O meditaci se traduje mnoho mýtů ale
z praxe a logické úvahy vyplývá jiná zkušenost:
- Prý dodává energii. - Je to však náročná
práce a ta často stojí hodně sil.
- Je jen jeden druh prožitku - klid a prázdno.
V meditaci se však prožívá tvořivé božské vědomí. Stvoření
je projevem, dynamickou myšlenkou Boha. Meditace tedy nemůže
být výhradně statická a každá je jiná.
Takové jsou spíše relaxace
- Prý vyžaduje ticho myšlenek
Toto velmi rozšířené tvrzení často kritizoval
Krišnamurti. Podle něj je meditace tvůrčí proces, jemuž je
jakákoliv metoda či rigidní snaha na překážku. I vůle utišit
myšlenky je blokující. Výsledkem je tupé až mrtvé prázdno.
Vždyť avataři jako Budha a Ramana Mahariši hovořili a přitom
byli ve stálé meditaci. Myšlení přece není nic negativního,
je to projev určité části individuality. Meditace je vlastně
druh autohypnózy, extáze rozšířeného vědomí. Je v něm více
částí individuality, jakási přednáška či terapie spodku.
Nezbytnou pro meditaci je pouze pravá vůle
spodku a ochota Vršku, nic jiného. Směrování na Boha má být
zcela jednoznačné, nejlépe podpořené dobrou hudbou. Spodek
se však často skrytě brání, protože božské je zcela Jiné,
Dokonalé a jemu nadřazené. Blokuje se Mu a tak vzniká ego
s jeho problémy.
Je možno ji zahájit modlitbou nebo lépe
rozhovorem s božským. I během ní je možno myslet, zejména
v určitých druzích meditace. Myšlení však musí přijmout podřízené
postavení vyplývající z pravidla hierarchie a nesmí vytlačovat
božské z vědomí. Meditace není jeho, jen vnímá božské proudy
archetypů v pocitech a vizích. Dává i myšlenky spodku, nebo
mu odpovídá na dotazy.
Dalším rozšířeným mýtem je ukončení individuality.
Ta však není egem, je to Dílo Boha, kombinace kořenových archetypů.
Kristus i Budha měli a stále mají svoji individualitu. Není
však vázána na tělo, ani stejná ve všech úhlech pohledu na
Stvoření. |
