Tajné dějiny jezuitů XX.

5.5 Středověký duch kázně

V dalších odstavcích Tondi ukazuje, že v jezuitském řádu sice probíhá modernizace, ale natolik opatrná, aby středověký duch řádu zůstal základním pilířem řádu a neměnným poutem k Ignácovi. A pak pokračuje dál:

"V domově noviců je dlouhá chodba, podle níž jsou velmi prostorné pokoje. V každém přebývají nanejvýše čtyři řeholníci. Každá místnost je zasvěcena některému svatému tovaryšstva. Všude jsou svěcené olivové ratolesti. Novic žije uprostřed medailí, medailonů, velkých ponurých obrazů a svaté vody. Co chvíli se modlí, důvodně i bezdůvodně. Účastní se četných a rozmanitých bohoslužeb. Bohorodička se uctívá nejen jako Mater pietatis, ochránkyně (patronka) noviciátu, ale i mnoha jinými způsoby. Neustále se pokleká, takže rozbolavělá kolena noviců jsou pokryta mozoly. Během dne se velmi často vrhají na holou podlahu. Je to prapodivný, směšný výjev, když vstupují po mši do refektáře, všichni na zatleskání fortnýře poklekají, mumlají modlitby a na stejné znamení povstávají, a pak po jídle stejnou proceduru opakují.

Mariotti vyžadoval, aby si každý zvykl osvědčovat svou oddanost všem svatým a blahoslaveným řádu a světit jednotlivé svátky: u blahoslavených třídenními litaniemi a u svatých devítidenními litaniemi. V té době mělo tovaryšstvo 24 svatých a 141 blahoslavených. Obtížný úkol. Aby si je mohl člověk zapamatovat, musel si do kalendáře zaznamenat příslušné dny a ukládat si téměř denně zvláštní modlitby, které však musel připojovat k těm, které se již praktikovaly a jejichž počet byl nemalý. ...

Pobožnůstkářská výchova, se kterou jsme se seznámili a které je jezuita usilovně podrobován již od prvních dnů, rdousí jeho rozum a účinně mu zabraňuje dospět k vyšším formám vývoje, k nimž došel dnešní člověk. Modlit se růženec, uctívat nevkusné obrazy, věšet si na krk několik svěcených medailonů a škapulířů, žít v neustálém strachu před ďábelskou nástrahou, listovat v ohmataných a nesmírně nudných knížečkách - to všechno ho ohlupuje. Přirozená osobnost je nahrazována novou osobností, a to takovou, jakou si přeje řád: vyšinutou a fiktivní, středověkou, nemyslící...

Z toho, co jsme vyložili, kromě jiného vyplývá, jakým účinným mocenským prostředkem je pro Vatikán a pro tovaryšstvo pobožnůstkářská výchova, se kterou jsme se seznámili. Tím se vysvětluje, proč ji jezuitský řád zachovává a předpisuje a proč omezuje modernizaci pouze na vedlejší podrobnosti.

Musím přiznat, že já sám jsem nebyl imunní vůči takové sugesci. Po pravdě řečeno, procesu ohlupování bránil a zpomaloval vnitřní odpor mé duše k neustálé a neobyčejně vytrvalé sugesci, které byla vystavena ze strany představených a celého prostředí, takže jsem byl v druhém roce svého noviciátu se svými silami úplně u konce. Nemohl jsem odříkat ani jeden Otčenáš, nebyl jsem s to přečíst ani jednu řádku, ba vlastně nemohl jsem ani vidět knihu. Ze všeho se mi dělalo nevolno, mozek už to nemohl snášet. Ale nakonec, jakoby pod údery kladiva, téměř ohloupen, musel jsem kapitulovat. Sféra zlomeného fyzického já strhla ve svém pádu i sféru intelektuální. A představení byli spokojeni, přesvědčeni. Teď bylo konečně pole volné, půda očištěna. Bylo možné přesadit do ní semeno, z něhož měl vzklíčit mystickým zasnoubením strom Ignáce z Loyoly.

Ohloupení člověka a přeměna pomocí pouhé techniky zbožnosti by nebyly úplné a ukončené, kdyby k tomu nepřispěly ještě jiné prostředky, schopné hluboce působit na rozum a vůli člověka. Proto je nutné přidat ještě takové dodatečné prostředky, velmi účinné nástroje, které by charakter a osobnost definitivně zlomily, aby byl z duše vykořeněn každý protest a každý pokus o vzpouru. ... A představení takové prostředky po ruce skutečně měli.

K působení na rozum sloužily knihy a instrukce novicmistra. K působení na rozum a na vůli sloužila praktika rozjímání a Duchovní cvičení a k působení na vůli samotnou sloužil denní řád. K těmto prostředkům přistupovaly ještě další účinné nástroje, které celé dílo korunovaly." (Alighiero Tondi: Jezuité, str.168-174)

5.6 Knihy k výchově noviců

Ke knihám, které sloužily k výchově noviců, píše Alighiero Tondi následující fakta:

"S výjimkou několika málo knih otce Mariottiho šlo vesměs o starou veteš. Knihy nezáživné a nudné. Nesmyslné, chimérické historky o zázračných a přitom přectnostných světcích. Na příklad někteří z nich se již od dětství postili každý pátek, ba i sobotu, a to na počest bohorodičky. Jiní přelétávali (pouze!) z jednoho místa na druhé. A dále, téměř všichni viděli Ježíše, přesvatou Pannu, blahoslavené, anděly, sv. Josefa atd. a vida je, rozmlouvali s nimi dosti často, téměř ustavičně. Mnozí z těchto šťastlivců měli nesnáze s ďáblem. Když se modlili, rdousil je, bil je železným řetězem, tloukl je a šlapal po nich, ukazoval se jim v podobě nestvůrného zvířete nebo nahé ženy, která je necudným chováním vybízela k lásce. Svatého jezuitu Alfonze Rodrigueze obléhaly celé pluky nahých žen, svíraly ho, otírajíce se o jeho tělo svými mámivými těly, bujnými ňadry, která vypadala jako skutečná, i když to byly přeludy. Bláznovství, říkával jsem." (Alighiero Tondi: Jezuité, str.174-175)

Na dalších stránkách svého vyprávění A. Tondi ukazuje, že některé jezuitské knihy jsou sice po stránce poetiky zajímavé, že se čtou dokonce i příjemně, ale že vesměs všechny vedou čtenáře k ponurým úvahám o smyslu života. Například o knize "Následování Krista" píše, že "Je to překrásná a hodnotná kniha, ale zavání hrobem. Je to závěť mrtvých. Podle knihy Následování Krista je všechno zbytečné: pracovat, putovat, studovat, milovat, atd. Stačí modlit se, být ctnostný a ve všem pokorný, poněvadž tak jako tak přijde smrt a poslední soud, peklo, atd., takže svět a život nemá žádnou cenu." (Alighiero Tondi: Jezuité, str.186)

A dál píše, že toto dílo ve svém důsledku oproti skutečnému Kristovu evangeliu ničí přirozený život. Ukazuje, že všude tam, kde kniha opisovala dlouhé statě z evangelií, měl při četbě ve svém srdci klid a radost, ale jakmile četl výklady těchto evangelijních statí, nudil se a cítil ducha sugesce nenávidějícího i běžné sluneční světlo. Píše, že kromě Evangelií a knihy Následování Krista nebylo nic, co by převyšovalo průměr. Evangelium se však v řádu nečte vůbec a kniha Následování Krista jen velmi vzácně. O této knize výkladu evangelia připouští, že je to kniha, v níž každý řádek nabádá k úplnému zničení sama sebe. (str.186-187)

"Prostě výchova novice je plánované duševní vyklešťování. Sugesce, směřující ke zničení přirozené a duševně vyvinuté osobnosti člověka, prováděná neustálými a povinnými cvičeními ve zbožnosti a oddanosti, je doplňována knihami, poněvadž ty se dotýkají mysli a vyvolávají trvalý a velmi hluboký účinek."