|
Taoismus je jedním ze základních směrů východní filosofie, jenž vznikl v 5.století př. Kr. Zakladatel Lao-c', formuloval jeho strukturu. Hlavni kniha "Tao te ťingu" (Kniha o Tao a ctnosti) nás učí, že člověk se nemá dát omezit věcmi tohoto světa, ale osvobodit se od nich. Učinit v sobě vnitřní klid a osvobodit se od žádostí a vášní. Nechtít nic víc než to co potřebujeme. Být trvale skromný a pokorný a neuchýlit se od své přirozenosti a nebýt na nikom závislý. Tao - je pralátka a te- je vesmírná síla tj. individuální přirozenost.
Protiklad člověka a přírody je jeden ze základních rozdílů mezi východní a západní filosofií. Suverénnost rozumu, typická pro náš způsob myšlení, zatlačuje a utlumuje složku volní, etickou, která je naopak preferována východní filozofii, která může být pro nás návodem ke správnému životnímu stylu a životní moudrosti i v dnešní době. Taoisté své problémy řeší tak, že je ponechávají, aby si samy našly svůj směr - cestu.
Tao nezná pojetí nadřazenosti ducha nad hmotou. Nadřadíme-li jednu s těchto hodnot vytváří to spekulativní abstraktní myšlení. Nesmíme nikoho ovlivňovat, vylepšovat, formovat a vnucovat mu svůj pojem pravdy i dobra. Toto napravování lidí vede k pokrytectví a snahu udělat lidi závislými na nás nebo na věcech. To vede k pohromám v osobním životě i ve společnosti. Proto "poučovat beze slov, jednat bez zasahování" je vrcholem taoistické moudrosti.
V dnešním světe je člověk formován více vnějšími okolnostmi. Málo využívá instinktu i intuice. Při svém rozhodování se nedovede oprostit od vnějších vlivů. Nebere na vědomí, že pouze jeho vnitřní síla je ustavičným tokem a nepřetržitou proměnou člověka. Každý je strůjcem svého štěstí, má osud ve vlastních rukou, zachová-li svou přirozenost, jež je jedinou formou a způsobem jeho existence.
Skutečná svoboda je naprosté splynutí s přírodou a užívání věcí s mírou potřebnou ke svému býti. Důležité je zachovávat prvenství práva morálního před legálním, neboť všechna světská nařízení a ustanovení jsou výmyslem člověka, nikoli přírody. Etika nebyla nikdy závislá nadpřirozenosti lidí a věcí, ale na přirozenosti člověka. Kritériem je shoda s vesmírným řádem a s přírodou. Ideálem mravnosti je žít shodně s přirozeností, mravní zákony, které jsou v člověku a jejich závaznost, vyplývá z nich samých. Jde o vnitřní hlas v člověku, mravní zákon bez povyšování rozumu, který musí ustoupit přesvědčení mravnímu. Toto dává nekonečnou hodnotu lidské osobnosti a spojuje ji s vesmírnou nekonečnou energií. Příroda má řád a člověk je jejich harmonickou součástí a dává nám uspokojivé odpovědi na vše co je v člověku a okolo něj. Žádna absolutní bytost a posvátná věc. Z toho vyplývá, že teprve soulad rozumu, emocí a intuice nám dávají nejlepší rady a poučení.
Současná doba je obdobím rozvoje technologií a změny životního stylu. Nové vědecké poznatky v oblast informací, mění se i reálné podmínky každodenního života. Přináší to stále vyšší nároky na stabilitu lidského organismu a na lidskou psychiku. Každý člověk má své vlastní zkušenosti s osudovými událostmi. Je nutné se přizpůsobit posunu tohoto rozvoje. Naplnit požadavky na rozvoj osobnosti. Zvládnutí počítače, komunikací na internetu i poznatky nové techniky a technologie, které jsou součástí našeho každodenního života. Bez rozdílu věku je nutné přehodnotit stávající stav a priority svých životních hodnot a najít nový životní styl a poslání svého života. Držet krok s dobou a technikou, respektovat změny reality společenského života. Neustále a trvale rozvíjet své dovednosti a svou osobnost. Najít svou vlastní cestu svého osobního uplatnění. Zvýšením nároku na své chování, zvyky, emoce a zdraví.
V poslední době u nás došlo k masovému studiu východní filozofie, získali jsme spoustu informací, ve kterých se neumíme orientovat a které neumíme použít. Bez znalostí podstaty je praktikujeme, aniž bychom si uvědomili, že východní kultura je ve své podstatě jiná než západní. Musíme si najit svou vlastní cestu, jak využít těchto poznatků a zkušeností východní filozofie s respektováním tradic a reality našeho života. Respektovat přitom reálné změny v našem životě.
Učitelé, kteří přišli z východu, často neznají náš styl života a naší mentalitu. Učí nás podrobně své východní kultuře, tradicím i různým náboženstvím, které nám těžko pomohou řešit naše reálné životní a zdravotní problémy. Neznají co je to závislost na jiných lidech nebo věcech. Proč máme strach a dlouhodobý stres z nepodstatných věcí. Často se trápíme pro věci, které ani neovlivňují náš život. Sami si tím podlamujeme své zdraví. Proč ničenu nevěříme a u ničeho, i když je to pro nás podstatné, nevydržíme. Často se vymlouváme, že za to nemůžeme my a všichni Vám jen ubližují a nikdo Vás nemá rád. Všem se daří jen Vám ne.
Máme-li problémy, jdeme se poradit s kartářem, léčitelem a stáváme se na nich závislí. Vůbec se nesnažíme sami si věci řešit. Měli bychom se snažit sami sebe lépe poznat a hledat příčiny našich neúspěchů v sobě. Věnovat větší pozornost a více času svému zdraví a rozvoji vlastní osobnosti s využitím našich osobních zkušeností. Ocitáme se často ve stresu, protože neznáme pravidla života ve společnosti a přírodní zákonitosti. Taková pravidla nám dává Tao a ta nás osvobodí od stresu, ale ne od strachu. Tento strach je často zakotven v našem podvědomí, které zrcadlí naše životní zkušenosti a zdravotní stav. Můžeme si pomoci sami rozborem našeho vnitřního stavu.
|
