Zatímco v jiných zemích jde při přípravě
čaje hlavně o čaj samotný, pro Japonce je nejdůležitější příslušný
obřad. Slavný japonský čajový obřad chanoyu je bezesporu tím
nejdokonalejším způsobem pití čaje na celém světě.
Základy tohoto čajového obřadu byly stanoveny
buddhistickým mnichem Sen-no Rikyu (1522-1591), který upravil
a zdokonalil starobylou tradici, pocházející z dob čínské
dynastie Sung (960-1279). Tehdy se nejlepší čaje upravovali
do podoby placek, které se vyráběly z drcených listů. Ty se
nespařovaly, ale přidávaly se do horké vody a šlehaly bambusovou
štětkou. Tímto způsobem mohl být připraven jen jeden šálek
a nápoj obsahoval listy i čajový prach. Šlehaný čaj byl určen
výhradně urozeným vrstvám dynastie Sung a jejich oblíbencům
z řad buddhistických mnichů. Tato vládnoucí třída byla však
zcela vyhlazena mongolskými nájezdy vojsk Kublajchána (1215-1294),
která dobyla Čínu a s tím zanikla i tradice čajových obřadů.
Zakořenila však v Japonsku, které Mongolové nenapadli, a tak
byla metoda šlehání čaje zachována. Ten, kdo věděl, jak užívat
a předvádět takové poklady a ovládal předpisy stanovující,
jak správně připravovat a podávat čaj, se těšil obrovské úctě
ve společnosti. Filozofie, zvaná "Cesta čaje" byla považována
za duchovní cestu, spjatou se zenem, kterému dávali samurajové
přednost před buddhismem.
Celý obřad sestává z jídla a dvou porcí
čaje a trvá téměř půl dne. Jeho dnešní podoba však na rozdíl
od dob, kdy působil Rikyu, zabere jen kolem čtyřiceti pěti
minut. Host vstoupí do čajovny a obdivuje hostitelovy kaligrafické
svitky, květinové aranžmá, čajové nádoby, a pak poklekne a
usadí se na zem. Do místnosti vstoupí hostitel, položí před
hosta mísu sladkostí, poté odejde a vrátí se s čajovou mísou
a dalšími pomůckami. Usadí se naproti hostu a začne připravovat
hořký, zpěněný čaj Matcha, který má zelenou barvu. Host sleduje
přípravu a jí sladkosti.
Každé tiché gesto, od skládání
hedvábného ubrousku, nalévání vody a šlehání čaje, až po hostovy
obdivné pohledy při tomto postupu a oceňování pomůcek a nástrojů,
to všechno musí být prosté, přirozené a krásné. Čajová mísa
musí být na místě přesně určeném vzorem na podložce tatami.
Host musí při vstupu do místnosti překročit práh pravou nohou,
a když odchází tak zase levou nohou.
Nástroje pro přípravu čaje jsou jednoduché
a krásné, většinou se dědí z generace na generaci a bývá to
jen nádobka na čaj, čajové misky (nebo šálky), kovová konvice
na ohřátí vody, naběračka, štětka ke šlehání zeleného čaje
a zvláštní čajové ubrousky,
Kdo chce, aby se z něj stal chajin
(čajový mistr), musí dlouhá léta neúnavně cvičit tělo i ducha.
Cesta čaje vede ke klidu a vyrovnání ducha, po kterém všichni
toužíme, a studenti této Cesty poznávají, že jistá formálnost
a pravidla nejsou ani na překážku, ani samoúčelnou záležitostí,
ale jsou jakýmsi prstem, ukazujícím na měsíc. |
|
