Svatý ďábel IV.

Další zkušenost s duchy prožili carští manželé za přítomnosti francouzského okultisty Philippe Landarda. Ten totiž tvrdil, že vidí a ovládá bytosti, které straší v Zimním paláci. Landard dokonce carovi nakreslil jednu z těchto děsivých bytostí, neboli elementů, jak jim říkal. Tento evidentní podvodník za své služby v potírání elementů vyinkasoval 200 000 rublů.

K výzkumu duchů přistupovali carští manželé i za pomoci nejmodernějších prostředků. Jeden učenec totiž hlasy přízraků zachytil na desku fonografu. Z desky zazníval příšerný hlas, plný zármutku a starostí. Chvílemi zněl jako kňučící zvíře, chvílemi jako sténající lidská bytost. Ostatně i dnes existují lovci hlasů duchů, kteří nahrávají přízraky prostřednictvím rádia.

Hlavou spiritisticko-okultní obce carského dvora byl velkokníže Nikolaj Nikolajevič. Carevna, která se zpočátku účastnila spiritistických seancí, se později spiritismu vzdává, úplně se jí oškliví a útěchu hledá v mysticismu pravoslaví. I přesto je však nakloněna nejrůznějším divotvorcům.

Zmíněného Philippe Landarda poznala carevna roku 1901 ve Francii a učinil na ai příznivý dojem. Vlastním jménem se jmenoval Nizier-Vachot a byl řeznickým tovaryšem. Hltal knihy o mystice a magii, a když jej jeho mistr vyhodil, dal se na zázračné léčení, podle všeho měl jisté hypnotické nadání. Carevna jej pozvala i do Petrohradu, kde si získal oblibu okultních kruhů a konal četné seance. Usiloval, aby mu byl udělen titul lékaře. Čehož nakonec i dosáhl. Carevna do něho vkládala naděje, že jí dopomůže k následníku trůnu. Zázračný doktor Philippe carevně těhotenství nasugeroval, ale když se celá blamáž po devíti měsících provalila, musel odejít zpátky do Francie. Na rozloučenou carským manželům daroval obrázek se zvonečkem, který se měl rozeznít vždy, když se k nim přiblížil zlý člověk. Také carevně prozradil, že jí Bůh pošle nového přítele.

Hned po Francouzově odchodu se začali na dvoře objevovat nejrůznější jurodiví svatí idioti. Na celém ruském venkově jich vždy bylo plno, většinou byli tělesně i duševně zakrnělí. V Rusku byla rozšířena víra, že bůh má zalíbení v mrzácích, epilepticích a hluchoněmých a že se Duch svatý rád projevuje skřeky, které vydávají. Z těchto jurodivých byl do Carského Sěla přiveden Míťa Koljaba, hloupý mrzák z okolí kláštera Optiny Pustyně. Byl křivonohý, zakrnělý, skoro němý a místo paží měl dva pahýly. Navíc byl krátkozraký a jeho řeč se sestávala z několika nesourodých zvuků. Vždy, když dostal záchvat padoucnice, zmítal se a vyrážel ze sebe skřeky a kňučení, které se nakonec zvrhlo v příšerný štěkot. Míťa Koljaba žil z milosti sedláků, až mniši z kláštera rozpoznali jeho mystickou sílu a učinili z něj proroka. Jednomu z mnichů totiž tajemný hlas sdělil, že je nutné Míťovy skřeky přeložit, neboť se jedná o významná poselství, která budou mít vliv na vývoj celé Rusi. Od té doby byl mnich Jegorov Míťův souputník. Poté co jedné dámě prorokoval brzké narození syna, což se vskutku stalo, měl cestu k carskému dvoru otevřenou.

Další zázraky konající bytost objevil na svém statku generál Orlov. Šlo o bláznivou ženu Darju Osipovovou, která, když to na ni přišlo, vydávala skřeky, které nebyly jen prorokováním, ale navíc dokázaly vyvolávat plodnost. Uměla sedláky chránit před uhranutím, léčit nevyléčitelné nemoci i proklínat své nepřátele. Pokládali ji za jednu z posledních čarodějnic.

Významným návštěvníkem carského dvora byl i známý francouzský mág a martinista dr. Encausse alias Papus. Poprvé se v Petrohradě objevil v roce 1900. Počátkem roku 1905 byl do Petrohradu po delší nepřítomnosti povolán znovu, aby stál vedle panovníka v těžkých revolučních dobách. Papus na Mikulášovo přání vyvolal při seanci ducha jeho otce Alexandra III. jemuž dal car několik otázek. Právě díky této seanci prý vznikl zákon o říšské dumě.

Poslední výjimečnou osobností carského dvora, kterou zmíníme, byl doktor tibetského lékařství Badmajev. Na rozdíl od bláznů a pomatenců byl vzdělán v tajném tibetském vědění. Zabýval se tibetskou medicínou a politickými intrikami. I přes svou učenost nedovedl vyléčit následníka trůnu z hemofilie.

Přichází Rasputin

Právě za této situace se Rasputin objevuje u carského dvora. Přicházely na něj ty nejlepší reference, a to jak z okultních kruhů, tak z prostředí pravoslavných hodnostářů, kteří si slibovali prostřednictvím Rasputinovy osobnosti posílení vlastního vlivu na cara a carevnu (což se ostatně nestalo). Carevna navíc věděla o Rasputinových léčitelských schopnostech. Netrvalo dlouho a proběhla oficiální návštěva. Rasputin zapůsobil na cara i carevnu, věřili, že je to onen bohem poslaný muž. Jako jediný dokázal ulevit od potíží následníkovi trůnu. Dokázal mu pomoci dokonce i po telefonu. Za nějakou dobu ovládl Rasputin nejen celý carský dvůr, ale i podstatné politické dění v zemi. Zdá se, že skutečně vládl jakýmisi psychickými silami příbuznými hypnóze a sugesci. Svědci potvrzují, že nejzajímavější byly Rasputinovy oči:

,,Posadil se proti ní, přistrčil svou židli docela blízko a tu se zbarvily jeho světle modré oči a staly se náhle velmi temnými. Z úkrytu očnic mířil na ni ostrý pohled, vnikal do ní a držel ji v poutech. Jejích údů se zmocnila olověná tíha, zatímco se k jejímu obličeji přibližoval jeho veliký vrásčitý zkřivený obličej. Cítila na tváři jeho horký dech a pozorovala, jak se jeho žhavé pohledy z hloubi očních důlků plazí po jejím ochromeném těle, až pak se smyslným výrazem sklopil víčka. Jeho hlas se stal vášnivým šepotem a říkal jí do uší chlípná, podivná slova.

Právě když se okouzlena chtěla vzdát tomuto svůdci, hnula se v ní z nejasné dálky vzpomínka, že přece přišla, aby s ní mluvil o Bohu. Tak jak se rozpomínala na původní účel své návštěvy, tak mizela tíha jejích údů a ona se začala bránit jeho tenatům. On ihned zpozoroval rostoucí vnitřní odpor, jeho přivřené oči se zase otevřely, vstal, sklonil se nad ní, lehce hladil její vlas a vtiskl jí na čelo polibek prostý vášně, klidný a otcovský. Jeho obličej, který byl ještě před chvílí zkřiven chtíčem, úplně se vyhladil a stal se zase dobrotivou tváří putujícího kazatele." Rasputinova moc se neomezovala pouze na ženy. I francouzský vyslanec Paléologue musel přiznat jisté kouzlo, které z Rasputina vyzařovalo. Stejným dojmem působil i na svého budoucího vraha knížete Jusupova.