|
Cíl
Cílem této lekce je prohloubit naše poznání rytmu a řádu proměn a hledat to, co se nemění. Na čem v našem životě opravdu záleží? Pro co stojí za to žít?
Moudrost a láska
Na začátku tohoto seriálu jsme při úvahách o podstatě a zákonitostech úspěchu v informační společnosti přijali hypotézu, že kritickými faktory úspěchu jsou znalosti a vztahy. Další lekce přinesly řadu podnětů jak jedno i druhé rozvíjet. Nyní v závěru seriálu je ta správná chvíle v klidu se ohlédnout a s určitým odstupem zhodnotit, čeho jsme v prvním kole dosáhli.
Zaměření na znalosti a vztahy vlastně není žádnou novinkou. Je to jen moderní variace na pradávné téma, které najdeme v různých filozofických školách. Samo slovo filozofie vzniklo spojením principu znalostí (moudrosti) a vztahů (lásky) a evokuje lásku k moudrosti, moudrou lásku či harmonii lásky a moudrosti. V Tibetské knize o životě a smrti Sogjala Rinpočheho, která vychází ze zkušeností na hranici života a smrti (a možná i kousek za toto hranicí), najdeme odpověď na otázku, na čem v životě opravdu záleží: na získávání poznání a lásce k bližním. Tedy opět moudrost a láska, znalosti a vztahy.
Podle Paula Bruntona lze celou filozofii shrnout jedinou větou: Poznej sebe sama! Životní filozofie je kladením si otázek o smyslu našeho života, o celku světa a o našem místě v něm.
Labyrint světa
Jaký je smysl lidského života? Jaký je v životě cíl, který není prostředkem k žádnému jinému cíli? Kde je jednota, které lze podřídit celý život do posledku a bez výjimky?
Každý člověk přichází na svět s určitým posláním a kvalita a celkový úspěch jeho života závisí na tom, jak se mu podaří toto poslání pochopit a naplnit. Bohužel nikdo v našem okolí nám nemůže říci, jaké je naše vlastní poslání. Odpověď je skryta v našem nitru a je na každém z nás, abychom se k ní svým myšlením, cítěním, intuicí a jednáním propracovali. Jak napsal Jan Patočka v Negativním platonismu: člověk je bytost původně nehotová, ale daná do rukou sobě samé, aby pochopila svou podstatnou vůli a aby svému životu dala smysl.
Svým každodenním rozhodováním, svými pocity a činy se v labyrintu světa přibližujeme nebo vzdalujeme svému cíli. Nezbývá nám, než si znovu a znovu připomínat fakt, že jsme poutníky, že tento svět je pouze táborem a že bychom měli pohlížet na všechny situace, v nichž se nalézáme nebo které pro sebe vytváříme, nejenom ze světského hlediska, ale daleko více z hlediska perspektivy hledání pramene a smyslu své existence. Byl si toho vědom i Jan z Pernštejna, když dal na pátou hradní bránu Kunětické hory vytestat slova:
"Od narození k smrti rostem, každý z nás na zemi je hostem,
co po lakomci tu zůstane, lidem nevděčným se dostane."
Ráj srdce
Je paradoxem, jehož pravdu si svět neuvědomuje, že nejlépe dosáhneme šťastného světského života, když hledáme šťastný duchovní život, a že v žádném případě nedosáhneme prvého cíle, když zanedbáváme druhý. Vnější úspěch a prosperita je přirozeným projevem zdravého vnitřního růstu a sebesjednocení. Ve světě posedlém starostí o to, jak více MÍT, nám filozofie v podobě péče o duši pomáhá více BÝT. Učí nás, že více být znamená více se sjednotit a že více se sjednotit znamená více vidět, více milovat a více pomáhat.
Jan Patočka v Kacířských esejích o filozofii dějin napsal: "Spravedlivý a pravdivý je však člověk tím, že se stará o duši. Dědictví klasické řecké filozofie je starost o duši. Starost o duši znamená: pravda není jednou provždy dána ani není záležitost pouhého nazírání a přijetí ve vědomí, nýbrž celoživotní zkoumavá sebekontrolující, sebesjednocující myšlenkově-životní praxe."
Filozofovat znamená pochybovat. Pochybovat o tom, že známe sami sebe, že známe pravou tvář světa a své místo v něm, že známe skutečný smysl svého života. Životní filozofie je uměním znovu a znovu si klást tyto důležité otázky, znovu a znovu se přesvědčovat, že se svým tázáním nejsme u konce. Setrvání u otázek někdy samo o sobě může naplnit to, po čem se otázka táže.
Efektivnost versus péče o duši?
Že na nějaké filozofování ve šňůře našich hektických dní nezbývá čas? Že to je dobré jen pro podivíny a askety, po kterých nikdo nechce konkrétní výsledky v konkrétních termínech?
Filozofie a péče o duši NENÍ na překážku efektivnosti! Právě naopak. Díky praktikování filozofického tázacího postoje se nám bude více dařit rozpoznávat a také dělat dobré věci, což vedle umění dělat věci dobře je základní předpoklad úspěchu. Je to umění dávat přednost důležitým věcem. Je to umění neztratit moudrost ve spoustě informací a neztratit lásku ve spoustě slov.
Opakování je matkou moudrosti
Životní filozofie se nedá vyslovit ve formě učebnicového vědění. Životní filozofii lze pouze konat. Spirála úspěchu je návodem k takovému konání. Přestože v jejím jádru je určitá filozofie a světový názor, není to důležité. Není důležité jak odůvodňujeme dobré jednání, důležité jsou dobré výsledky. Každý z nás může přispět ke zlepšení světa, ve kterém žijeme, tím, že zlepší sebe sama. Znamená to, že vytvoří ostrůvek pozitivní deviace. Čím více bude takových ostrůvků, tím bude svět lepším místem k životu. Spirála úspěchu chce být inspirací pro ty vzácné, kteří toto chápou, a proto usilují o osobní rozvoj. Společnost je taková, jací jsou lidé, kteří ji vytvářejí. Jedině úspěšní lidé mohou vytvářet úspěšnou společnost.
Jak už název seriálu naznačuje, nemůžeme chtít všechno naráz. Proměny mají svůj rytmus a svůj řád. Takže se ve spirále můžeme vrátit k úvodu Spirály a na nové úrovni zahájit další cyklus osobního rozvoje. Můžeme přitom sledovat realističtější strategii osobního rozvoje a prohlubovat harmonii své myšlenkově-životní praxe. A také důkladněji poznávat, analyzovat a rozvíjet své vztahy - vztah k sobě samému, ke světu a především k druhým.
Neboť opakování je matkou moudrosti …
… a protekce je matkou úspěchu :-).
|
