|
CO SE STANE Z ENERGIÍ TĚLA PO SMRTI
Obecně- podle mé teorie vadí energii zemřelých žen zpopelnění, u mužů jen polovině.
Po zpopelnění -v místě zpopelnění se hromadí zvláštní energie jen na 30%, z čehož je patrné, že spíše neovlivňuje psychiku lidí.
Místo, kde je uložena urna s popelem má zvláštní energie dost, místo je ovlivněno na 60%, to znamená, že od tří do dvanácti let ovlivní psychiku lidí (podle toho, jak jsou citliví a v jakém vztahu byli se zemřelým), kteří mají urnu doma.
Památník (ne tělo či urna) po zesnulém má kladný význam pro zesnulého i pozůstalé jenom v tom případě, že je v místě bydliště zesnulého. Památník na veřejném pohřebišti nemá význam ani kladný, ani záporný pro zesnulého, ani pro pozůstalé.
Akt posledního rozloučení má pozitivní význam cca 65% pro energii zesnulého, cca 85% pro pozůstalé.
Po rozprášení popela je místo ovlivněno zvláštní energií na 50%.
Po uložení těla do země je místo uložení ovlivněno zvláštní energií na 50%
Po uložení těla do vody není místo uložení ovlivněno.
PŘÍBĚHY
V jednom dokumentu TV-DW vyprávěl jeden motocyklista - Mick Broekhuijsen, který havaroval svůj zážitek. Viděl své tělo ležet na zemi a on se vznášel asi 4m nad svým tělem. Byl v šoku. Nechtěl věřit, že "to dole" je on. Tvrdil, že vstoupil do tunelu, na jehož konci zářila barevná koule. Letěl k ní a najednou byl uvnitř. Podle jeho dalšího vyprávění jej obklopili nádherné barvy - růžová, modrá, žlutá. Upoutal jej strom s velice zvláštními květy. Pak k němu přistoupili tři osoby. Dále k němu přistoupili jeho tři zemřelí blízcí: Dědeček, tchyně a kamarád.Lákali jej mezi sebe se slovy, pojď mezi nás,je to tady hezké. Vedli jej krajinou, ve které bylo všechno nádherně klidné. Nakonec přešli přes řeku, nad kterou stále zářila světelná koule.a na hladině té řeky vyprávějí motocyklista svůj zážitek spatřil celý svůj život. - od narození až do okamžiku nehody.
Věšel do zářícího tělesa a tam spatřil malé dítě. To říkalo: Ještě musíš něco dokončit. Pak byl vtažen do jakési spirály a pocítil něco jako explozi. Procitl, tělo jej silně bolelo a vedle sebe viděl zelený monitor v nemocnici, kde ležel.
Bylo zvláštní, že si pamatoval vše,, co se okolo nehody dělo a popsal celý děj, který svědci potvrdili. Otázka tvůrce dokumentu byla, zda může být jasné vědomí, že stojíme před branou smrti a také pocit, že opouštíme vlastní tělo považovány za důkazy existence nezávislosti těla na duši, nebo jde o zvláštní stav mozku. Zážitek létání a shlížení shora na své ležící tělo je jen jednou z mnoha zážitků, které nás mohou potkat na cestě do nejtajemnějších končin naší duše
Mnozí lidé hovoří o letu k jasnému světlu, o setkání se svými zemřelými předky, kamarády. Jiní živě popisují, jak to vypadá na onom světě. Všichni hledají odpověď na otázku, jak je možné vysvětlit tato stavy, kdy se lidské tělo a duše od sebe odpojují. Po vyšetření motocyklisty lékaři zjistili závažná poranění mozku, takže bylo vyloučeno, že by si mohl tuto příhodu vymyslet, nebo si podrobnosti pamatovat, protože nemohl být vzhledem ke zraněním při vědomí. Nebylo tedy pochyb, že se pohyboval na hranici života a smrti. Z výpravy na onen svět se však stačil vrátit.
Kardiolog Dr. Willem van Lommel vede studii, která chce objasnit problém lidí, kteří mají podobné zážitky při srdečním záchvatu.Za dva roky soustředil z deseti různých klinik údaje o třech stech čtyřiceti čtyřech pacientech, kteří přežili klinickou smrt. Dr. Lommel zkoumá, zda existují rozdíly dvou odlišných skupin. Porovnává délku zástavy srdce, dobu, kdy byl organismus bez kyslíku a léky, které ti lidé dostali. Nenašel nic, co by vysvětlovalo, proč 18% přeživších zážitek blížící se smrti uvádí a ostatní ne. Znamená to, že fyziologické rozdíly neexistují. Zkoumaná skupina byla vyslechnuta znova po dvou a po osmi letech. Lékaři zjistili, že lidé, kteří nahlédli na onen svět ztratili strach ze smrti. Velký význam pro tuto skupinu lidí má příroda a vztahy k lidem a výrazně změnili životní styl.
|
