmeme do ruky.

Otevřeme ji a na začteme se do prvních slov. " A že mě to nenapadlo dříve. To je ta částečka, kterou potřebuji k řešení mé věci. To je teda náhoda!" napadne nás. Ne to není náhoda, my jsme jenom poslechli naší intuici a dostali jsme znamení, jak ve věci pokračovat dál. Vždycky, když člověk řeší nějaký problém a neví jak dál, uvolní-li svojí mysl a pustí-li se křečovitého přemýšlení, naslouchá-li intuici, tedy hlasu svých pocitů, dostane se mu signálu či znamení, které ho navede dále. Na knihu, která v sobě měla znamení, bychom vědomě nesáhli, taky proč. Byla mezi knihami z úplně jiného oboru než nás zajímá. Kdyby tam nestála skupinka listujících lidí…, kdyby nevykukovala z řady.. ale vše do sebe zapadlo jak dětská skládačka a k nám se dostala důležitá informace. Zvláštní..

Často však nepřemýšlíme o maličkostech, které k nám jdou. Často si nevšimneme, že na nás nějaká kniha kouká. Nevšimneme si věci, která se na nás směje za výlohou a vzbuzuje v nás hřejivý pocit. Co uděláme? V lepším případě vezmeme třeba onu knihu, která na nás kouká do ruky a bez rozmyslu jí tam vrátíme, aniž bychom popřemýšleli, proč zrovna tahle věc mi skončila v ruce. V horším případě neposlechneme ani hlas své intuice a donekonečna se lopotíme nad řešením svého problému. Přitom je to tak jednoduché..Stačí naslouchat.

Před nějakým časem jsem hledala informaci, týkající se určité rodinné situace, která nastala. Hledala jsem na webových stránkách a různými logickými pokusy jsem se snažila informaci zjistit. Nadarmo. Jednoho dne, asi v průběhu 14 dní, jsem v rámci nějaké činnosti otevřela doma skřínku. Vypadla na mě kniha a obsahovala informace, které jsem potřebovala vědět. Knihu jsem měla z mládí, nikdy jsem jí nečetla. Od někoho jsem jí dostala a uložila jsem ji. Dávno jsem na ní zapomněla. Objevila se ve správnou dobu a našla jsem tam, co jsem potřebovala.

V maličkostech, které nám často připadají všední a nedůležité, k nám často přichází důležitá poselství. Jela jsem do práce autem a od prvního okamžiku, co jsem se rozjela jsem měla zvláštní pocit, jiný než jindy. Dvakrát během cesty jsem se lekla předjíždějících aut. V duchu mě napadlo.. pozor, opatrně, to není samo sebou. Když jsem odpoledne jela z práce domů, stále jsem měla v hlavě nastaveno to.. pozor. Kousek od mé práce mi nedalo přednost auto a kdybych si nebyla vědoma svého..pozor, které ke mě od rána promlouvalo, nebyla bych tolik ostražitá. Zabránila jsem srážce. Od té doby si ten varující pocit pamatuju.

Všímejme si maličkostí, které k nám jdou. Cedule, plakáty, nápisy, lidi, písničky atd., to všechno nám může pomoci v řešení zdánlivě neřešitelných problémů. Tyto maličkosti nám také mohou vnuknout nový směr.

Stane se, že často slyšíme nějakou písničku, několikrát za den, za týden. Možná slyšíme stejnou písničku vždy v souvislosti s nějakým děním. Znamení se pozná, uhodí do očí, uvědomíme si tu zvláštnost. Proč slyším tu písničku třikrát za den? Proč? Co řeším? Na to si musí přijít každý sám. Znamení přichází také, když o ně požádáme do vyšších světů. Řešíme-li problém, zeptejme se na něj a požádejme o znamení. Pak už jenom trpělivě vnímejme věci a dění okolo nás. Slunce do dušičky všem.