|
Smrt
Konečné řešení je smrt - zánik jedince, u něhož vymizí známky života, mizí naše osobnost. Z lékařského hlediska je to stav, kdy u člověka dochází k nezvratným změnám mozku, při nichž nastane selhání funkce a zánik center řídících krevní oběh a dýchání. Je to záník jedince, u něhož vymizí známky života a jeho funkce.
Smrtí se zabývají lidé v různých okamžicích a etapách života. Dost lidí má strach ze smrti. Je asi těžké myslet a představit si vlastní smrt. Je to téměř nepředstavitelné, že potom už nic nebude. Možná i proto mnoho lidí uklidňuje teoretická existence budoucích a bývalých životů, což dokazují svými dotazy mí klienti. Nejenom to mne inspirovalo k napsání knihy O životě a smrti , a to nejenom z mého pohledu. Myslím, že strach ze smrti má souvislost s psychickými problémy a vypozoroval jsem, že čím lépe jsme na tom psychicky, tím na delší dobu plánujeme budoucnost. K dlouhodobému plánování budoucnosti smrt nepatří a nepřipouštíme si ji. Když se člověk maximálně seberealizuje a má dobrý psychický stav, nemá čas přemýšlet nad smrtí. Myslím, že i když existence bývalých a budoucích životů je zatím neprokazatelná a tím diskutabilní, jsem přesvědčen, že energie živého organismu jen tak nezanikne.
Důkazem jsou příběhy lidí, kteří poznávají místa, v nichž jsou poprvé v životě a cítí se tam "jako doma", vědí, co bude za rohem, atd. Napsal jsem knihu Tak to nebylo, kde jsem popsal například i smrt Jana Masaryka ( po pěti letech od napsání mé teorie o jeho vraždě se moje verze potvrdila ) včetně dalších podrobností z jeho života (a života dalších lidí), které jsem neznal a nikde před položením otázek o nich nic nečetl. Historik potvrdil mnou uvedené odpovědi. Nebylo by možné, abych správně odpověděl na otázky okolo zemřelých, kdyby neexistovala jakási energie po zemřelém, na kterou se svým podvědomím "napojím". Mimo jiných teorií existuje i teorie, že buňky lidského organismu jsou tvořeny atomy, které jsou na zemi od počátku. Stále se vyměňují a recyklují. Takže energie našeho těla byla kdysi energií rostlin, zvířat. Tato teorie podporuje moji teorii o vzniku člověka, kdy tvrdím, že jsem prošli celým vývojem od nejjednodušších organismů po složité.
Poznatky ze ztráty vědomí u pilotů při vysokém přetížení jsou podobné zážitkům umírajících. Extrémní přetížení i stavy blízké smrti mají za následek pocit pobytu v tunelu se světlem na konci. Je to patrně způsobeno nedostatkem kyslíku v mozku a díky tomu nervové buňky zrakové oblasti začnou vysílat náhodné signály, což dělá vjem jasného světla a pocitu v tunelu. Dost pilotů zážitky se ztrátou vědomí popisují jako příjemnou euforii. Tato euforie je způsobena patrně chemickými látkami podobné opiátům, které mozek vytváří k překonání akutního stresu a bolesti. Tyto látky způsobují i halucinace v oblastech spojených s pamětí a emocemi.
Smrt nastává například při ztrátě cca 12% tělesných tekutin (velbloud vydrží ztrátu 40% tělesných tekutin), při nezvratném poškození mozku, pokud chybí kyslík déle než 5 minut Je jasné, že ke smrti dochází v okamžiku, kdy organismus nemá podmínky k životu. Vypozoroval jsem (viz kapitola o vzniku nemoci), že máme mít ráno maximum - cca 100% životní energie, večer cca 75%, k odpočinku a spánku je nutné minimum okolo 50% životní energie, současně je nutné určité množství fyzické energie a biologicky důležitých látek. Těžce nemocný organismus je podle mé teorie "zablokován" pro přijímání energií, vitamínů, minerálů a biologicky důležitých látek. Z mojí praxe se potvrdilo, že když klesne hladina životní energie pod 15%, nelze již organismus "odblokovat" a takový člověk do tří dnů až tří týdnů umírá.
Smrt klinická
Vědci tvrdí, že zážitky lidí v klinické smrti vznikají v lymbickém systému mozku. Hraje důležitou roli při vnímání světla, a když má nedostatek kyslíku vlivem zranění nebo drog, může vyvolat extatické stavy vědomí. Zážitek blízkosti smrti nemusí být ničím jiným, než biologickým vedlejším účinkem životu nebezpečných zraněních. Schopnost,vzpomenout si na neuvěřitelné detaily dějů, zatím co byl pacient ve stavu klinické smrti zůstává neobjasněna. Pro mnohé jsou tyto zážitky blízkým setkáním se světem po smrti, s posmrtným životem.
Šamani dokazovali opakovaným uváděním se do klinické smrti, že ovládají síly překonávající smrt. Tím dokazovali sobě i druhým svůj nadpřirozený status. To přispívá k tradičnímu pojetí, že každý, kdo přežije svoji smrt může léčit ostatní. Zkušení šamani vědí, jak musí dávkovat, aby mohli vykonat mystickou zkušenost ze smrti a měli zajištěn návrat z nebezpečné cesty do života.Tento proces zvládají po měsíce a léta zvyšovanými dávkami. Např. tabák se patrně hodí k uvolnění procesu, v němž šamani zažijí smrt a znovuzrození. Po přijetí větší dávky nikotinu začíná proces počáteční nevolnosti, prudké dýchání, zvracení a úplné vyčerpání. Následuje mimovolní rytmický pohyb různých částí těla, nejnápadněji rukou (který vzniká i při jako důsledek některých nervových poruch, mozkové aterosklerózy, neurózy, alkoholismu, zvýšené funkce štítné žlázy. Třes také vzniká při velkém rozrušení, či jako přirozený projev v chladu), křeče, záchvaty a končí periferním ochrnutím plicního svalstva, což je vlastně smrt. Přibývající blokáda přenosu impulsů v nervovém systému a centrální stimulaci jsou hlavními farmakologickými předpoklady pro cestu ke smrti. Za předpokladu, že dávkování bylo správné, se šaman díky rychlé biologické transformaci nikotinu v těle vrátí zpět do života. Při nesprávném dávkování dochází k těžkým duševním a zdravotním poškozením až ke smrti.
|
