|
Mé životní okolnosti mě přivedly na cestu úvah...Pomáhají nám andělé? Mám anděla strážného? Hlavou se mi promítají mé životní průšvihy a situace, kdy jsem měla v něčem takřka namále. V posledním momentě takového okamžiku přišla vždy nějaká myšlenka, signál, ozvěna, silný vjem atd. Na poslední chvíli stojím na brzdách a nebo situace, která se zdála neřešitelná se v posledních chvílích sama vyřeší. Vždy v tom pravém okamžiku. Po odeznění těchto momentů mě nenapadne nic jiného, než zvednout oči vzhůru a říct..děkuju ti andílku. Velmi často mi probíhá hlavou, komu to vlastně děkuji…
Setkání s důležitým či dokonce osudovým člověkem v pravou chvíli a na pravém místě. Kdo toto setkání zprostředkuje? Andělé ochránci?
Já sama jsem v "existenci" andělů uvěřila. Bylo mi dáno a jsem za to ráda, pocítit jejich přítomnost. Než jsem je začala cítit a vnímat, kousek po kousku jsem si dláždila cestičku k nim. Navedení na tuto cestu bylo jednoduché. Stačilo jenom naslouchat. Otevřela jsem počítač a vykoukl na mě článek o existenci andělů. Nevěřila jsem. Přišel ke mně signál, který mě informoval o prý dobrých webových stránkách. Otevřu je a opět..podobné poselství o existenci andělů. V tu samou dobu se ke mně z jiné strany dostávají andělské karty. Vnímání toho, co se okolo mě děje mě nutí vracet se v myšlenkách do předchozích let. I když tehdy vnímání a pocity byly schované pod pevným krunýřem, přesto si některé vjemy našly cestu ven. Kdo mě nikdy nenechal padnout? Můj anděl strážný?
Jako každý člověk mám občas smutnou a bolavou duši. V jedné takové chvíli jsem si na anděla ochránce vzpomněla a v duchu pronesla tam nahoru: "Andělíčci, jestli fakty jste, uklidněte mě prosím." Během několika vteřin se dostavil hřejivý pocit, jako by mě někdo bral do náruče. Fyzicky jsem ležela v posteli, ale měla jsem zvláštní tendenci stoupat vzhůru. Uklidnilo mě to a svět se v tu chvíli už nezdál tak černý. Někdo byl se mnou.
Po nějaké době, v další takové bolavé chvíli jsem se obrátila k andělům znovu. Tentokrát pocítila zvláštní pohlazení. Jako by mi někdo položil svou dlaň na krk. Nebylo však cítit tělesné teplo. Pod rukou prázdno, nic, ale cítila jsem dotek. Uklidnila jsem se.
Spolu s kamarádkou jsme navštívili jakousi povinnou pracovní aktivitu. Tato aktivita se týkala úplně jiné oblasti, než je duchovní rozvoj. Přednášela nám jakási žena. Během přednášky jsem pocítila, že mám něco společného s touto ženou. Prostě jsem rozuměla její duši, vnímala jí. Po přednášce za námi, tedy za mnou a mou kamarádkou, tato žena přišla a dala se s námi do řeči. Po chvíli se otočila k mě kamarádce a řekla. Hned jak jste přišla do této místnosti, můj andělíček mi na vás ukázal. Proto jsem za vámi přišla. Musím podotknout, že takto mluvila pouze k mé kamarádce. Aniž by mou kamarádku ta žena znala, vyjmenovala několik pravdivých skutečností z jejího života a předala jí pěkné poselství do budoucna. Nezmohla jsem se na nic jiného než na otázku: "A jak tohle víte? Vidím svého andílka a ten mi to ukázal." Nenapadlo mě nic lepšího, než se zeptat: " A o mě něco taky víte?" Ta paní se usmála a řekla: " Dostala jsem od andílka povolení a směr k vaší kamarádce." Zeptala jsem se: "Opravdu vidíte andílka?" Vidím, ukazuje mi směr. Na nic víc jsem se neptala. Pochopila jsem. Poselství o pěkné budoucnosti nepatřilo mě, ale byla jsem tohoto nádherného setkání účastna. Asi není můj čas na takové poselství. Jedno vím jistě. Toto setkání mě oslovilo. I já si z něj mám něco pro sebe odnést. Andělíčky cítím… Je možné je i vidět… Další setkání s andělem? Máme svého anděla strážného?
|
