Sex v partnerském vztahu
Stejným způsobem lze zjišťovat příčinu,
proč si partneři nebudou vyhovovat. Z praxe mám ověřeno, že
velkou roli hraje sex. I ten lze kyvadlem změřit.
Otázku položte takto: Jaká je průměrná
sexuální potřeba toho a toho člověk? Ukážou se vám procenta,
která se dají porovnat s procenty partnerovými.
Lidé se sexuální potřebou 100 procent
jsou ti největší erotomani. Ještě ale neznamená, když má někdo
velký zájem o sex, že to musí být zrovna s námi. I zde záleží
na sexuální přitažlivosti, která je stejně jako přitažlivost
fyzická, či duševní nevyzpytatelná, nikdo neví za jakých okolností
vzniká a zaniká, jak dlouho bude trvat.
Dále je vhodné se zeptat: Kolikrát v
měsíci má ten a ten zájem o sex když je fit - nyní? Mám
ověřeno, že například 60 procent znamená každodenní zájem
o sex (pokud je vše v pořádku).
Protože se zájem o sex mění jak
věkem, tak i partnerským soužitím, radím vám zeptat se i na
to, jak se bude situace měnit časem.
Otázka by měla znít: Jak budu partnerovi/ce
v průběhu vztahu vyhovovat v oblasti sexu po dobu příštích
x let? Tím jsme například schopni zjistit situaci před
porodem, jak se změní po porodu atd., zda musíme pro udržení
vztahu něco dělat. Někdo vydrží být přitažlivý, aniž se snaží,
druhý musí "dřít", aby se udržel přitažlivým. Jakmile klesne
přitažlivost pod určitou hranici, vždy má náš partner šanci
potkat někoho přitažlivějšího, což může být začátek konce
našeho vztahu.
Stejně tak lze zjistit sexuální
úchylky, sexuální orientaci, sexuální aktivitu, sexuální závislost
atd. Podle mne není úchylka bisexualita a homosexualita a
dokazuji svým klientům, po kom je jejich dítě např. homosexuálně
orientováno, protože se to samozřejmě dědí. Protože mlčící
většina hlásá, že homosexualita je nenormální, jsme tím od
narození "programováni" a ovlivněni. Proto si to mnozí nepřiznají
a potom nejsou schopni být šťastní a spokojení, protože lžou
sami sobě. Jedná se zhruba o polovinu populace, která je bisexuálně
(36% lidí) a homosexuálně (10%) zaměřena .
I zde platí (jako ve všem), že nic
není černobílé. Tvrdím, že všichni jsme sexuálně orientováni
od 0 do 100% na opačné pohlaví, stejně tak jsme praváci od
0 do 100%. Kdo je pravák od 55% do 100% je pravák, kdo je
pravák od 0% do 45%, je levák. Jsou lidé, kteří jsou "praváci"
od 45% do 55%, ti potom většinou nemají orientační smysl,
mají problémy, kde je levá, či pravá, nejsou "vyhranění" .
Praváci mají zdravotně oslabenou levou stranu těla, leváci
pravou, ti "uprostřed" většinou levou.
Příběh šestý
Uvedu opět velmi zajímavý příklad
ze své praxe. Klientka si chtěla ověřit vztah svého druhého
muže k dceři z prvního manželství. Nezjistil jsem žádnou sexuální
úchylku, ale dozvěděl jsem se, že dotyčný je sexuálně nezdrženlivý.
Moje otázka zněla: Na kolik procent
je dotyčný sexuálně nezdrženlivý (zdrženlivý)? Odpověď
byla na 80 procent. Protože odpověď přesáhla 50 procent, byla
mi celá záležitost jasná.
Další otázkou jsem se zeptal: Na kolik
procent by mohl být dotyčný sexuálně nezdrženlivý, aby ho
nenapadlo sexuálně zneužít tu a tu?
Tím dostanete odpověď na konkrétní
otázku i s upřesněním. Každý člověk je jiný a reaguje i jinak
na různé lidi. Proto nelze otázky a odpovědi paušalizovat.
Dotyčná klientka měla dobrou intuici
a nepotřebovala ani kyvadlo, přišla se jen utvrdit ve svém
podezření. Po čase mi zavolala, že bedlivě sledovala chování
manžela k dceři a její tušení se potvrdilo.
Další otázky
Takto jde v podstatě zjišťovat vše - v
sexuální oblasti například: Na kolik procent jsem sexuálně
orientovaný na opačné pohlaví? (Sexuální orientace má
souvislost s množstvím mužských a ženských hormonů.)
Důležitá podotázka: Na kolik procent
bych musel být sexuálně orientovaný, abych byl orientován
pouze na opačné pohlaví?
Z praxe vím, že jde o 70 procent lidí.
Pokud nám vyjde, že jsme sexuálně orientovaní na opačné pohlaví
od 30 do 70 procent, nejsme jednoznačně vyhranění.
Takoví klienti se mě potom ptají, s kým
vlastně mají žít, zda se ženou či mužem. I to se dá zjistit.
Zeptejte se: Na kolik procent
budu spokojený v partnerském (mileneckém) vztahu s mužem,
se ženou?
Bude-li odpověď znít, že se ženou na 60
procent a s mužem na 70 procent, jsou pro vás přijatelné obě
možnosti a rozdíl nebude tak velký. Zjistil jsem, že tato
otázka může být - a také je - problémem v partnerských vztazích.
Kyvadlo mi ukázalo, že takto orientovaných lidí jsou nikoliv
4 procenta, ale 40 procent.
Někteří si tuto orientaci ani neuvědomují,
jen vědí, že nejsou plně spokojeni, a to nejen v sexuálním
životě. Když jsem u několika klientek tuto sexuální orientaci
odhalil, oddechly si a chtěly vědět, jak mají situaci řešit.
U žen je to složité proto, že (pokud pomineme,
že jsme byli vychováni tak, že k ženě patří muž a k muži žena
a jinak to nemůže být) chtějí oporu muže, ale sexuální styk
se ženou je v některých případech uspokojuje více.
Bude-li nás více uspokojovat muž či žena
se dá zjistit také, ovšem většinou by k maximální spokojenosti
v jedné domácnosti byli zapotřebí partneři oba.
Dalším problémem bývá, že například žena
lehce masochisticky založená touží po jiném způsobu sexu než
muž, u něhož nejsou ani náznaky sadistického založení, nebo
je také masochista. Masochistovi vyhovuje sadista. Takže i
když si partneři vyhovují ve frekvenci sexu, nemusejí si vyhovovat
ve způsobu jeho provedení. I to lze kyvadlem odhalit i s možnostmi
řešení.
Užitím kyvadla se dá určit, jak jsou na
tom psychicky zneužití, jak je léčit, zda je lze léčit, kým
či čím, kdy se vyléčí a zda vůbec. To vše se týká i těžce
nemocných.
Příběh sedmý
V jednom případě jsem zjistil, že mladý
muž, který onemocněl rakovinou, by se mohl vyléčit, kdyby
se nemoci nepoddal. Jeho známé, která ho ke mně přivedla,
jsem kyvadlem odhalil, že nemocný již bojovat nechce, a bohužel
mi vyšel i termín smrti - přibližně za čtyři měsíce. K mé
lítosti se tak skutečně stalo, třebaže k tomu nemuselo dojít,
kdyby se nemocný svému stavu psychicky nepoddal.
Na druhé straně jsem dvěma klientkám zjistil
začínající rakovinu dělohy. U jedné jsem kyvadlem změřil,
že je tak psychicky silná, že jí tuto skutečnost mohu říct.
Přesto jsem jí to neřekl přímo, jen jsem doporučil, aby si
nechala provést všechna možná vyšetření dělohy, že má zřejmě
nějaký zánět. Paradoxem bylo, že se během vyšetření podřekla
zdravotní sestra a klientka se tak stejně dozvěděla pravdu
o svém zdravotním stavu. Nevzdala to, společně jsme hledali
pomocí kyvadla možnosti léčby. Použila všeho dostupného a
po roce se nemoci zbavila.
Druhá klientka byla psychicky slabá a kyvadlem
mi vyšlo, že by jí pravda spíš ublížila. Dnes je plně v péči
lékařů.
Jsem přesvědčen, že vše jde za určitých
okolností vyléčit, ale vždy je třeba najít vhodný způsob léčby,
a především včas nemoc diagnostikovat.
O nemocích podrobněji pojednávám v dalších
kapitolách.
Je k odpovědím třeba kyvadlo?
Jedna začínající psychotronička mi napsala,
jak je možné, že vždy již dopředu ví, co jí kyvadlo ukáže.
A to je právě ta správná intuice, o níž jsem psal. Pro někoho
je kyvadlo skutečně pouze anténou, kterou se napojuje na psychiku
lidí, o nichž něco zjišťuje. Už jenom tím, že kyvadlo drží,
vidí do problému. S tím mám problémy v TV, kde při mé odpovědi
kameraman zaostřil na mé kyvadlo, které nemuselo "kopírovat"
mojí odpověď a proto jsem byl podezírán, že "blafuji".
Práce s kyvadlem jde tak natrénovat, že
si ho můžeme pouze pomyslně představovat a kývat jím jen v
mysli. Z dopisů čtenářů a posluchačů jsem se přesvědčil o
správnosti své domněnky, že tyto schopnosti má každý. Ne každý
je ale umí správně využít. |
|
