|
Fytoterapie (z řeckých slov fyton, "rostlina", a therapeuein, "pečovat, léčit") dříve označována jako bylinářství, je využití léčivé síly rostlin.
V západním světě dnes termín fytoterapeut většinou označuje lékaře, který je přesvědčen o účinnosti a bezpečnosti bylin. Studium léčivých účinků rostlin a užívání léků na nich založených podporují různé organizace, např. Evropská vědecká kooperativa pro fytoterapii (The European Scientific Cooperative for Phytotherapy- ESCOP), která vznikla v Nizozemsku. U nás se běžně užívají termíny bylinkář (ev. bylinář) nebo fytoterapeut.
Využívání rostlin v lékařství je patrně stejně staré jako lidstvo samo, léčivé rostliny provázejí člověka v průběhu celé etapy jeho historického vývoje a byliny byly vlastně prvními léky, se kterými se člověk setkal. Již od starověku patřily mezi nejdostupnější a mnohdy jediné léčebné prostředky. Až do konce středověku byla léčba bylinami plně využívána jak "oficiální" medicínou, tak lidovým léčitelství. Jejich výběr a způsob použití vycházel zpočátku především z náhodných nebo intuitivních poznatků. Do 18. století bylo bylinářství obvyklou formou léčby. Následný rozmach chemie a výroba syntetických léčiv vytlačily bylinky a jejich používání do ústraní. Postupně se však lidé začínají vracet k léčivým bylinám a během posledních dvaceti let zájem o bylinářství opět vzrůstá. Stále více lidí má totiž pochyby o rozsahu užívání syntetických léků a také o jejich vedlejších účincích, někdy alarmujících.
Zjevně bezpečnější přístup léčby pomocí bylinek také odpovídá zájmu o ekologii a přirozené léčebné prostředky, který roste po celém světě. Světová zdravotnická organizace odhaduje, že je bylinářství na celém světě praktikováno třikrát až čtyřikrát častěji než klasická medicína. Bezpočet lidí začíná používat na drobné obtíže a méně závažná onemocnění, jako je např. rýma či chřipka, bylinné léky, a dokonce už i někteří klasičtí lékaři se ve velké míře spoléhají na léky z bylin. Navíc stále narůstá počet odborných fytoteapeutů, kteří léčí většinu nemocí svých pacientů pomocí rostlinných produktů. U nás jsou to např. Ing. Jiří Janča, Josef A. Zentrich či Pavel Váňa, jejichž knihy můžeme považovat za základ moderní české fytoterapie. Mezinárodní vědecký výzkum nejen potvrzuje údaje o léčivé síle rostlin, ale také rozšiřuje vědomosti o nových bylinkách a tak i fytoterapie musí využívat nové lékové formy a rozšiřovat své možnosti zaváděním dosud nepoužívaných bylin a hledat další indikační okruhy pro byliny již známé.
Někteří fytoterapeuti používají pouze přírodní zdroje, a proto považují snahu farmaceutického průmyslu najít "aktivní složky" v rostlinách (jež se poté extrahují či vyrábějí synteticky a užívají v lécích) za nedostatečné. Důvodem je skutečnost, že působení léčivých rostlin jako komplexu celé řady účinných látek v jedné rostlině se mnohdy v příznivém smyslu liší od účinků jednotlivých izolovaných přírodních látek nebo chemických léků. V mnoha případech umožňují rostliny bezpečnější a účinnější léčbu než izolované složky. Každá bylina je malou chemickou laboratoří. Proto vedle hlavního specifického účinku, tedy proti něčemu, byliny vždycky vykazují ještě nespecifické, všeobecně posilující účinky, které jednotlivé chemické látky, byť přírodního původu, vykazovat přirozeně nemohou.
V důsledku bohaté obsahové skladby svých látek mají byliny mimořádně široké spektrum účinku, což je velmi výhodné, protože takový lék zasahuje na více místech najednou. To je důležité, zejména i v těch případech, kdy není zcela přesně zjištěná diagnóza. Fytoterapeuti vidí v pacientovi jednotlivce, který má své individuální slabosti a potřeby, a proto i léčba odpovídá specifickým požadavkům, které se navzájem odlišují. Z těchto důvodů je každé předepisování individuální a nelze automaticky doporučovat všem stejné byliny či léky. Zatímco dříve měli bylináři k dispozici pouze nejjednodušší lékové formy - obvykle vodné výluhy neboli čaje, dnešní lékař - fytoterapeut má k disposici prostředků mnohem více.
Fytoterapie může pomoci mnoha pacientům při většině onemocnění včetně dlouhodobých. V některých případech může být použita jako doplňková nebo souběžná léčba nemocí. Tím dochází ke snížení dávkování účinných farmak a je sníženo riziko výskytu nežádoucích účinků chemických léků. Obecně platí, že byliny pracují pomaleji než konvenční léky, účinné látky v nich totiž nejsou tak koncentrované. Zvláště to platí u dlouhodobých onemocnění. Byliny ovšem posilují i přirozené ozdravné schopnosti těla, pacient proto často pociťuje zlepšení relativně brzy. Kromě léčení specifických chorob je cílem fytoterapeutů také obnovit celkové zdraví pacienta a povzbudit jeho vitalitu. Fytoterapie není zdaleka metodou všemocnou, ale není ani zastaralou, překonanou a bezcennou formou léčení, jak se domnívají někteří lékaři. Při správném využití jde o velmi cennou a účinnou metodu na cestě za znovunabytím ztraceného zdraví; její hodnotu dále zvyšuje možnost jejího rozsáhlého využití v prevenci proti nemocem. Navíc perspektivy fytoterapie jsou nevyčerpatelné, protože dosud byla prozkoumána jenom malá část světového rostlinstva. Fytoterapie nové doby je nedílně spjata i s duchovní stránkou člověka a snaží se o pochopení smyslu nemoci. Tyto duchovní prvky jsou v současné medicíně novinkou, ke kterým se obrací stále více lékařů a většina léčitelů. "Nemoc je (zdravá) reakce našeho těla na nezdravé myšlenky a z nich plynoucí životní styl," tvrdí MUDr. Vogeltanz.
Také u fytoterapie však platí, že člověk se musí chtít uzdravit a být ochoten pro své zdraví udělat něco víc, než si pouze pasivně nechat napsat recept a bezmyšlenkově konzumovat stále více a více chemických léků..
|
