Tajné dějiny jezuitů XXVIII.

6.6 Skutečné postavení řádu

Dnes tento řád vlastní ohromná bohatství a sám bohatých vrstev po celém světě důmyslně používá. Podívejme, jaká byla činnost jezuitů v padesátých letech našeho století a jaká byla jejich majetková situace těsně před druhou světovou válkou:

"Hlavní působnost tovaryšstva je zaměřena na zámožné třídy, na boháče, na kulturní činitele, neboť ti řídí lidskou společnost a získá-li je církev na svou stranu, je zajištěno, že výsady a moc Vatikánu ve světě budou zachovány a dále rozšiřovány. ...

Je charakteristickým rysem tovaryšstva, že využívá všech prostředků, které mají všeobecnou účinnost. Proto věnuje řád co největší péči tisku, školství, Duchovním cvičením, mládežnickým organizacím, jakož i sdružením lidí jakéhokoli stáří...

Uveďme několik čísel. V roce 1939 mělo tovaryšstvo mimo misijní oblasti 15 univerzit, 421 vyšších a středních ústavů, na nichž učilo 3683 profesorů-jezuitů a v nichž se vzdělávalo 138 307 žáků. V misiích bylo v roce 1938 dalších 15 institutů univerzitního typu (8 580 žáků), 169 středních škol (51 734 žáků), 95 průmyslových škol (4 499 žáků), 7 817 nižších škol (375 054 žáků), 25 tiskáren, 115 periodických časopisů.

Na vatikánské výstavě v roce 1936 bylo 1 112 periodických časopisů, z nichž 26 bylo věnováno všeobecně vzdělávacím otázkám, 152 vyšším oborům, 77 misiím, 261 kolejím tovaryšstva, 596 ideologické výchově v katolickém duchu.

V roce 1938 vydali jezuité 2 468 knih a brožur; přibližně stejný počet vydávají každoročně.

Za čtyři století vydali jezuité téměř 120 000 svazků o teologii, asketice, literatuře, dějinách a vědě.

Řád spravuje 21 astronomických observatoří a meteorologických stanic.

Přes pět milionů lidí bez rozdílu stáří, zejména mladých lidí, převážně z řed bohatých, je přímo nebo nepřímo organizováno jezuity v duchovních bratrstvech...

Apoštolát modlitby v roce 1939 měl 127 682 středisek, 72 periodických časopisů (ve 44 jazycích) a kolem třiceti pěti milionů členů." (Alighiero Tondi: Jezuité, str.126)

6.7 Bohatství Vatikánu díky jezuitům

Pochopitelně se poměry od čtyřicátých let silně změnily a dnes můžeme se vší jistotou konstatovat, že díky jezuitskému řádu je nejbohatším státem světa Vatikán, který "má tři hlavní zdroje příjmů: tradiční groš svatého Petra, což jsou dary věřících osobně určené římskému papeži, dále je to Institut církevních záležitostí (IOR), což je ve skutečnosti vatikánská banka založená roku 1887, jejíž rozpočet v roce 1984 představoval 3-4 miliardy dolarů, a třetím zdrojem jsou vlastní finanční investice do různých mezinárodních monopolů, pozemků apod.

Svatá stolice disponuje velkým množstvím akcií a provádí rozsáhlou obchodní a finanční činnost. Vlastní značné nemovitosti po celé Evropě i v Latinské Americe a účinně spolupracuje s mezinárodními bankami a monopoly.

Kapitál Vatikánu je ze 2/3 a možná i ze 3/4 už tradičně uložen v Itálii. Jeho hodnota vzrostla zejména za vlády diktátora Mussoliniho, který daroval Svaté stolici 80 milionů dolarů v italských lirách a cenných státních papírech. Italští preláti také zpravidla řídili finanční záležitosti Vatikánu, jehož zájmy jsou zastoupeny téměř ve všech velkých italských koncernech. Kromě toho Vatikán vlastní 482 hektarů orné půdy, včetně několika tisíc hektarů přímo v katastru Říma. Ovšem největší příjmy plynou do Vatikánu z finanční účasti v různých podnikatelských firmách. Svatá stolice je například akcionářem největší italské stavební firmy Generale immobiliare a velké prostředky vložila i do Institutu pro rekonstrukci průmyslu (IRI), který ve skutečnosti kontroluje největší společnosti země: loděnice, námořní společnost Italia, leteckou společnost AI, telefonní síť, trust hutnických závodů, vyrábějících 90% litiny v Itálii, atd. Finanční spojení s Vatikánem má i Carlo Pesenti, cementový král Itálie a jeden z nejbohatších lidí v zemi. Vatikán, který je akciovým podílníkem všech těchto a dalších společností, má zajištěný stálý zdroj příjmů z procent svých akcií.

Podnikatelská a finanční činnost Vatikánu už dávno není omezena hranicemi Itálie. Anglický časopis Economist provedl složité účtování, které ukázalo, že v roce 1969 Vatikán kontroloval zahraniční akcie v hodnotě 5 miliard dolarů, což bylo dvakrát víc než v případě Velké Británie. Svatá stolice ukládá svůj kapitál například do stavebnictví, do prodeje minerálních vod, do heren v San Remo a Monte Carlo, do těžby plynu, do výroby elektrické energie i znamenitých špaget, do dopravy, do turistiky atd.