Budó a satori

Bojové umění a osvícení (satori) jsou dvě věci, které spolu na první pohled vůbec nesouvisí. A přece rozvoj skrze Budó má vést přímo k duchovnímu osvícení (satori). Jak je možné, že bojová umění na celém světě dnes propagují fyzickou formu násilí a postrádají jemnost a čistotu přirozenosti satori.

Praktikování Budó, samo o sobě nestačí. Je potřebná i víra, především ve své schopnosti a buddhistickou přirozenost každé bytosti, stejně jako cíl. V alegorii o "putování na horu" se mluví o tom, že když došel na vrchol, spatřil svět v novém pohledu. Tento nový pohled je satori - osvícení. Cílem praxe Budó není satori, satori je sama praxe. Být osvícený, znamená být stále zde, zde a zde. Být prostě přítomen. Není to nic zvláštního, je to naše obyčejná přítomnost. Proto tak mnoho lidí je zaraženo a nevěří, že satori je naše obyčená mysl - naše buddhovská přirozenost. Přečtěte si pozorně následující koán, pak už není co vysvětlovat:

Jednou se zenového mistra Dogéna žák zeptal : "Mistře, jak uvádíte zen do života ?"
"Tím, že jím a spím.", zněla odpověď.
"To však neděláte nic zvláštního, to děláme každý.", odvětil žák.
"Ano, ale ne každý opravdu jí, když jí a spí, když spí."

Ano. Je to tak. Lidé jí a přitom přemýšlí nad spoustou jiných věcí. Koušete do chleba a Vaše mysl bloudí v myšlenkách, co uděláte potom, co zaplatíte, apod. Spíte a přitom se Vám zdají sny - realizují se Vaše myšlenky. Zdravý člověk si své sny nepamatuje. Je důležité zaměření naší mysl. Pokud něco děláme, měli bychom si být vědomi každého okamžiku, každé vteřiny. Měli bychom se soustředit plnou myslí na danou činnost a ne si pustit rádio, televizi, počítač a mluvit do mobilu. Satori vychází ze správného soustředění a stavu mysli.

Stejně tak satori přichází zcela náhle a osvítí Vás. Nemůžete říci, teď jsem osvícen, neboť osvíceného člověka pozná jen osvícený člověk. Satori člověka nezmění, pouze přehodnotí náš žebříček hodnot a priorit v tomto životě i v životech nadcházejících. Člověk satori je absolutně vyrovnaný, neboť již nalezl odpověď na nejdůležitější otázky, už plně pochopil pomíjivost světa, zná život i smrt ve své nahotě. Proto je satori nepochopitelné, nehmatatelné, neuchopitelné. Nelze jej pochopit, pouze získat. Není mimo nás. Je stále s námi, ale zastírá jej závoj ega, důmyslně upletený závoj z našich touh, chtíčů a klamů sansáry, která nás svazují a nedají nám a naší duši spát.

Pravá Cesta znamená navrátit se k přirozenosti - najít sebe sama. To je zazen. Stejně tak to je satori. Při praktikování bychom měli pochopit, že satori je Budó, satori je pohyb, satori jsme my, satori je meč a satori je naše mysl během meditace. Vše v absolutní rovnováze. To je satori. Důležité je praktikovat, pak nalezneme odpověď na všechny otázky.

Praktikovat Budó je důležité, ale důležitější je praktikovat zazen. Zazen je před Budó, stejně jako pohyb vychází z nehybnosti, zvuk vychází z ticha. Skutečné myšlení vychází z nemyšlení. Vzpomeňme na Buddhovo satori. Vše vychází z nevědomosti, Buddha nemohl vyřešit otázku života a smrti a tak hledal. Nakonec mu nezbylo nic, než sedět a pozorovat svou mysl. Pozoroval její přeměny i sílu, kterou je připoután ke všemu rozptýlení, až došel do stavu, kdy se jeho mysl přirozeně sjednotila s vesmírným řádem a během všech věcí. Nastalo satori. Vše už bylo jasné. Kruh života a smrti se uzavřel a Buddha nalezl to, co hledal. Všichni jej musíme nalézt.

Proto když je naše mysl oddělená od univerzálního vesmírného vědomí, tj. když je dualisticky oddělená od řádu světa vznikají bonnó (připoutanosti, iluze). Jak píše mist Keizan v Zazen Jódžinki:

"Všechno utrpení, bonnó a vášně se rodí z mumjó (nevědomosti). Při zazenu můžeme osvětlit naše ego, které je jediným produktem nevědomosti. Každý, kdo se zbavil všech bonnó (iluzí) bez toho, aby se zbavil nevědomosti, nemůže být považován za skutečného Buddhu či Budóku. Na to, abychom se zbavili mumjó (nevědomosti) je nejvyšší a jedinečnou Cestou praxe zazenu."

A Mistr Dogén řekl : "Iluze jsou pramenem satori". Bez iluzí není satori. Následovat vesmírný řád, znamená následovat Osmidílnou Buddhovu Cestu a řídit se KAI. Kdo se neřídí KAI, nemá právo praktikovat. Budó musí vycházet z KAI. Důležitá je síla pásu, hakamy a kesy (oděv praktikujícího mnicha).

Jak říká róši Kaisen : "Měli bychom se povznést nad tělesnou formu. Naší povinností je stát se lidmi. Nemůže tomu být jinak. Praktikovat pomocí těla-mysli nikterak nepřekáží sportovnímu duchu a přidává k tomu mysl. Ať děláme cokoliv, pokud to děláme napůl, není to opravdové ani úplné.