Bdělé vědomí IV.

Paul Brunton - Cvičení pozornosti

• Ačkoliv každý musí začínat s prováděním meditace jako s něčím, co je praktikováno v určité době, musí končit tím, že ji učiní základním pozadím pro celý svůj život. Dokonce i pod tlakem nevyhnutelných vnějších zaměstnání by měla stále pokračovat jako filmové plátno, na němž se pracovní činnosti objevují.



• Neustále udržujte vzpomínku na to, abyste pozorovali sami sebe, hlídejte se, abyste si byli vědomi toho, o čem přemýšlíte, co cítíte, říkáte nebo děláte. To je jedno z nejcennějších cvičení Cesty.



• Nechť člověk dělá cokoli, náhle ustat v nepřipraveném okamžiku a v nepředvídané pozici se stává užitečným cvičením, když je to každý den několikrát opakováno. Je nutné udržet celé tělo přesně upevněno právě v té pozici, kterou zaujímalo v onom okamžiku. Dokonce i výraz na tváři a myšlenku v mysli musí být zachovány. To je jedno ze cvičení "Uvědomování si"; ta mohou být prováděna při sezení, chůzi, práci, jídle nebo pohybu.



• Toto cvičení sebepozorování je cvičením každého dne a každého okamžiku, neboť pronikání negativních nálad a destruktivních myšlenek je také každodenní a ustavičné.



• Meditace při chůzi: Cvičení meditace může pokračovat dokonce i při chůzi. Je prováděno pomalým, důstojným způsobem, začíná pravou nohou a nejdříve se při výdechu dotkne pata země. Potom se pokračuje rytmicky, pomalu umírněným krokem - beze spěchu a bez otáčení hlavy vpravo a vlevo. Mnich, kterého jsem viděl, kráčel s hlavou sehnutou a díval se na zem. Bylo to v Thajsku.



• Nakonec nebude aspirant dělat rozdíl mezi každodenní běžnou činností a obdobím meditace - neboť jeho celý život se stane jednou neustálou meditací. Jeho činy se budou potom odehrávat v její atmosféře. Ale na počátku musí tento rozdíl dělat.



• Když jdete za svojí každodenní prací ve svém životě a ve vztazích k ostatním lidem, v hodinách dřiny a skutečně v každém okamžiku svého života pamatujte na Nadjá.


C
• esta "cvičení pozornosti" v buddhismu, cesta záměrného uvědomování si každého fyzického činu zcela odděleně od činu samotného, vytváří stav rozdílný něž u běžných lidí, kteří třeba zevně vykonávají stejnou činnost. Vyvíjí koncentraci a uvědomování si, které vede k uvědomování si, že je to on, kdo praktikuje cvičení. Běžný člověk je ztracen v samotné činnosti, v samotné myšlence, v samotné řeči a neuvědomuje si je odděleně. "Cvičení pozornosti" přináší vědomou odpovědnost za to, co je vykonáváno, myšleno a říkáno zcela odděleně od toho, co je pozorováno a slyšeno. Cvičícího rozjasňuje zevnitř s intezivní koncentrací. Toto je mentální kázeň praktikovaná denně buddhistickými mnichy a užitečná pro ostatní hledající.



• Pomocí tohoto cvičení "Pozornosti" ať koná cokoli a pracuje na čemkoli, není to již pouhou prací nebo činností. Je to také částí jeho duchovního výcviku, jeho sebekázně, jeho koncentrační praxe a nakonec jeho odděleného uvědomování si a zodpovědnosti k sobě samému.



• Psala mi jedna žena z domácnosti, že jí připadá, že je příliš zaměstnaná svými povinnostmi, než aby si sedla a meditovala, ale časem shledala, že přemýšlení o duchovních námětech, zatímco vykonává svou práci, nejen ulehčuje lopotu, ale přechází také do jakéhosi druhu samotné meditace.



• Hodnotné cvičení je cvičení, které přesunuje pozornost na to, jak a kdy ho používáme. Je prováděno chůzí přes místnost, dvůr, otevřený prostor pomalým krokem, tak pomalým jak jen lze. Fyzický pohyb musí být provázen úmyslnou snahou vědět, co člověk dělá, zcela pozorný a soustředěný na každý krok vpřed.



• Tato praxe neustálé vzpomínky velmi dobře pomáhá člověku nejen ve vnitřním povznášejícím smyslu, ale také praktickým způsobem prevencí před pádem do špatných směrů.



• Zodpovědnost podle jejího vlastního měřítka, nemůže nikdo ze sebe setřást. "Naše myšlenky jsou naše," jak říká Shakespeare.



• Bude věnovat a měl by věnovat stoupající měrou více pozornosti zkoumání, jakého druhu jsou myšlenky, které zaměstnávají jeho mysl. A bude se chápat příležitosti po každém takovém zkoumání, aby je objasnil, napravil, zlepšil nebo povznesl a tak je přivedl pod určitou kontrolu.



• Může používat knihy jako předběžného vůdce pro práci na sobě. Studium a pozorování vlastního chování, analýzy, vlastních minulých a přítomných zkušeností ve světle nejvyšších aspirací, snaha být si nezaujatě vědom sám sebe v různých situacích, mu otevře cestu k přímějšímu vedení prostřednictvím intuice z jeho vyššího Já.



• Je pravda, že časové období po které se každý den snaží získat kontrolu nad svými myšlenkami je krátké, zatímco jeho navyklá bezstarostnost v této záležitosti pokračuje po zbytek dne. Někteří kritici se ptají, jaký užitek je této kontroly, když končí meditací?



• Dokonce i když je činný v určité situaci, cvičí se tuto situaci pozorovat.



• Toto cvičení by mělo pokračovat také při jídle. Při jídle, ať jíte cokoli, udržujte v mysli myšlenku "tělo (nikoli moje tělo) právě jí tuto potravu". Při přijímání obzvláště chutné potravy udržujte myšlenku "tělo se raduje z této potravy". Po celý čas pozorujte tělesné reakce jako neosobní ale se zájmem přihlížející divák.



• Cvičení meditace bangkokského kláštera: Mniši kráčeli dokola velmi, velmi pomalu zvedali nohu a vědomě, rozvážně ji zase spouštěli pro další krok. Celou tu dobu se snažili udržovat mysl prázdnou. Oči byly sklopeny.



• Čím intenzivnější je toužení po osvícení, tím snazší je cvičit upamatování se.