Zavlažování

Jak udržet zem vlhkou?

Dostatek vláhy je snad tím nejdůležitějším, co rostliny ke spokojenému růstu potřebují.

Můžete proto natáhnout hadici nebo nainstalovat automatické rozstřikovače. To má ale hned několik nevýhod:

1. Zahrada se na tom stane závislá a při technické poruše, nebo při vynechání pravidelné závlahy se s vámi mnoho rostlin rozloučí, zvláště při dlouhém období bez dešťů. Moderní zavlažovací systémy jsou drahé, a stanete se závislí na firmách které je vyrábějí, udržují a dodávají náhradní díly. Budete mít celou zahradu podloženou různými plastovými díly, trubkami a hadičkami.



2. Ve většině případů se zalévá pitnou vodou. To je nejen čím dál dražší, ale také vyloženě nelogické. Taková voda se čerpá z nějakého vzdáleného přírodního zdroje, v čističce projde řadou filtrů a chemických úprav, proteče kilometry potrubí, pohraje si s vaším vodoměrem a vyteče do půdy například na váš trávník. Jen malé množství je přímo využito rostlinami nebo zadrženo půdou, protože za horkých dní se většina vody rychle odpaří. Vodovodní voda je i z hlediska chemického složení pro rostliny nevhodná.



3. Zaléváte-li hadicí, stojí vás to čas a starosti. V případě rozstřikovačů nikdy nenastavíte dostatek vody pro každou rostlinku tak, jak by potřebovala. Někde bude bažina, jinde sucho. Ať tak či onak, nemáte soběstačnou a živou zahradu, na kterou se můžete spolehnout i v době své nepřítomnosti.

Řešení:

Východisko ze zalévací závislosti se skládá z několika fíglů, odkoukaných od přírody. Ideální je využít jich pro naše účely rovnou více, nebo všechny najednou.

1. To úplně nejjednodušší pravidlo zní: sázejte na suchá místa suchomilné rostliny a na vlhká vlhkomilné rostliny. Je to tak snadné a přesto často opomíjené. V obou skupinách je takový výběr, že neexistuje výmluva.



2. Snažte se udržet v půdě vlhkost která tam už je. Nejefektnější způsob je mulčování. Mulč je tlustá vrstva jakéhokoliv organického materiálu na povrchu půdy, která nechá přicházející vodu vsáknout, ale zabrání jejímu odpařování, dělá stín pro kořeny a zajistí skvělé klima pro půdní mikroflóru, která je nezbytná k zlepšování fyziologických vlastností vaší „hlíny“. Dobře provedený mulč zároveň zabrání růstu většiny plevelů. Nepleťte si však výraz „dobře provedený mulč“ s tenkou vrstvičkou drcené kůry. Více o této technice se dočtete v samostatné kapitole o mulčování.



3. Dešťová voda. Nejen že můžete namířit okapovou trubku ze střechy na vaši zahrádku, nebo vodu sbírat do sudů či nádrží k využití v době sucha, můžete také ovládnout vodu dopadající přímo na zahradu efektivnějším způsobem. Uvědomte si, že voda se řídí zákony gravitace nejen na povrchu, ale také po vsáknutí do země. Neuvěřitelné masy vody se v přírodě pohybují jednoduše postupným prosakováním z výše položeného místa na níže položené. Kde by se jinak v horách a kopcích braly bystřiny a potůčky, i když třeba mnoho dní nepršelo? To znamená, že má-li vaše zahrada i ten nejnepatrnější sklon, voda vás tím směrem může nenápadně opouštět. Změníte-li tedy sklon zahrady tak, aby ze všech stran směřoval k jejímu středu, můžete i na původně suchém pozemku vytvořit vlhčí místo. Nebo lze na svahu vytvořit terasy s lehce zpětným sklonem. V nejnižším místě takové skoro nenápadné prohlubně (anglicky zvané „swale“) se časem pod povrchem, v hloubce závislé na geologickém složení podkladu, vytvoří podzemní vodní rezervoár. Ten samozřejmě nemusí mít podobu vody samotné, ale třeba i jen kvalitně nasáklé zeminy, kam si většina okolních rostlin s chutí pustí kořeny.



4. Využití „šedé vody“. To co odtéká z vašich umyvadel, vany, sprchy, pračky, myčky atd. se nazývá šedá voda. To co odtéká ze záchodu se nazývá černá voda. Šedá voda, na rozdíl od černé, je naprosto ideální pro využití na zahrádce, splníte-li několik jednoduchých podmínek (viz kapitola Šedá voda). Tato použitá voda se dá přírodním procesem úplně vyčistit a užít k zalévání a plnění okrasného rybníčku, aniž byste museli za tuto vodu platit podruhé. Normálně pitná voda protéká vaší domácností, sotva se dotkne vašich rukou či nádobí a odtéká do kanalizace. Takto můžete koloběh uzavřít a vytvořit si díky tomu na zahradě naprosto bujnou a zelenou oázu bez pocitu plýtvání svými a přírodními zdroji.



5. Kvalitní půda, bohatá na humus, udrží i během sucha daleko více vláhy, než chudá půda bez života a organické hmoty. Humus a organické částice fungují jako houba a obsahují množství vody několikanásobně přesahující jejich vlastní hmotnost. Co se objemu týče, 3 litry kvalitní suché zeminy prý vsáknou 1 litr vody, což znamená, že 30 cm vysoká vrstva organicky bohaté půdy rozprostřená po zahradě v sobě například udrží tolik vody , jako má 7.5 cm hluboké jezero stejné rozlohy. Je tudíž levnější držet vodu v půdě, než na ní budovat nádrže, nebo jí kupovat z vodovodní sítě. Více v kapitole o složení půdy.



6. Hustá výsadba. Sázejte tak, aby rostliny (trvalky, keře, stromy, zelenina) úplně zastínily povrch půdy, když dosáhnou dospělosti- nebo i dříve. (K tomu pomůže i vytváření rostlinných pater.) Stín zabrání slunci v odpařování vláhy. Zastíněná půda je chladná a vypařování se sníží až o 60% ! Chladnější teplota u kořenů vede zároveň rostlinu k menšímu "pocení", tedy transpiraci vlhkosti do ovzduší skrze listy. Málokterá rostlina také potřebuje plné oslunění 14 hodin letního dne, proto i vzájemné stínění je pro většinu druhů přínosem a ušetří spoustu odpařování z listů. Plně vzrostlý strom za horkého suchého dne může do vzduchu rozptýlit až 7000 litrů vody. Ale nebýt toho, zmizel by ve vnitrozemí déšť. Příklad ve velkém měřítku: v pralese často prší, na poušti ne. Zničíme-li prales, pršet přestane, zalesníme-li poušť, pršet začne. Dále listy shromažďují vlhkost kondenzací (srážením) při změně nočních a denních teplot. Kapky rosy padají přímo ke kořenům.



7. Tajemství tlejícího dřeva. I za největšího sucha je v lesní půdě dostatek vlhkosti. Les za to vděčí nejen přirozenému koloběhu vody, stínu a dokonalé vrstvě přírodního mulče, ale také trouchnivějícímu dřevu, které rovněž působí jako houba, jelikož vodu nasákne a bez přímého kontaktu se slunečními paprsky jen tak nepustí. To lze napodobit hned několika způsoby. Buďto zakopete nepotřebné dřevo či klády přímo hluboko pod rostliny které chcete udržovat v kondici za pomoci větší vlhkosti bez zalévání, nebo můžete nechat dřevo na povrchu, vytvořit z něho různé opěrné valy vyplněné hlínou, oddělit jím záhony, částečně ho zapustit atd. Fantazii se meze nekladou a lze tak dokonale využít celou rozebranou starou dřevěnou stodolu, když je libo. Samozřejmě dřevo pro tyto účely nesmí být chemicky ošetřené, napuštěné vyjetým olejem, nebo lakované (nikdy nepoužívejte staré železniční pražce, jsou konzervovány velice škodlivými chemikáliemi).



8. Modlete se k bohu deště. (Tento bod je jediný, který na rozdíl od výše uvedených moc nefunguje - ale vypadá to, že je používaný nejčastěji.)