Tajné dějiny jezuitů XVII.

4.14 Otrocká poslušnost - ústava řádu

"Zkrátka nikomu není dopřán klid nebo soukromí; člověk nemá téměř ani chvilku pro sebe, hodina odpočinku je vítána, poněvadž alespoň ve spánku řeholník nepřemýšlí. K tomu všemu přistupuje ještě přesný denní řád, a obraz je úplný.

Prostě představený je všechno; je vlastně ještě víc. Neboť pravidlo 31 sumáře stanov říká:

Nanejvýš prospěšno jest a velmi potřebno, aby si všichni na tom dali záležeti, aby v poslušnosti dokonalí byli, vrchního, buďsi on kdokoli, za náměstka Krista Pána našeho uznávali a vnitřní uctivostí a láskou k němu lnuli. A nechať poslušni jsou nejen v zevnějším výkonu toho, co poroučí, a to naprosto, ochotně, statečně a s patřičnou pokorou, bez všelijakých výmluv, byť i věci nesnadné a smyslnosti odporné poroučel, nýbrž ať také snaží se, aby uvnitř své vlastní vůle a svého úsudku se vzdali a je doopravdy zapírali a s tím, co vrchní chce a soudí, ve všem, co není zjevným hříchem, naprosto se srovnávali, aby takto spravujíce své chtění a svůj úsudek vůlí a úsudkem vrchního, tím dokonaleji se přizpůsobili prvnímu a nejvyššímu měřítku vší dobré vůle i úsudku, kterýmžto jest věčná dobrota a moudrost.

Pravidlo 32:Všichni nechť dají se sebou a se vším, co jejich jest, z pravé poslušnosti od svého vrchního volně nakládati, ničeho ani svého svědomí před ním netajíce; a nechať jemu neodporují, neodmlouvají, aniž jakým způsobem najevo dávají, že s ním nesouhlasí, aby takovouto sjednoceností mysli i vůle a řádnou podrobeností lépe ve službě božské se zachovali a prospívali.

Pravidlo 33: Všichni se přičiňtež se vší bedlivostí, abyste poslušnost zachovávali a v ní vynikali, netoliko u věcech povinných, nýbrž i v jiných, byť by nic jiného nebylo pozorovati, leč pouhý projev vůle vrchního bez výslovného rozkazu. Vždy pak třeba míti před očima Boha, tvůrce a pána našeho, pro něhož člověka posloucháme, ...

Pravidlo 34: Když vrchní zavolá, máme, jakoby Kristus Pán náš sám nás volal, co nejochotněji uposlechnout, všeho ihned zanechajíce, ba ani začatého písmene nedopisujíce.

Pravidlo 35: K tomu jest nám vší silou v Pánu směřovati, aby svatá poslušnost jak u výkonu, tak i ve vůli a rozumu vždy byla u nás v každé příčině dokonalá, tak že bychom s velikou ochotou, s duchovní radostí a vytrvalostí konali, cokoli nám přikázáno bylo, o správnosti toho všeho přesvědčeni jsouce a každé naše protivící se zdání a každý úsudek slepou poslušností potírajíce.

A proslulé pravidlo 36 říká: Kdo se na poslušenství dal, budiž přesvědčen, že jest mu od prozřetelnosti Boží skrze vrchní dáti se vést a říditi, jakoby mrtvolou byl, kterou kamkoli nésti a s níž jak libo nakládati lze, nebo jako starcova hůl, která tomu, v jehož ruce jest, všude slouží a v ničem se neprotiví.

Vzhledem k nesmírné důležitosti tohoto pravidla 36 uvádíme též latinský text: Quisque sibi persuadeat, quod qui sub oboedientia vivunt, se ferri ac regi a divina Providentia per Superiores suos sinere debent perinde ac si cadaver essent, quod quoquoversus ferri, et quacumque ratione tractari se sinit: vel similiter atque senis baculus, qui ubicumque et quacumque in re velit eo uti, qui eum manu tenet, ei inservit.

4.15 Ignác o jezuitské poslušnosti

Kromě toho uvádíme několik úryvků z Dopisu sv. Ignáce o ctnosti poslušenství (Epistola S. P. N. Ignatii, de virtute oboedientiae, ad Scholasticos Conimbricenses, 26. května 1553):

Raději dopusťme, aby jiné duchovní řády (rozuměj: řeholní řády) nás předčili posty, bděním a jinou přísností..., ale velmi bych si přál, aby v pravé a dokonalé poslušnosti, v odříkání se své vlastní vůle a svého úsudku, co nejvíce vynikal každý, kdožkoli v tovaryšstvu Pánu Bohu našemu slouží a aby se praví a vlastní synové téhož tovaryšstva lišili jako nějakou známkou tím, že nikdy nehledí na osobu, kterou poslouchají, ale spatřují v ní Krista Pána, pro něhož poslouchají. Neboť zajisté vrchního poslouchati je třeba ne proto, že moudrostí, dobrotou a jinými jakýmikoli dary božskými ozdoben a obohacen jest, nýbrž jedině proto, že jest na místě božím a že zastupuje toho, jenž praví: 'Kdo vás slyší, mne slyší, a kdo vámi pohrdá, mnou pohrdá'. Aniž se mu smí, pokud je představeným, prokazovat menší poslušnost, byť jen proto, že je snad méně důmyslný a méně moudrý, poněvadž zastupuje osobu toho, jehož moudrost oklamána býti nemůže a který sám doplní, čeho by se jeho služebníku nedostávalo.

A dále: Poslední prostředek k dokonalému podrobení rozumu jest netoliko velice snadný a bezpečný, nýbrž i od sv. Otců obyčejně užívaný, abyste totiž byli přesvědčeni, že cokoli vrchní poroučí, jest vůlí a rozkazem samého Boha; a jako ihned ochotně a celou duší svolujete uvěřiti tomu, co víra katolická ku věření předkládá, tak máte býti nakloněni ku provozování všeho, cokoli by vrchní velel, puzeni jsouce touhou slepě být poslušni bez všelikého rozumování.

Komentář je zbytečný. Z toho, co jsme vyložili, může každý pochopit, jaký absolutismus a jaká kázeň v řádu vládnou a v jaké míře se po několika letech projevuje zničení lidské osobnosti jezuity. Takováto organizace je pak nadmíru vhodná k dosažení oněch cílů, k nimž tovaryšstvo směřuje." (Alighiero Tondi: Jezuité, str.111-112, 153-156)