Malý zázrak ve velkém, po kterém šlapeme ...
Půda je zázračná. Vlastně se jedná o malé kouzlo, jak z mrtvého udělat živé. Vše co kdy na této planetě žilo a zemřelo, ať rostliny či zvířata, je nyní součástí půdy a ve formě výživných látek se dostává zpět do života, do nekonečného koloběhu života a smrti.
Nicméně je potřeba si uvědomit, že to co nazýváme hlínou, půdou či substrátem, není jen nějaký výživný držák na rostliny, do kterého jednou něco píchneme a jindy zas vytrhneme. Půda je živá sama o sobě a naším cílem by mělo být udělat jí tak živou, jak jen to je možné. V půdě se to totiž hemží přinejmenším takovým množstvím života, jako na povrchu. Bohužel to není tak zřejmé, ale několik čísel nám může poskytnout lepší přehled – čajová lžička kvalitního substrátu prý obsahuje bilion bakterií, milion plísní a deset tisíc améb. A protože jsou to stvoření tak malá, zbývá na lžičce ještě dost místa pro humus, písek, vzduch, vodu, usazeniny a spoustu nejrůznějších dalších molekul.
Tak například jeden akr dobré pastviny může uživit zhruba půl tuny nadzemních zvířat, takže možná i jednoho nebo dva koně. Ale pod povrchem na této samé rozloze mohou žít až dvě tuny červů a další dvě tuny bakterií, plísní a mnoha jiných zvířátek, jako jsou například mnohonožky a roztoči.
Rozhlédnete–li se tedy příště po této louce a uvidíte koně, uvědomte si, že pod povrchem půdy jich možná žije dalších osm!
Pyramida života
O životu v půdě můžeme přemýšlet jako o základně pyramidy. Čím je základna širší (větší množství a rozmanitost miniaturních tvorečků), tím více rostlin je schopna uživit. Čím více rostlin je uživeno, tím širší je druhé rostlinné patro. Takže širší a spokojenější může být i třetí patro- hmyzí, a čtvrté patro- živočišné (tudíž i člověčí).
Velmi chudá nevýživná půda obsahuje tak málo života, že živočišné patro na ní mnohdy téměř neexistuje. Člověk bohužel intenzivním obděláváním ornou půdu neustále vyčerpává a přichází navíc ještě o živiny vlivem eroze, aniž by se přírodní koloběh přirozeného doplnění mohl uzavřít. Zatím to funguje, protože využíváme poslední zásoby půdy, která se nahromadila za minulá tisíciletí, navíc se na pole dodává obrovské množství umělých hnojiv, nahrazujících chybějící půdní život. Ale na rozdíl od přírodního zdravého koloběhu, tady si vytváříme bludný kruh, který se stále zmenšuje. Chemie přírodě nesvědčí a lidem už vůbec ne. Vyčerpávání půdy to nezastaví a tak se dávky hnojiv musí zvyšovat. Mnoho lidí si to již uvědomuje, proto vznikají tzv. organické (bio) farmy, kde se chemické přípravky nepoužívají.
Naši předkové byli v mnoha ohledech rozumnější – nechávali například pole po několika sklizních ladem, aby se půda sama zregenerovala. Také byla pole oddělena po malých úsecích mezemi, což bránilo erozi a poskytovalo úkryt zvířatům, zvláště ptákům likvidujícím škůdce. Současná honba za ziskem za každou cenu si však tuto variantu příliš nepřipouští, ačkoli znovuvysazování mezí začíná být naštěstí v některých zemích moderním trendem.
Článek vznikl na motivy knihy Toby Hemenwaye „Gaia´s Garden – A Guide to Home-Scale Permaculture“
|
