Tajné dějiny jezuitů XII.

4.3 Duchovní cvičení - brána k poslušnosti

Svého výsledku dosahuje řád stále stejnými způsoby. Ať se jedná o dobu středověku, novověku nebo o dnešní dobu, metody zůstávají naprosto stejné. Jejich síla spočívá v samotných základech položených Ignácem. Jeho odkaz je natolik sugestivní a natolik vtíravý, že už zpočátku je téměř nemožné mu odolat, a to zvláště u takových typů lidí, kteří vnitřně touží po svém lidském vůdci a nebo nejsou se stavem okolních věcí a sami se sebou spokojeni.

Sotva kdo si však uvědomí, jak je to nebezpečné zahrávat si jen s myšlenkou vyzkoušet si účinky Duchovních cvičení přímo na sobě nebo přímo absolvovat výklady a učení Ignáce z Loyoly. Aniž to sám na sobě v prvních chvílích zpozoruje, bude jeho nitro pomalu, ale přesto velmi intenzivně převáděno na úkol potlačovat svou vlastní vnitřní svobodu ducha, duše a těla a stále více a více se poddávat jezuitskému pojetí poslušnosti, která vrcholí úplným pohřbením sama sebe. Rozproudí se v něm takové pochody, nastartuje se v něm taková reakce vedená přímo samotným ďábelským duchem, že ji již nebude moci nikdy zastavit. A veškeré tajemství je v samotném duchu řádu a v nástrojích, které tento duch udržuje jako stále aktivní a činné k rozproudění pochodů poslušnosti až do úplné krajnosti.

4.4 Ukázky pravé poslušnosti jezuitů

Známé rčení "perinde ac si cadaver essent" (jako by byl mrtvolou) v rukou hrobníka, můžeme podle Follieta najít ve veškeré "duchovní literatuře" a dokonce i na Východě v hašimitské ústavě, kde stejný duch proniká islámem, ale i hinduismem nebo budhismem. (Hašimita je člen arabské rodiny mající stejné předky jako prorok Mohamed, neboť Hašim byl pradědeček Mohameda.)

Jezuité mají být v rukou svého nadřízeného jako "hmota reagující na každý podnět, jako vosková koule, kterou lze tvarovat a natahovat jakýmkoli směrem, jako malý krucifix vyzdvihovaný vzhůru a libovolně ovladatelný."

O těchto formulacích se nedá říci, že by byly nějak osvícenecké. Poznámky a výklady samotného tvůrce tohoto řádu přesně vymezují jejich pravý význam. Pro jezuitu bez rozdílu v postavení platí, že prvořadou ctností je poslušnost, která je podle Borgia "nejsilnějším ochranným valem celého tovaryšstva", a tvrdí, že pro ni nestačí obětovat pouze vůli, ale také rozum a dokonce i všechny mravní zábrany.

"Buďme si více než jisti, že vše je správné a v pořádku, když to přikazuje nadřízený," napsal Loyola. A dále píše: "Kdyby vám Bůh za pána stanovil nerozumné zvíře, nesmíte zaváhat ho poslouchat jako svého mistra a vůdce, protože Bůh to tak nařídil."

A to ještě není všechno. Jezuita nesmí ve svém nadřízeném vidět omylného člověka, ale přímo samotného, dokonalého a neomylného Krista. J. Huber, profesor katolické teologie v Mnichově a autor jedné z nejdůležitějších prací o jezuitech, napsal: "Je spočítáno, že ústava pětsetkrát opakuje, že člověk musí v osobě generála vidět Krista." (J. Huber: Les Jesuites, str. 71 a 73)

Disciplínu řádu, která bývá často připodobňovaná k vojenské disciplíně, nelze ve skutečnosti porovnávat ani s vojenským režimem. "Vojenská poslušnost se ani na chvíli nevyrovná poslušnosti jezuitské, za kterou je daleko, daleko pozadu. Jezuitská poslušnost je naprosto nesmlouvavá a rozsáhlejší, protože se zmocňuje celého člověka a v žádném případě se nespokojuje pouze s vnějším projevem, jak je tomu v armádě. Jezuitská poslušnost požaduje obětování vůle a odložení vlastního logického úsudku člověka." (J. Huber: Les Jesuites, str. 73)

V dopise portugalským jezuitům samotný Ignác uvádí: "Černou musíme vidět jako bílou, jestliže to tvrdí církev."

Takový je tedy "vrchol svobody" a "osvobození od otročení vlastnímu já", jak to vychvaloval jezuita R.P. Rouquette.

Jezuita je skutečně zbaven vlastní svobody a je absolutně podřízen svým pánům. Každá pochybnost nebo výčitka svědomí by mu byla počítána za těžký hřích.

4.5 Ústava řádu a jeho struktura

Loyolovi pokračovatelé si všechna naučení ústavy dobře ve své paměti uchovávali a při sledování svých plánů se jich v fanaticky drželi každé době, o čemž svědčí, že ústava jezuitů je uchovávaná a přísně dodržovaná i dnes.

Dokumentují to například knihy bývalého italského jezuitského kněze A. Tondiho, který 7.února 1936 vstoupil do jezuitského řádu a prošel všemi stupni jezuitské výchovy. Vystudoval i Gregoriánskou papežskou univerzitu určenou zejména pro jezuitské kněze, ale 21. dubna 1952 se mu podařilo z rukou jezuitů uprchnout a vysvobodit se i z obklíčení policie, kterou proti němu jezuité poštvali.

Rozeberme si nyní strukturu řádu a její ústavu v bližším pohledu a pak teprve pochopíme, jaký nestvůrný systém ve skutečnosti vznikl a jakého má tento systém ducha.

Bílek píše, že podle Ústavy Tovaryšstva Ježíšova byl řád rozdělen na čtyři třídy:

Třídu profesů (profesorové, asistenti a provinciálové a generál. Je to nejvyšší třída)

Třídu duchovních pomocníků (koadjuktorů)

Třídu učitelů a studentů (scholastiků)

Třídu nováčků (absolventů noviciátu - noviců. To je nejnižší stupeň).