|
Přes tisíc let ctí křesťanská Evropa Památku zesnulých. Historie ji poprvé zaznamenala v r. 998 ve francouzském benediktinském klášteře v Clugny opatem Odillonem, odtud se rozšířila dál do katolické Evropy a od 14. století zakořenila i v Římě. Po první světové válce, ve které zahynulo bolestně velké množství lidí, kněží celebrují toho dne hned tři mše.
Na 1. listopad je stanovena Slavnost všech svatých a následujícího dne, tedy 2. listopadu se slaví Památka zesnulých. Ten den, jemuž říkáme Dušičky, je skutečně zasvěcen duším zemřelým, "dlejícím v očistci", tedy na jakémsi prahu, kde se rozhoduje o jejich dalším bytí a duše se na tuto cestu připravují. A 2. listopadu se živí modlí za tyto zesnulé, aby jejich hříchy byly odpuštěny či alespoň zmírněny. Lidé chodí na slavnostní mše a navštěvují na hřbitovech hroby svých blízkých zesnulých. Zapalují svíčky, které mají představovat život a zdobí hroby květinami a věnci. Dříve se na Památku zesnulých peklo zvláštní pečivo, kterému se říkalo "dušičky". Připomínalo jednu či dvě přes sebe přeložené kosti a sloužilo k obdarovávání. Lidí mezi sebou, či pocestných, žebráků či lidí u kostela.
Večer, když už většina lidí poklidně odkráčela, a celý hřbitov je ozářen stovkami malých mihotajících se plamínků, které spoře osvětlují pestrými květinami upravené hroby, na každého pozdního návštěvníka dýchne tichá, důstojná a nezapomenutelná atmosféra. Řekla bych, že pro mne je to to pravé kouzlo Dušiček.
Zatímco Evropa v tento den pro své milované truchlí a modlí se za ně, za velkou louží ten svátek pojali po svém.
Na severu, tj. v USA, Kanadě a i jinde (třeba ve Velké Británii je velmi populární) se slaví spíše Duchové než Dušičky. Halloween, ve Spojených státech jeden z nejoblíbenějších svátků, patří spíše dětem a je to svátek strašidelný. Zatímco evropské Dušičky jsou křesťanskou tradicí, americký Halloween má původ v keltských slavnostech. Noc, které se říkalo Samhain, byla přelomem mezi obdobím hojnosti a obtížnou dobou strádání a zimy. A lidé 1. listopadu uctívali svého boha mrtvých Anwinna, věřili, že té noci se k nim navracejí duše zemřelých, aby jim živí pomohli překročit hranici do Země mrtvých. Proto tehdy lidé vyráběli svítilny z vydlabaných řep, aby duchům posvítili na jejich cestu a sami se podivně strojili do starých hadrů a malovali si obličeje, aby se tak chránili před zlými duchy. Začátkem našeho letopočtu podlehla keltská civilizace římským nájezdům a svátek Samhain se prolínal s římskými oslavami žní. K ohňům a zdobeným lampám tak přibylo ovoce a obilí. Aby to nebylo jednoduché tak za dalšího půl tisíciletí se tyto pohanské slavnosti snažila potlačit protestanská církev a vnutila potomkům starých Keltů, žijících především v oblasti Irska atd., svůj svátek Všech Svatých. A tak vlastně tři různé svátky, připadající na jeden den, se změnily v přehlídku zvláštních zvyků. Od 16. století už se slavil All Hallows' Evening, tedy Večer všech blahoslavených, lidově jednoduše Halloween. Irští přistěhovalci přivezli tento zvyk i do Ameriky, kde velmi zdomácněl, jen tradiční řepy byly nahrazeny dýněmi, které se vydlabali do různých obličejů a svíčky v jejich útrobách z nich udělaly strašidelné svítilny.
Vlastně by se dalo říci, že celý Halloween je hodně ve znamení dýní - pečou se dýňové koláče a dýňovými svítilnami je ozdoben celý dům. Děti se převlíkají do strašidelných masek a obcházejí sousedy jako halloweenoví koledníci s větou "trick or treat" (trik nebo sladkost). I když mají předvádět nějaký "trik" jako písničku nebo jednoduchý akrobatický kousek jako stoj na rukách. A sladkosti tedy malí koledníci obdrží tak jako tak, v tomto případě tedy za odměnu. Samozřejmě nepohrdnou ani drobnými penězi.
Jižní Amerika slaví a hoduje. Podle staré indiánské tradice je smrt pouze branou do dalšího světa, kde žijí dál. Věří, že v noci Dne mrtvých se duše zemřelých vracejí na zem a pozůstalí jim připraví tzv. ofertu - tj. vyhradí ve svém obydlí koutek, které ozdobí květinami, fotkou zesnulého a jeho oblíbeným jídlem a pitím. Upečou tzv. chléb mrtvých a sami si na něm pochutnají. V noci přijde ta skutečná oslava, a to přímo na hřbitově. I zde je bohatá květinová výzdoba a na rozích hrobů hoří obrovské svíce. Pozůstalí se okolo půlnoci usadí u hrobu a hodují na přinesených nápojích a jídle. Veselí se, vzpomínají na mrtvého a zpívají až do rána.
Tak či onak, 2. listopadu bychom měli vzpomínat na své drahé, kteří již nejsou mezi námi. Zapálit pro ně svíčku, věnovat jim upřímnou modlitbičku. Anebo si, každý dle svého, jednoduše třeba u lahvinky vína a několika voňavých svíček vytáhnout rodinné album a u rozpraskaných černobílých fotek se snažit vybavit jejich tvář, pohyby i slova, zkrátka jací byli, když tu ještě byli...
|
