Zbavení se problémů (nejenom z dětství) jsem nazval AKTEM
odpuštění rodičům a nalezení vlastní identity. Jde vlastně
o meditaci, při které je možné najít vnitřní rovnováhu systémů
těla i duše.
Tvrdím, že jsme všichni emocionálně poškozeni,
jen někdo méně, citlivější lidé více. Poškozováni jsme od
početí do 11 až 16 let, kdy jsme trvale v nižší hladině vědomí,
ve které jsme snadno ovlivnitelní a snadno "programovatelní"
vším okolo nás. Ovlivňují nás nejvíce rodiče, vychovatelé,
prarodiče, příbuzní, škola, kamarádi, společnost, média, atd.
Proto jsme, ať chceme či ne, malými "naprogramovanými roboty".
Tím, že jsme v dětství v nižší hladině vědomí, do našeho podvědomí
se snadněji dostávají negativní zážitky a zůstávají jako "program",
kterého se tak snadno nezbavíme.
Pro zbavení se problémů z dětství je potřeba
provést níže popsaný rituál, ve správném čase, na správném
místě, po správně dlouhou dobu, alespoň 6x, v nižší hladině
vědomí. Emocionální poškození je i nesebedůvěra (nesebedůvěra
+nevážení si sama sebe = žárlivost), neposlouchání intuice,
závislost, plachost, stranění se kolektivu, koktání, zadrhávání,
fobie, nevážení si sama sebe (kouření, alkoholismus, braní
drog, provozování riskantních sportů, riskování např. i za
volantem, neléčení se z nemocí, myšlenky na sebevraždu, vraždu),
neobvyklá míra sex. úchylky (které máme všichni, ale většině
stačí jen představa nebo náznak jejich provozování (není úchylka
homosexualita a bisexualita - viz kapitola "Sexuální orientace"
z knihy O magii, lásce, sexu), duševní poruchy, atd., posléze
i těžké nemoce.
Poškozeni můžeme být hlavně ve dvou
základních rovinách :
- partnerství, protože "kopírujeme"
podvědomě partnerský model rodičů ( dětí z dětských domovů
"kopírují chaos". Proto většinou zvítězí cit (program z dětství)
nad rozumem.
- práce a podnikání, když naši rodiče
dobře neodhadnou, jaké máme mít vzdělání a v jakém oboru,abychom
se později dokázali v pracovní oblasti seberealizovat (nebo
když jsme k tomu správnému
vzdělání neměli z různých důvodů příležitost).
Další poškození již není tak časté a
týká se lidí, kteří byli šikanováni, týráni, pohlavně zneužíváni,
byli rodiči "odstrčeni", zažili smrt rodičů, příbuzných, autohavárii,
požár, povodně, operaci, válku, atd. V těchto případech
je nutné AKT provádět alespoň 8x.
Rovněž je emocionálně poškozeno
45% populace, která je bisexuálně či homosexuálně zaměřena,
protože mlčící většina (55%) považuje za obvyklou pouze heterosexualitu.
Podle mne je 35% bisexuálů a 10% homosexuálů, u těchto skupin
neplatí, že k ženě patří jenom muž a obráceně. Protože je
však tento "program" do nás od narození vkládán, je u těchto
skupin lidí nutné tento "nevhodný program vymazat", protože
tito lidé cítí v dospívání něco jiného a mnohdy nejsou schopni
unést, že jsou homosexuálové či bisexuálové (což nezřídka
končí duševní poruchou, v horších případech sebevraždou).
V případě bisexuality není ani tak problém v sexu, jako v
nižší schopnosti být spokojen ve vztahu s partnerem opačného
pohlaví. Proto se bisexuálové musí o to více seberealizovat
v práci, o co méně se jim to daří ve vztazích.
Tvrdím, že všechny negativní zážitky (programy,
protože jsou v podvědomí) lze "vymazat", ale jen ve správném
čase, na správném místě, po správně dlouhou dobu, a to důležité
- opět v té hladině vědomí, ve které jsme byli poškozeni,
ve které byl "program" do nás vložen, tj. v nižší hladině
vědomí, do které se již po patnáctém roce života musíme uvést
autohypnózou uměle. Neměl by to být problém, protože se do
nižší hladiny vědomí uvádíme, aniž si to uvědomujeme např.
když čteme knihu, když se učíme, když spíme, když přemýšlíme.
Proto nám mnohdy neefektivně pomáhají odborníci, protože nepracují
s podvědomím ve správný čas, správně dlouhou dobu, správně-krát,
ve správných časových odstupech, atd. Tím, že program "vymazáváme"
sami, nemůže nás nikdo nevhodně ovlivnit a znovu - jako v
dětství "naprogramovat", což v hypnóze či nižší hladině vědomí
lze snadno.
Při provádění AKTU je nutné se ve 12.00
hodin zimního času (13.00 letního času) dostavit do prostředí,
kde chceme akt "vymazání špatného programu" a "vložení nového
programu" provádět. Je dobré chodit stále na stejné místo,
na které se již potom vracet nikdy nebudeme, protože tam zůstane
náš problém.
Nemusí to být kostel, chrám, i když je
to ideální prostředí (protože v těchto místech jsou positivní
zóny, ve kterých se lépe cítíme a jsme schopni se lépe odreagovat,
uvést do nižší hladiny vědomí), může to být les, louka, moře
atd., ale když je to jen trochu možné tak ne doma, protože
bychom si ten problém "nechali" doma. Pokud "akt" provádíme
doma, je nutné si zapálit několik svíček, abychom negativní
energii, které se aktem zbavujeme, "spálili".
Akt je nutné provádět v nižší hladině vědomí
alfa, do které se uvedeme odpočítáním se tak, že po příchodu
na místo aktu zavřeme oči, představíme si sami sebe v prostředí,
kde jsme vyrůstali, ze stolu, kde jsme měli papíry vezmeme
papír, pak tužku a vizualizujeme si sami sebe, jak píšeme
číslice 333, pod to 222, pod to 111. Nyní si představíme,
že na papíře přerušovaně prosvětlují číslice (jako když v
kině skončí film) 10, 9, 8, 7, 6, 5, 4, 3, 2, 1. Jakmile vizuálně
"blikne" číslo jedna víme, že jsme se odpočítali do nižší
hladiny vědomí alfa a musíme věřit tomu, že v této hladině
vědomí jsme. Kdo si myslí, že se nedokáže do nižší hladiny
sám uvést, může mít důvěryhodnou osobu, která pomůže, je možné
vyzkoušet psychowalkmann. V podstatě totéž dělají kineziologové
( jen ne za všech výše popsaných podmínek). AKT je nutné provádět
vždy minimálně 20 minut v jednom kuse.
Akt je nutné opakovat nejdříve za 3 dny,
abychom stačili "vymazávání programu" zažít, nejpozději za
7 dní po sobě, aby se neztratila kontinuita "vymazávání" programu.
Po uvedení se do nižší hladiny vědomí odpočítáním začneme
meditaci připomínáním si zážitků z dětství.
Mnoho lidí si některé problémy ani nepamatuje,
protože zážitky byly tak špatné, že si tito poškození "udělali
okno"! V nižší hladině vědomí si vše ale připomeneme a oživíme,
což je nutné proto, abychom se toho mohli zbavit. Nemůžeme
se zbavit něčeho, co si nepamatujeme, v nižší hladině jsme
schopni "otevřít okno", které jsme si mohli "zavřít" podvědomě
pro špatné zážitky. Proto je ideální se v nižší hladině vědomí
"vrátit" do věkové hranice 15ti let (než se"vrátíme" do věkové
hranice 15ti let, "vymažeme i zážitky z průběhu života do
této hranice, které se také mohou nashromáždit v našem podvědomí-
viz příklad uvedený dále), postupně se vracet až do narození,
případně do početí a znovu prožívat nepříjemné situace, které
se nám v nižší hladině vybaví.
Tím, že se vrátíme až po období početí,
můžeme zjistit, zda jsme byli chtěnými dětmi (či kdo jsou
našimi skutečnými rodiči), což může rovněž mnoho nevysvětleného
objasnit. U jedné klientky s fobií na uzavřené prostory jsem
zjistil, že k fobii došlo v jejích dvou letech, kdy jí matka
zavřela na půdu do tmavé komory za to, že zlobila, což si
nepamatovala. Když se při provádění "aktu" dostala do věkové
hranice dvou let, celou záležitost ve své vizi viděla, znovu
jí prožila a tím se fobie zbavila.
Těžko se zbavujeme něčeho, co neumíme pojmenovat,
nebo co si neuvědomujeme, či si neuvědomíme nebo nepřiznáme
příčinu. Nejpohodlnější únik od problému je alkohol, drogy,
což považuji za sebeničení, kterého jsou schopni jen ti, kteří
mají porušen pud sebezáchovy. Porušený pud sebezáchovy mají
i všichni ti (nevážení si sama sebe a proto i druhých) kteří
kouří, riskují, atd., což považuji za duševní poruchu.V některých
problémech "jedeme" od dětství, takže si např. závislost (=
břemeno) na rodičích, později na partnerech, nepřiznáme.
Proto je nutné všechny problémy znovu prožít,
uvědomit si příčinu, jinak nemůžeme odstranit důsledek s trvalým
efektem. Nyní si stále dokola opakujeme, že již nebudeme kopírovat
model rodiny, ze které jsme vyšli, že si najdeme vlastní cestu,
vlastní identitu a vlastní model partnera - jedině potom jsme
schopni se seznamovat na vědomé úrovni a seznamovat se s vhodnými
partnery. Budeme si stále opakovat, že se zbavujeme všeho,
čeho se zbavit chceme - závislosti na cigaretách, alkoholu,
drogách, hráčství, partnerech, kamarádech, jídle, práci, nesebedůvěry,
fobie, žárlivosti, nevážení si sebe sama i druhých, jiných
zlozvyků, sexuálních úchylek, atd., že se naučíme řešit problémy
a budeme je řešit, že se dožijeme ve zdraví 140ti let, že
se zbavíme nemoci, atd. Neřešený a nevyřešený problém je břemeno.
Ukázka z knihy: O magii, lásce, sexu
|
