|
Většinu z nás pravděpodobně spojuje touha po tom, abychom se ve stále složitějším světě nějak vyznali a žili pokud možno šťastně a spokojeně. Touha je optimistický cit zaměřený převážně do budoucnosti. V naší kulturní oblasti se jevila víra v lepší budoucnost spíše jako jistota, která byla zabezpečená využíváním plodů technického pokroku. Nyní se situace pomalu zhoršuje vlivem postupného vyčerpávání materiálních zdrojů země. Naděje na dlouhodobější pokračování našeho kořistnického modelu civilizace se blíží k nule.
Beznaděj ve společnosti však nemusí mít pro nás jen negativní význam. Ona totiž odvádí naši pozornost od hypotetické a nejisté budoucnosti do přítomnosti. Pořád nám ještě zbývá přítomný okamžik a je jen na nás, jak jej využijeme pro sebe, pro naše blízké i pro bezpočet ostatních cítících bytostí.
O prožívání přítomnosti je napsaná i tahle práce a není to téma tak jednoduché, jak by se na první pohled mohlo zdát. Každý z nás má neustále před sebou dvě možnosti, buď se nechá nakazit mediálním strachem anebo se bude snažit uklidnit, aby byl schopen zvládat svůj život.
Stejný slovní základ jako "štěstí" mají i slova "část" a "účast". Uvědomím-li si, že jsem jen malou součástí celku, mohu obrátit logiku přístupu k životu. Nemusím se pak ptát: Co mi může svět poskytnout dobrého? Mohu se místo toho zeptat: Čím mohu být sobě i ostatním prospěšný a nápomocný? Štěstí je vnitřní stav mysli ne zcela závislý jen na našich vnějších podmínkách. Každý z nás je tak trochu zodpovědný za stav své vlastní mysli. Nelze se jen donekonečna vymlouvat na to, že svět je špatný a že za všechno mohou nějací "oni".
Jak začít? Nalezněte jednoduché a klidné místo s trochou čerstvého vzduchu. Darujte si pro sebe dobu nebo doby ke své pravidelné meditaci, vhodné je praktikovat ráno nebo večer. Zvolte si vhodnou tělesnou pozici nebo střídejte několik pozic. Nejobvyklejší je sed na podložce, možné jsou i různé jogínské polohy, stoje na nohou i na hlavě. Pro začátečníka bude přijatelný asi sed na židli.
Slovo meditace je latinského původu, medius = střed. Meditování je tedy něco velice blízkého tomu, když se člověk snaží na něco soustředit. Není to však pouze nějaké běžné soustředění, protože pak by se jednalo spíše o koncentraci (Slovník cizích slov uvádí: koncentrace = soustředění.).
Při meditaci se většinou jedná o soustředění na sebe sama. Jsou různé názory na předmět soustředění v meditaci. To jest, na co se má člověk v sobě vlastně soustřeďovat?
Zenová meditace si klade za cíl soustředit se na střed, těžiště, podstatu celé své bytosti.
Západní člověk tento střed své osobnosti pyšně a mylně hledá ve své hlavě. To, co máme na srdci, a to, co nám leží v žaludku, je však také součástí naší mysli.
Křesťané v modlitbách kultivují své srdce. To je dobré, ale obávám se, že je nutné skromně sestoupit při hledání svého středu ještě o něco níže.
Mozek i osrdí tvoří nedílnou součást nervové soustavy celého našeho těla. Bude tedy asi mnohem správnější hledat střed naší mysli v blízkosti těžiště našeho těla. Toto centrum je přibližně v okolí našeho pupku a označuje se v zen-buddhistické tradici jako hara. Meditující říká, že se soustřeďuje do hary. Adeptům jógy by mohlo pomoci, že hara se nachází v oblasti třetí čakry; přibližně někde tam, kde se vlivem dýchání pohybuje naše bránice. Stačí zakašlat nebo se raději zasmát a již svoji bránici cítíte.
Při nečinnosti těla se dostavují automaticky různé myšlenky.
S myšlenkami lehce depresivního obsahu, jako je například: "Sedím tady jako blbec, je to úplně k ničemu; a navíc mě při tom bolí celé tělo.", mají mnozí bohaté zkušenosti. To je celkem normální reakce naší mysli na jakékoliv nepohodlí. Člověk ale má při takovém nicnedělání čas a možnost si promyslet, nebo spíše odpozorovat, jak naše mysl vlastně funguje.
Naše mysl v bdělém stavu neustále zpracovává šest různých složek informací. Jsou to smyslová vnímání zprostředkovaná našimi pěti smysly a naše myšlenkové formace (Pod pojem "myšlenkové formace" zahrnuji nejen běžné myšlenkové procesy, ale i různé smyslové halucinace a iluze.). Myšlenky nemají jenom svoji intelektuálně rozumovou dimenzi. Mají také svůj citový náboj a stupeň naléhavosti vedoucí k jejich manifestaci pomocí řeči nebo činu. Mysl se při tom chová jako počítač. V jedné chvíli se může věnovat pouze jediné složce z těchto šesti možností. Nám připadá, že současně vnímáme a zároveň si vytváříme myšlenky. To je dáno velkou rychlostí, se kterou je mysl schopna přecházet mezi jednotlivými vjemy a myšlením. Rychlost sledu našich myšlenek a jejich rozmanitost je přímo úměrná dynamičnosti, proměnlivosti a intenzitě našich smyslových podnětů.
Budeme-li chtít zvolnit tok běhu našich myšlenek, ze všeho nejdříve budeme muset omezit a zklidnit své smyslové vnímání.
Mysl se může bránit nelibě pociťovanému snížení množství smyslových vjemů pocity nudy, protože při déletrvající koncentraci se praktikujícímu často zdá, že se vlastně nic neděje. Nebo mysl protestuje bolestí těla, která se u začátečníka po několika desítkách minut sezení dostaví na nejrůznějších místech. K úlevě od těchto potíží se doporučují koncentrace na tělesné pocity, na těžiště těla, na pohyb bránice nebo na dech.
Klid v mé mysli může nastat až ve chvíli, kdy se odpoutám od pevného vnitřního motivu koncentrace, na který jsem se dosud svojí myslí upínal. Je to jakási negace koncentrace mysli.
Mysl na absenci nosné myšlenky často reaguje náhlou anarchií, projevující se změtí různých potlačených myšlenek. Prvek pasivního přijímání obsahů vědomí, které se spontánně vynořují během relaxace a tvoří podstatu tzv. autogenní neutralizace, je zdůrazňován v řadě jógových cvičení. Tento myšlenkový chaos, jakkoli může být subjektivně pociťován nelibě, je pro vlastní mysl velice blahodárný. Mysl se tímto vnitřně povoleným zmatkem neobyčejně efektivně čistí. Objevují se však i myšlenky dlouho potlačované a tudíž velmi nepříjemné. Jestliže se takového stavu zaleknu a začnu na myšlenky působit a odhánět je, dojde sice k okamžité úlevě od nepříjemných stavů, ale nemůže to uvést mou mysl do klidu. Mysl je totiž zaměstnávána neustálým potlačováním svých spontánně vyvstávajících myšlenek.
Takto prokazatelně objevený zmatek v mysli, projevující se v běžném životě neuváženými činy v jednání lidí, může přetrvávat celé hodiny, dny, týdny, měsíce. Pokud bychom neomezili zmatek v našem smyslovém vnímání, můžeme trpět zmatenými myšlenkami celé roky, ba i celý život. Mnozí lidé mají v mysli trvalý chaos.
|
