Svatý ďábel I.

Několik let zcela ovládal carský dvůr. Přišel ze Sibiře jako nuzný mužik a dosáhl vlivu, který mu záviděl každý státník. Jeho osoba je dodnes zahalena tajemstvím. Dokázal vyléčit následníka trůnu. Byl zasvěcen do mysterií tajné sekty chlystů. Pořádal orgie. Nepřál si, aby Rusko vstoupilo do první světové války. Měl nepopiratelné léčitelské a psychické schopnosti. Světec nebo ďábel (?), který vstoupil do dějin pod jménem Grigorij Jefimovič Rasputin.

Asi čtyřicetiletý, veliký sedlák, ramenatý, zavalité, a přece hubené postavy, v hrubé, lněné selské košili, sepjaté prostým koženým pásem, v širokých kalhotách a vysokých těžkých botách: tak se poprvé objevil Grigorij Jefimovič Rasputin v salonu hraběnky Ignatěvové, v kruhu zvědavých dam petrohradské společnosti, duchovních hodnostářů, mnichů, politiků, intrikánů, podvodníků a podlízavých dvořanů, kteří se třikrát týdně scházívali v bytě letité hraběnky.

S největším napětím čekali na něho, na toho ,nového svatého", na toho divotvorce z Pokrokovského. Když vstoupil, po selsku dlouhými, hřmotnými kroky a neotesanými pohyby a poklonil se na pozdrav, zdálo se, že jeho hrubý, spíše ošklivý obličej zklamal v první chvíli svrchovaně napjaté očekávání hostů. Jeho hlavu pokrývaly neupravené hnědé vlasy, s nedbalou cestičkou uprostřed a splývající dozadu až na šíji dlouhými přadeny, na jeho vysokém čele byla vidět tmavá skvrna, památka po nějakém poranění. Jeho dolíčkovatý široký nos vyčníval daleko z obličeje a úzké bledé rty byly skryty pod špatně pěstěným měkkým knírem. Větrem a sluncem osmahlá kůže byla drsná a rozrytá hlubokými vráskami, oči se skrývaly pod daleko vystupujícím obočím, pravé oko bylo znetvořeno žlutým pupínkem. Celý obličej byl divoce zarostlý temně rusým, kostrbatým vousem a učinil na přítomné spíše všecko jiné, jen ne neobyčejný dojem.

Když však potom přistoupil ke každému hostu docela blízko, uchopil jeho ruce, vzal je do svých širokých, mozolovitých rukou a při tom každému ze svých nových známých pátravě pohlédl do očí, pocítili všichni jakési rozpaky. Neboť tyto oči byly zvláštně pohyblivé: malé, jasné a vodově modré vykukovaly zpod hustých těsně vedle sebe ležících obočí, nestálé, jako by ustavičně něco hledaly, zkoumaly, zkoušely a pronikaly všechno, co bylo v jejich dosahu. V těch očích bylo jistě cosi zneklidňujícího a matoucího. Jestliže spočinuly chvíli na někom, tu hned nabývaly pronikavé ostrosti, jako by dovedly hledět až na dno duše; potom zase byl v nich pojednou nepopsatelný výraz chápavé dobroty a moudré shovívavosti.

Také jeho drsný, selský hlas nabýval náhle hlubokého, krásného a úchvatně oživeného zvuku. Při řeči dával hlavu poněkud na stranu, jako to činí duchovní, když zpovídají, a potom vytryskovala z jeho slov právě tak podmanivá mnišská vlídnost jako z jeho pohledu (...) Tak líčí autor knihy ,,Svatý ďábel" René Fülöp-Miller Rasputinův příchod do vyšších kruhů petrohradské společnosti.

Rasputinovou postavou se zabývaly zástupy historiků.
spisovatelů i psychologů, a každý, po svém, řešil otázky (někdy přímo záhady), které tuto mysteriózní postavu moderních dějin obklopují: Jak mohl získat tak nesmírný vliv na carskou rodinu? Byl podvodník nebo skutečně vládl výjimečnými schopnostmi? Zabýváme-li se Rasputinovou osobností brzy zjistíme, že není jednoduché ji přímočaře odsoudit ani adorovat. Rasputin byl poživačný, úplatný, chlípný a neotesaný, na druhou stranu však prokazatelně vládl duchovními silami, dovedl léčit silou ducha a ať se to zdá jakkoli přehnané -- alespoň to vyplývá z toho, co jsem četl - carovi neradil špatně.

Jenže cesta k carskému dvoru byla dlouhá a nesnadná. Kde se vlastně Grigorij Jefimovič vzal?

Probuzení okultních schopností

Rasputin se narodil roku 1872 v Pokrokovském jako syn sibiřského povozníka. Od raného věku poslouchal biblická vyprávění, která předčítal jeho otec Jefim Andrejevič Rasputin. Příběhy, které jej neodolatelně přitahovaly, způsobily, že se v poměrně raném věku naučil sám číst. Byl dítě jako každé jiné, jistá příhoda však posunula celý jeho život kamsi jinam.

Mnoho se spekuluje, zda měl vůbec nějaké ,,nadpřirozené" schopnosti. Komunističtí historici z Rasputina jednoduše udělali podvodníka a šarlatána. Skutečnost však tak černobílá nebyla. Když bylo Rasputinovi dvanáct let, hrál si se svým bratrem Míšou na břehu řeky Tury. Malý Míša spadl do řeky a jeho bratr pro něj bez rozmýšlení skočil. Asi by se utopili oba, kdyby je nezachránil kolemjdoucí sedlák. Malý Míša onemocněl na zápal plic a zanedlouho zemřel. Grigorij byl smrtí svého bratra nesmírně zdrcen a šok způsobil, že upadl do horečky. I když se zotavil, děly se s ním změny. Pohubl a zbledl a horečka se často vracela s takovou intenzitou, že Gríša upadal do hlubokého bezvědomí. Je celkem pravděpodobné, že právě tato situace byla odstartovala probuzení Rasputinových okultních schopností. Možná, že bychom mohli říci, že došlo k jakémusi spontánnímu samozasvěcení. Je známo, že v extrémních situacích začíná lidský mozek fungovat trochu jinak, začíná pracovat na jiné vlně (matky jsou schopny vyvinout neuvěřitelné -- nadlidské -- úsilí, aby zachránily své dítě, vojáci bojující o život, či z čistého přesvědčení, podávají neopakovatelné výkony). Většinou jsou nám dány ,,nadpřirozené" schopnosti pouze jednou a na krátký časový úsek. Jsou známy případy lidí, kteří prožili např. jednu jedinou předtuchu, která se naplnila a po zbytek života je nic mimořádného nepotkalo. Někdy se však stane, že náhle probudivší se okultní síly zůstanou člověku jako dar (mnohdy danajský) po celý život.

Tvrdí se to např. o Adolfu Hitlerovi, který byl jako voják bojující v první světové válce poraněn a na nějaký čas přišel o zrak. Prý právě v tomto období byly probuzeny v Hitlerovi síly, které z něj udělaly opravdové ztělesnění zla. Nevím. Možná. Pokud však nějaký takový mechanismus funguje. Můžeme spekulovat o tom, že právě ona tragická událost a následné zdravotní problémy probudily psychické síly Rasputinovy. I věk, kdy se vše odehrálo by tomu nasvědčoval. Víme, že když skočil pro Míšu do řeky, bylo mu dvanáct. Období přechodu z dětských střevíců do mužských škorní je nepochybně významné nejenom z hlediska změn tělesných, ale i psychických. Právě kolem pubescentů se děje nejvíc paranormálních jevů. Právě s nimi je spojeno nejvíce případů lomozícího ducha -- poltergeista (na druhém místě jsou staří lidé). Jako by se tu otevírala lidská psychika nějaké jiné dimenzi...

Není divu, že právě tomuto údobí lidského života je věnováno tolik přechodových (zasvěcovacích) rituálů. Staročeskými postřižinami počínaje a africkou obřízkou konče.

Zkusím se tedy domnívat, že u Rasputina došlo k probuzení těchto schopností, které pak mnohem později uplatnil na carském dvoře. Věk i situace by tomu odpovídaly. Vždy, když Rasputina přepadl záchvat provázený horečkou a bezvědomím, byl odnesen do tmavé kuchyně, kde jej hlídali. V této kuchyni se scházeli nejen všichni obyvatelé domu, ale i někteří sousedé, kteří přišli na besedu a probírali nejrůznější záležitosti.

Jednoho dne přišla na přetřes krádež jediného koně jednomu z chudších povozníků. Zloděj nebyl dosud vypátrán. Když tak sousedé celou hanebnost probírali, vstal zčistajasna Rasputin a všechny přítomné si prohlížel horečnatým zrakem, pak jednomu ze sedláků skočil na záda a křičel: ,,Haha, Petře Alexandroviči! Ty jsi ukradl toho koně, ty jsi ten zloděj!"

Nikdo nevěděl, co si má o této podivné příhodě myslet, vždyť Petr Alexandrovič patřil mezi nejváženější muže obce. Nedalo jim to a označeného muže sledovali, a ještě tu noc zjistili, že koně skutečně ukradl. Je zřejmé, že o celé události se v Pokrokovském ještě dlouho mluvilo a malý Gríša nabyl jisté proslulosti.