Klanopraška čínská má hlavní areál svého rozšíření převážně v Mandžusku, Koreji a Japonsku, ale částečně zasahuje též do Mongolska a do jižní Sibiře. Jde o pomalu rostoucí opadavou pravotočivou liánu, která ve své domovině dorůstá až do délky 12 m, u nás jen 6 m. Jednoleté šlahouny jsou hnědé až světlehnědé, hladné a lesklé, ale také slabé a často jsou náchylné na zlomení. Roční přírůstky jsou zpravidla menší než 1 m. Ve své domovině roste převážně ve smíšených lesích, kde šplhá za světlem a sluncem do vrcholků stromů. Proto se hodí na různé pergoly a besídky, které snadno poroste.
Rostlina není nijak zvlášť náročná na půdu, má ráda jak písčité, tak hlinité až jílovité půdy, které mohou být jak kyselé, tak neutrální i zásadité. Snadno roste jak na slunných místech, tak ve světlých lesích. Pouze špatně snáší suché půdy, takže v přírodě ji lze nalézt pouze ve vlhkých lesích nebo na pobřeží řek a jezer. Na zahrádce je třeba ji zalévat. Je mrazuvzdorná až do –35 °C, ale narašené rostliny často omrzají při pozdních jarních mrazících.
Na rostlině se tvoří dva typy květů, a to 3 až 4 roky od výsadby zpočátku pouze samčí květy, které mají krémově bílou až růžovou barvu, a v následujících letech se vedle nich utvářejí také květy samičí, které jsou velmi podobné květům mužským. Květy jsou drobné a nenápadné a často je lze nalézt pomocí intenzivní vůni připomínající citrón. Květy nejsou samosprašné a pro dosažení optimální plodnosti je třeba vysadit více rostlin. Květy vykvétají od konce května do začátku června.
Ze samičích květů se po opylení vytváření hrozny šarlatově červených bobulí dlouhé až 10 cm, které jsou velmi podobné hroznům červeného rybízu. Vlastní bobule jsou velké až 1 cm a mají svou typickou nezaměnitelnou kořeněnou chuť. Ne nadarmo se jí v Číně říká rostlina pěti chutí a má podle toho i svůj čínský název Wu Wei Zi. V každém plodu jsou obvykle 1 až 2 semena. Plody dozrávají od konce srpna do září a často zůstávají na rostlinách i po říjnovém opadu listí, kde zdobí již bezlistou rostlinu.
Klanopraška je velice ceněná v čínském lidovém léčitelství, kde je vedle ženšenu jedním z hlavních podpůrných a tonizujících léčiv. Plody obsahují mnoho cenných látek a vitamínů, například obsah vitamínu C činí až 30 % obsahu plodu. Nezanedbatelný je taktéž obsah vitamínu E. Hlavní cennou látkou je ovšem schizandrin, který je důležitou léčivou a tonizující složkou plodu. Plody mají podpůrný účinek při fyzickém a smyslovém vyčerpání organizmu, depresích, ospalosti, nedokrevnosti, slabozrakosti a chorobách plic, jater a střev. Naopak se nedoporučuje jeho užívání při nervové přecitlivělosti, nespavosti, vysokém krevním tlaku a srdečních chorobách.
Klanoprašku lze snadno množit pomocí semen. Nejlepší je vysít čerstvá semena po uzrání plodů hned na podzim do volné půdy. Další možností je použít skladované semeno, které je třeba nejprve namočit na 12 hodin do vlažné vody a pak provést buď chladnou stratifikaci v chladničce při teplotě 5 °C po dobu 3 měsíců a následně nechat klíčit semena při pokojové teplotě a nebo rovnou zkusit teplou stratifikaci při pokojové teplotě buď za oknem nebo ve skleníku. Klíčení probíhá pomalu a nepravidelně. Pro zlepšení klíčivosti se doporučuje provést skarifikaci, tj. narušit obal semene tak, aby nedošlo k poškození jádra. Přesazení do vlastních květináčů je třeba provést hned, jak to velikost sazeniček dovolí. Doporučuje se ponechat první dvě zimy semenáčky ve skleníku a výsadbu na trvalé stanoviště provést až třetí rok, kdy semenáčky dostatečně zesílí.
Další možností je rozmnožování vegetativní, které se provádí pomocí zpola vyzrálých řízků dlouhých 5 až 8 cm, které se pořizují v srpnu. Doporučuje se řízky pravidelně rosit. Tyto řízky vcelku dobře zakořeňují a procentuální úspěšnost je velká. Řízkovance je třeba ponechat jednu zimu ve skleníku a již následující rok je možné je vysadit na venkovní trvalé místo. Je dobré tyto sazenice alespoň první zimu zazimovat například mulčováním.
|
