Mini kiwi je souhrnný název pro několik otužilých drobnoplodých druhů kiwi, která patří do čeledi aktinidiovitých (Actinidiaceae), která má 40 druhů. Areál výskytu kiwi je vcelku rozsáhlý, nejotužilejší rostou v chladné Sibiři a na jih zasahují až do tropického pásma jihovýchodní a jižní Asie. Jsou to opadavé, vzrůstné, dlouhověké pravotočivé liány, které v místech svého výskytů rostou na slunných a polostinných místech vlhkých lesů, kde šplhají do korun stromů. Většinou jsou dvojdomé, tzn. musíme pěstovat jednu samčí a jednu samičí rostlinu, aby nám samičí rostlina zaplodila.
Actinidia kolomikta – je málo vzrůstná, vysazujeme na vzdálenost 1,5 až 2 m, plody jsou velké 2 cm, mají válcovitý tvar a nejvyšší obsah vitamínu C ze všech Actinidií. Rostlina snáší nejnižší teploty v zimě až –40°C. Kvete koncem května a je ohrožována pozdními jarními mrazíky. Drobné bílé květy opylují včely. Plody dozrávají v průběhu srpna a mají žlutozelenou barvu. Pro dozrání plodů vyžaduje 120 bezmrazých dnů. Kromě jedlých plodů je tato odrůda oblíbená pro své tříbarevné zbarvení listů samčích rostlin, kdy se list v průběhu vegetačního období postupně zabarvuje na vrchní straně od špičky listu ze zelené na bílou a růžovou barvu, zřídka se zabarví až na fialovou barvu. Obvykle se zabarvují rostliny vysazené na osluněných prostranstvích. Rostlinám ovšem lépe vyhovují zčásti stíněné pozice. Mladé sazenice je třeba v prvních letech chránit před kočkami, které je rády vyhrabují a okusují.
Actinidia arguta – je silně vzrůstná, vysazujeme na vzdálenost 3 – 4 m, plody jsou 2 až 2,5 cm velké, tvarem připomínají angrešt a nejsou porostlé chlupy jako klasické kiwi. Rostlina snáší podle druhu nejnižší teploty v zimě od –23°C do –34°C. Kvete začátkem června a není proto ohrožována pozdními jarními mrazíky. Drobné bílé květy opylují včely. Plody dozrávají v průběhu září a mají zelenou barvu. Pro dozrání plodů vyžaduje 150 bezmrazých dnů. Plody se dají jíst celé, jsou výborné chuti a hodí se i na zavařování. Výborně se hodí na různé pergoly a besídky, které rychle poroste. Dobře roste jak v písčitých, tak hlinitých půdách. Tento druh je často šlechtěn a byly vypěstovány i jednodomé klony, takže stačí pěstovat na zahradě jen jednu rostlinu. Mezi nejznámější patří „Issai“, což je hybrid Actinidie arguty a Actinidie rufy. Bohužel tyto hybridy jsou méně vzrůstné a mrazuvzdorné. Škůdci se při pěstování na zahradě nevyskytují. Tato odrůda má mnoho různých variant, které se liší hlavně barvou a velikostí plodů, svou vzrůstností a tvarem listů.
Actinidia polygama - je málo vzrůstná, vysazujeme na vzdálenost 1,5 až 2 m, plody jsou válcovité o šířce 3 cm a mají nejvyšší obsah vitamínu A ze všech Aktinidií. Rostlina snáší nejnižší teploty –30°C. Také tento druh kvete v červnu a není tak ohrožován pozdními jarními mrazíky. Drobné bílé květy opylují včely. Ze všech druhů drobnoplodých kiwí je nejvíce náročná na teplo a pokud je chladný podzim, špatně dozrává. Nedozrálé plody jsou nejedlé, mají palčivou, pepřovitou chuť. Tento druh lépe chutná, je-li plod posolen. Plody dozrávají v říjnu, mají žlutou až oranžovou barvu a vyžadují ochranu před ptáky. Pro dozrání plodů vyžaduje 180 bezmrazých dnů. Vedle jedlých plodů je to velice dekorativní druh, neboť listy mají stříbřitou barvu a ve větru se zdaleka lesknou. Mladé sazenice je třeba v prvních letech chránit před kočkami, které je rády vyhrabují a okusují. Rostlina totiž obsahuje v listech halucinogenní a sedativní látky, které kočky velice dráždí. Tyto látky jsou v ZOO využívány k omamování kočkovitých šelem, např. lvů. Ovoce dále obsahují látku polygamol, která se užívá jako srdeční tonikum. Výtažky z plodů jsou používány k léčbě koliky a revmatismu.
Velkoplodá aktinídie čínská (Actinidia chinensis) – poskytující oblíbené ovoce zvané kiwi – je značně teplomilná a venku ji u nás nelze pěstovat.
|
