Proč musíme umět říkat ne

"Ne" - je to krátké a jednoduché slůvko. Není těžké je vyslovit. Proč je nám proto občas tak zatěžko ono "ne" vypustit z úst? "Ne" je totiž slovo mimořádně účinné. A stejně jako každá účinná věc nám může pomoct, nebo nás zranit.

Všimněte si účinku, jaký bude mít pouhé jeho vyslovení. Nebudete muset jít na oběd, o nějž ve skutečnosti nestojíte. Ochrání vás před lidmi, kteří vás připravují o drahocenný čas. Pro někoho, kdo vás žádá o nějakou tu laskavost až příliš často, to bude signál, že je načase, aby vás přestal využívat. Může vám ušetřit peníze. Slovo "ne" je nepostradatelnou pomůckou, jež vám ušetří čas a energii na věci, které jsou pro vás skutečně důležité.

Je to však tak účinná pomůcka, že může být i nebezpečná - musíme ji proto umět používat. Slovo "ne" může přinést zklamání lidem, na kterých vám záleží, může zranit jejich city nebo je rozhněvat. Kdykoli odmítnete něčí pozvání nebo někomu nevyhovíte, riskujete nepříjemnost či konflikt. Dojde-li k tomu, může to ve vás zanechat strašný pocit viny. (Ach jo, teď jsem ji teda naštvala. Kdybych souhlasila, že s ní na tu náborovou schůzku Amway půjdu, bylo by všechno v pořádku. Stejně jsem si chtěla jen doma užít chvilky samoty. Vlastně jsem ani žádný pořádný důvod, proč jsem s ní nešla, neměla...)

Ženy, které na sebe již tradičně berou větší odpovědnost za vztah, mají, jak se zdá, s vyslovením "ne" obzvlášť velké problémy. Máme sklon si myslet, že je naší povinností dbát o to, aby všichni kolem nás byli šťastní. A tak vycházíme vstříc, i když to například znamená, že uděláme ještě i bramborový salát, přestože už máme na starosti dřevěné uhlí, led a plážové slunečníky.

Protiví se nám sám akt odmítání. Když jsme postaveni do situace, která v nás může vyvolat pocit viny, je vždycky snazší jít cestou nejmenšího odporu. Uvnitř sice křičíme z plných plic: "Ne! Zmizni! Dej mi pokoj!", ale navenek se přinutíme vyloudit příjemný úsměv a utrousíme ono osudové: "No tak dobrá!"

Co je vlastně špatného na tom, být vůči ostatním vstřícný? Vůbec nic. Pomáhat lidem, které máme rádi, vypomoct sousedovi či udělat něco dobrého pro veřejné blaho nám přináší vnitřní uspokojení. Je to báječný pocit, vědět, že jsme někomu změnili život k lepšímu. Problém začíná, teprve když ustavičně souhlasíme s věcmi, jež udělají radost všem, jen ne nám, nebo když na sebe bereme úkoly, na které nemáme čas nebo do kterých se nám nechce.

Členové rodiny si zaslouží naši lásku a citovou podporu, avšak nikoli i tu poslední špetku našeho času a energie. Možná si musíme vydělávat na živobytí, ale to neznamená, že nás někdo může zneužívat, podceňovat nebo ponižovat. Lidé, kteří se nám snaží něco prodat - i kdyby to byli naši dobří přátelé - nemají žádné právo nás do nutit do čehokoli, co nechceme.

V každodenním životě čelíme spoustě otázek, jež vyvolávají neodolatelnou touhu odpovědět "ne". Avšak až příliš často se toho účinného slůvka "ne" zalekneme, místo abychom ho využili. Z pocitu viny či ze strachu z konfliktu pak přijímáme další a další úkoly, investujeme do priorit někoho jiného nebo slíbíme, že přijdeme na večírek, který se nám hnusí. A tak postupně mrháme svými nejcennějšími osobními zdroji - časem, energií a penězi - na věci, které pro nás nejsou důležité. Pokaždé, když na něco kývneme bez nadšení nebo zájmu, kousek těchto vzácných zdrojů ztrácíme.