Práce s informacemi
Zpracování odpovědí dělá začátečníkům
značné problémy. Předčasné a nesprávné názory u začátečníků
jsou časté. Nemůže nekriticky přijímat vše, co dostane. Pak
bývá nepříjemně překvapen. Správná volba otázky a doplňujících
dotazů je největší problém. Nemá-li úplnou jistotu, zeptá
se: "Je tato informace správná, či chápu odpověď správně,
božská sílo?" Odpověď může přijmout mechanickým přenosem.
Bohužel je běžné, že nezkušený zasvěcenec neporozumí odpovědi
a neptá se na vysvětlení. Celá komunikace je tak znehodnocena.
Nejraději by na každou otázku dostal vyčerpávající odpověď
a neuvědomuje si, že by božské síly dělaly práci za něj a
nic by se nenaučil. Je proto nutné číst mezi řádky a přemýšlet,
kam nás odpověď chce dostat. Často ho postupně přivádějí na
správnou myšlenku. Zkoumání, hledání souvislostí a pochybování
je nezbytné.
Obecně je možno říci, že první odpověď
bývá obecná, ale doplňujícími dotazy jsou čím dál více konkrétní.
Většinou až po třetí odpovědi je téměř jasné oč jde. Podstatou
správného channelingu je maximální aktivace vědomí i průniku
nadvědomí Já. Je to velmi důležitá součást učení a božské
síly na ní trvají, i kdyby kvůli tomu musely dávat legrační,
nebo úmyslně nesprávné informace. Vše co se dozvíme musíme
dát do kontextu toho, co už víme a zhodnotit to ke vztahu
k otázce. Odpovědi bývají často symbolické a porozumět jim
je často nad schopnosti člověka. Správná volba doplňujících
otázek je proto kritériem vyspělosti zasvěcence. Základní
zákon channelingové komunikace je prostý: Když nevím, tak
se zeptám. Ať má zasvěcenec IQ 100 či 140, bude mít podobné
problémy, protože dostává náročnost výuky na horní mezi jeho
schopností. Postupně každý pozná, že s ním opravdu jednají
jako dokonalí Učitelé s žáky, i když je to pro mnohé zpočátku
nepřijatelné.
Verifikace je nutná zejména při důležitých
osobních otázkách. Jinému zasvěcenci nedáme stejné otázky,
jaké jsme položili sami, ale navazující a porovnáváme odpovědi.
Když ji chceme utajit, ptáme se na otázku, kterou si myslíme,
nebo ji máme napsanou. Když tušíme, že nám božské síly pravděpodobně
daly nesprávnou odpověď, protože nezapadá do logiky problému,
nebo to intuitivně cítíme, zeptáme se přímo na to. Přemýšlíme,
co nám tím chtějí naznačit a k jaké nové myšlence máme dojít.
Často nám vědomě dávají opačné odpovědi, aby vyprovokovaly
naše kritické myšlení. Je to již metoda božských her, který
daleko více naučí než prosté odpovědi, protože k správnému
výsledku dojdeme sami. I zkušený zasvěcenec má někdy plno
téměř detektivní práce, aby posoudil vzájemně rozporné odpovědi
božských sil. Zjišťuje důvody, proč odpovídají právě takto
a co mu tím chtějí naznačit. Pokud se mu to povede, je pochválen.
Obecně platí jen to, že vyšší stupeň má menší sklon dávat
výchovnou ovlivněné informace, spíše použije náročnější symbol.
Božské síly také chtějí, aby zasvěcenec posoudil, komu informaci
může dát a komu už ne a jak má s ní naložit. I na tuto otázku
je možné se ptát.
Chybnými informacemi můžeme zpochybnit
sebe i channeling. Je nutno vždy rozebrat, kde se stala chyba.
Zda vznikla že špatného spojení, nevhodnou otázkou či nepromyšlenou
prací s informacemi. Zejména nekvalitní otázky často přinášejí
úmyslně chybné odpovědi. Zkušenosti s vlastními i cizími omyly
nám mohou být velmi užitečné. Výměna poznatků ve skupině je
proto velmi účelná.
Vedení výcviku zasvěcence
Dohled na výcvik nového zasvěcence je úkolem
instruktora případně inspektora. Podle své volby dochází začátečník
ke konzultacím a referuje o svých výsledcích. Uvede, které
božské síle položil otázky, jaké dostal odpovědi a co z nich
pochopil. Také popíše výsledky svých meditací, psychoterapií
i jiných procesů. Sdělí i významy snů, nemocí a událostí,
jež zjistil. Instruktor sleduje jeho činnost, zejména rozvoj
kvality vnímání a chápání souvislostí. Zejména to, zda ví
v jaké etapě a kapitole duchovního vývoje právě je, jak se
vyrovnává s požadavky výuky a kde je blokován.
Ptá se Mistra, jaké připomínky má k začátečníkovi
a hned je s ním probírá. Zjišťuje, zda se ptá více nebo méně
než je vhodné. Vyhodnocuje i kvalitu jeho otázek. Omezuje
tak prostor na hloupé a zbytečné otázky, protože by se mohly
stát zvykem. Vysvětluje mu nejasnosti, například že změna
Mistra je logickou součástí pokroku duchovního výuky. Pomáhá
mu pochopit souvislosti a předává zkušenosti, ale vždy v souladu
s jeho možnostmi. Zkoumá, zda nemá o Bohu nereálné představy
a jaký je motiv jeho práce. Když se v diskusi objeví sporná
otázka, nechá ho se na ni zeptat a verifikuje odpověď.
Sleduje duchovní teorii, kterou mu dávají,
ale nemá právo ji zpochybňovat, i když se liší od té, kterou
dostává sám. Na rozdíl od všech náboženství není tedy instruktor
channelingu duchovní autoritou ani nositelem ideologie, ani
nikomu nezasahuje do duchovní výuky. Ta je totiž vedena božskými
silami podle specifických znalostí a schopností zasvěcence.
Podle potřeby mu může provést auditing, regresi či progresi
nebo jinou psychoterapeutickou metodu. Pokud dostane souhlas
božských sil, spojí ho s novou Inteligencí a ta mu sama řekne,
jaké místo v jeho výuce bude mít. Sdělí mu své zkušenosti
s Ní.
Před první meditací ho poučí, jak se musí
správně připravit a jakou vybrat hudbu. Pomůže mu dohodnout
se s nadvědomím o Jeho připomínkách a předá mu zkušenosti.
Pokud se zasvěcenec meditace obává, může požádat o asistenci
instruktora či inspektora, nebo s ním bude alespoň v telefonickém
spojení.
Instruktor se také zajímá o vývoj podílu
dobra a zda se nekontaktuje s nízkými či nebezpečnými silami.
Je oprávněn to zjišťovat i na dálku a má právo zasvěcence
hned vyhledat a varovat, pokud by to zjistil. Vysvětlí mu
nebezpečí a zjistí, jaké to má karmické následky. Pokud by
neuspěl, oznámí to ostatním zasvěcencům a podle instrukcí
Mistrů ho vyřadí ze skupiny. Daleko častější jsou však snahy
začátečníka zneužít channeling pro svá egoistická přání. I
tyto sklony mohou mít těžké karmické následky a vyžadují zásah
instruktora.
Pocit při vnímání božské dimenze při komunikaci
je o několik řádů slabší než v meditaci. I práce jednotlivých
sil je v ní jiná. Mystika nepracuje s nejvyššími božskými
silami, protože by meditace spotřebovala ohromné množství
energie. Vysoké Inteligence jsou také příliš ohromující, což
se v komunikaci téměř nepozná.
Soužití s božskými silami
Není jednoduché si vytvořit správný
vztah k božským silám jako Učitelům, kteří ho táhnou k sobě,
ale ne tak, aby mu říkaly co má dělat. Událost, Jejich odpověď
či pocit vždy něco znamená a přijít na to je pravé učení.
Jeho univerzální otázka je tedy, co je za tím?
Zkušený zasvěcenec poznává, jaké mají jednotlivé
dimenze rozšířeného vědomí poslání a ví, že rozhodnutí šestého
či sedmého stupně nadvědomí je už konečné. Nemůže přestoupit
Jejich případný zákaz. Vzájemný respekt je základem dobrého
soužití, i když jsou mezi nimi obrovské rozdíly. Praxe získaná
dlouhodobými zkušenostmi je velmi důležitá i v mystice. Nejprve
se odstraňuje nevíra spodku, pak křeče, pak i neposlušnost
středu vědomí. Postupně roste důvěra, jež je základem odevzdanosti
a rychlého bezproblémového vývoje a postupně si zvykají a
lépe spolupracují. Přestane ohromení z Jejich nevyzpytatelné
Jinakosti a Dokonalosti i své budoucnosti, i když je pro něj
ohromující.
Sebe by měl zasvěcenec chápat jako odměněného
Bohem. Jeho duchovní výchova je darem Ducha, umožňující přínosy
o kterých se může běžným lidem jen snít. Chápe, že jsou na
něj kladeny vyšší požadavky, že musí jednat náročnějším způsobem,
než je běžně zvykem. Pokud udrží dostatečně kvalitní přístup
k výuce, má zajištěnu stálou ochranu a nemůže se mu nic vážného
stát. Když by mu hrozil nějaký trest, včas se to dozví a může
chybu napravit. Jedinou výjimkou jsou karmické tresty za staré
hříchy, nebo zvláštní, velmi ojedinělé kapitoly duchovního
rozvoje. V žádném případě se mu nestane, že celý život stráví
na neúspěšném řešení svého problému, aniž ví, co vlastně měl
vyřešit.
Mnoho zasvěcenců má zpočátku problém srovnat
se se stálou přítomností vševědoucích božských sil a Její
aktivitou. Jsou na rozpacích, jak je mají přijmout. Mohou
s Nimi kdykoliv hovořit, ale často nevědí, jaké místo Jim
dát. Mají Jim s odevzdaností svěřit svou mystickou výchovu,
ale často není potřebná důvěra a jistota. Pokud s Nimi nesouhlasí
a jednají podle svého, musí počítat s následky svých činů
za které berou plnou odpovědnost. Mohou se však zeptat, jaké
problémy je čekají pokud prosadí své, nebo prodiskutovat alternativní
řešení.
Správný vztah je založen na principu hierarchie,
jež platí jak pro Multiverzum, tak pro každého člověka. Vztahy
mají odpovídat dokonalé organizaci, kde každá část rozšířeného
vědomí má své místo, roli a odpovědnost. Běžné myšlení má
samostatně vyřídit spoustu jednoduchých úkolů. Podřízený nesmí
zasahovat do pravomocí nadřízeného, protože nemá takovou inteligenci
a schopnosti. To je běžný problém většiny lidí - jejich ego,
jež trpí mnoha chorobami - pýchou, naivitou a zlobou chce
řešit své problémy, ale stále více se do nich zaplétá.
Vyskytují se však oba extrémy. Takoví
se zbytečně ponižují, modlí se za všechny maličkosti a i ty
nejjednodušší otázky konzultují s božskou silou. Stále žijí
ve strachu, aby náhodou nejednali podle svého. Mají často
z božského křečovité reakce a to bolí oba. Při meditaci stále
hledají, zda nedělají nějakou chybu a to bolí. Křečovitě reagují
na každý podnět. Netroufají si s Nimi diskutovat. Nejraději
by se nechali řídit jako roboti a jsou trpce zklamáni, když
je božská síla za to tahá za nos nesmyslnými příkazy. Božské
síly je budou učit tak dlouho, než pochopí, jaký je správný
vztah. Hlavní význam komunikace je v potvrzení existence božského,
což části ega stále popírají.
Je určitým nedostatkem se vůbec ptát. Máme
vše vědět průnikem intuice a komunikace je jen nutným počátečním
odbočením z cesty. Je však nutné mít jistotu, zda se skutečně
hovoříme s božskou silou a nikoliv s naším vychytralým egem,
jež si na Boha rádo hraje, nebo s nějakým nízkým duchem. Katastrofou
by bylo nevědomě pracovat s temnými silami. Na to je nutné
mít někoho, kdo nás může kontrolovat a případně napomenout.
Někteří zasvěcenci mají po určité době
sklon božské síly přesvědčovat, aby jim povolily to, co zakázaly.
Je však možné žádat jen dvakrát. Poté by už mohli být potrestání,
i když by jim to povolily. Tresty jsou často z našeho hlediska
přísné, dokonce i smrt úrazem je chápána jen jako dočasné
přerušení duchovní práce.
Účinek meditace na soužití s božskými silami
je o několik řádů vyšší než u komunikace. Zkušenější zasvěcenec
už vnímá svá nadvědomí zcela přirozeně jako svoji součást.
Cítí je trvale v ponoru, jež je zprvu statický, pak dynamický.
Aniž to lze zvenku poznat, božské síly ho samy oslovují a
diskutuje s Nimi. Mnohokrát se setkal s tím, jak mu zasáhly
do života, nejen ve snech a odpovědích, ale i ve hmotných
událostech, jež umějí ovlivňovat. Není to nic zázračného,
i když se to tak nezasvěcenému jeví. Neptá se na vše, co má
dělat, nekonzultuje všechna pro a proti jako dříve, protože
se naučil poznat v pravou chvíli jak se rozhodnout. Umí stále
vnímat postoj hierarchie nadvědomí končící v Absolutnu Dokonalejší
intuicí pozná, kdy ho zkoušejí a kdy si dělají legraci. Dlouhodobou
praxí získá jistotu v Jejich vševědoucnost a neomylnost a
je schopen Jim dát správné místo, aniž by se Jich bál. V meditacích
do Nich vstupuje a ví, že jsou úplně Jiné, než se jeví začátečníkovi.
Zná, jaký je hlavní pocit Boha, ale neví, co vše je v Něm.
Stále má sklon chápat Ho z lidského pohledu.
Extrémně rozšířené vědomí má občas problémy
s vlastní stabilitou. I u něj se občas projeví nechuť některých
částí být tak silně ovlivněn božskými silami a přenášet meditační
stav do běžného života. Nechává aby hovořily či pracovaly
samostatně skrz něj i když spodek a střed ne vždy dokonale
chápe proč dělá to, či ono. |
