|
Na tuto otázku se těžko hledá odpověď. Nebo, je to zcela prosté? Každý předmět, vše co je okolo nás má svou energii. Všechno živé i neživé má svoji auru. Lidé se po staletí obklopují věcmi, které jsou jim milé.
Nevychází to z touhy něco vlastnit, je to spíše potřeba obklopovat se věcmi, které
změní náš osobní prostor, domov, v oázu ve které můžeme odpočívat, dobít se
energií a naše myšlenky mají volnost. Někteří lidé to dělají intuitivně a někteří se
řídí svým vkusem, což je ve výsledku prakticky totéž.
Obraz je věc neživá, přesto při pohledu na něj vnímám jeho auru pokaždé jinak.
Proto je jasné, že síla určitého obrazu se mění v závislosti na okamžiku. Zde se nabízí
další otázka. Vkládám energii opravdu do obrazu jen já? Myslím, že před tím než
ho někdo získá je hotov jen z části. dotvořen je až v okamžiku, kdy ho má ten
ke komu patří.
Při malování se snažím naladit pocity, které má obraz vyzařovat a někdy mě
to opravdu cele pohltí. Nevnímám okolí a jen cítím. Změny nálad jsou u mne vlastně
velikou výhodou, protože některé pocity si nepřeji navozovat vědomě, jedná se třeba
o vztek nebo smutek. I v těchto chvílích maluji a řekla bych, že v takových obrazech
je mnohem víc energie. Ale je vždy milým překvapením, když zjistím, že v obrazech,
které jsem malovala s takovými pocity lidé nacházejí velkou sílu. Tito lidé jsou trochu
jinak naladěni a dokážou si z obrazu vzít právě to co potřebují. Jsou mými protiklady.
Mnoho záleží také na barvách. Už když se narodíme, máme dány do vínku určité
předpoklady, dané mimo jiné i okamžikem narození. Toto široce zkoumá astrologie.
Pak jsou ale také určitá rozšířená dogmata. Nikdy jsem nechápala proč mi ještě ve škole vysvětlují, že se modrá a zelená k sobě prostě nehodí. Já tyto barvy vždy vnímala jako
nejpřirozenější kombinaci. Vždyť nebe je modré a tráva zelená. Někdy si také představuji,
že i naše oči nás klamou. Vždyť zvířata svět vnímají zase úplně jinak. Přesné zachycení
skutečnosti v malbě vlastně stejně neexistuje.
|
