Věnování
Tato učebnice je věnována hierarchickému střípku Absolutna,
jež stvořilo moji individualitu. Je součásti Dokonalé DOKONALOSTI
Absolutna, jež je mimo časoprostor dějovosti i všemu známému.
Poděkování
V knize jsou použity myšlenky mnoha duchovních Inteligencí.
Ty se také podílely na návrhu obsahu i dodatečných úpravách.
Svými channelingovými výsledky, zkušenostmi a korekturami
přispěli také členové skupiny, zejména šéfinspektor Miloš
Brummer. Všichni si zaslouží poděkování za spolupráci.
Poznámky k třetímu vydání
K channelingu i duchovnosti existuje množství přístupů. Tato
učebnice je vytvořena subjektem autora- inspektora channelingu,
kterého nejvíce ovlivnila římská kultura. Projevuje se to
v třídění a popisu praktických zkušeností. Neklade si za cíl
popsat Boha ani Jeho Stvoření, protože to není verbálně možné,
jen ukazuje Cestu. Kromě toho má rysy cestopisného deníku
po hloubkách duše, aby odrážela dynamickou atmosféru průběhu
procesu. Vždy byla snaha hledat pravdu, i když může studit.
Je určena pro základní výcvik vybraných zájemců i pro přípravu
instruktorů, případně i inspektorů mystického channelingu.
Je přizpůsobena potřebám výuky, proto se v ní řada věcí opakuje
a probírá z více stran, protože určité skutečnosti dělají
začátečníkům stálé problémy. Počítá se však s tím, že chybějící
informace a další otázky si již budou zasvěcenci zjišťovat
sami vlastní komunikací. V knize není uvedeno vše, některá
ezoterická fakta nejsou určena pro veřejnost. Je také výrazem
pouze spodní části vědomí, protože horní již verbalizaci nepoužívá.
Blokuje totiž dokonalé vnímání.
Autor nikomu nedoporučuje, aby se sám pokoušel
o channeling, nebo jinou ekvivalentní či magickou metodu.
Bez zkušeného instruktora by to mohlo dopadnout tragicky.
Snadno by se mohl napojit na nekvalitní i nebezpečné síly
a to by se odrazilo na jeho psychice. Někteří lidé mají totiž
stálé problémy s podílem dobra a magickými sklony. Negativitě
je lépe se vždy vyhnout, je to i strach a deprese.
Autor také upozorňuje, že ne všechny dostupné
kurzy dostatečně varují před nebezpečím zneužití. Získané
schopnosti se mohou použít zcela špatným způsobem. Lidé často
mylně pokládají ego za boží dar, které má svobodnou vůli a
může si dělat co chce a odmítají existenci i roli božských
sil.
Podle našich zkušeností není možné pouhým
přečtením této monografie pochopit celou problematiku mystického
channelingu. Až po několikaleté meditační praxi je zasvěcenci
již většina souvislostí ujasněna. Ale i pak se musí stále
učit.
Nepochopení a odmítání channelingu je časté,
metoda se totiž vymyká všem známým duchovním postupům. Lidé
nemohou pochopit, že většinu informací dostávají zasvěcenci
telepaticky a nikoliv ze svatých knih, či od nějakého žijícího
gurua. Nejlépe je odložit všechna unáhlená hodnocení a vyzkoušet
metodu v praxi. Každý, který se vážně zabývá komunikací s
božskými silami bude postupně doveden k stejným závěrům, viz
srovnání proroků všech kultur.
První dvě vydání se osvědčila. Třetí vzniklo
ve výročí sedmi let channelingové praxe a je doplněno zkušenostmi
členů skupiny. Učebnice vznikala několik let a proto obsahuje
zkušenosti, jež se postupně vyvíjely k většímu nadhledu a
lehkosti.
Principy Stvoření
Channeling není ideologie. Duchovní informace přicházejí od
božských sil každému zasvěcenci jinak, ale je i oklikami veden
k následujícím poznatkům:
1) VŠE MÁ LOGIKU, ŘÁD A VÝZNAM. Ve Stvoření
neexistuje náhoda, je Nekonečné nekonečně směry a je v něm
Vše, propojeno a řízeno božskou hierarchií podle dokonalých
zákonů.
Vše ve Všem a za Vším je Absolutno, jež
je mimo časoprostor tvaru a dějovosti. Prožívá Své Stvoření,
obraz Sebe. Tvoří nekonečné a věčné Stvoření průchodem Sebe
skrz kruhy (řetězce) archetypů. Tím dochází ke kaskádovitému
zablokování Jeho Úplnosti do hierarchických dimenzí individualit.
Z pohledu vyšší dimenze je spodní vždy jiná, než se jeví jí
samotné.
Jako skladba jaderných částic určuje vlastnosti
látek, tak skladba Jeho kořenových archetypů určuje kvalitu
čehokoliv. Vše je archetypální fraktál.
Multiverzum s nekonečným počtem vesmírů
je dokonalá virtuální Hra plná archetypů seřazených do kruhů
tvořících kouli což je vysvětlením Kristova výroku Já jsem
Počátek i Konec. Obsahuje všechny dokonale symetricky vyvážené
protiklady a je Symbolem tj. Životem Absolutna, jež ve Stvoření
tvoří Sebe Sama. Stále poznává Samo Sebe vnímáním stvořeného
a vstupováním do Něj. Vše v Něm má své důvody a své místo,
vše je střípkem Celku. Existuje nekonečně pohledů na Stvoření,
všechny jsou stejně platné, protože se také prožívají. V některých
jsou individuality nebo čas, v jiných je vše jinak. Nic není
tedy konečné, definitivní.
2) Vše je stvořeno pro stálé sebepoznávání,
zkvalitňování vnímání a jednání Absolutnem stvořených individualit,
jež dohromady tvoří Jeho Celek. Každá individualita je složena
ze všech hierarchických stupňů. Bytosti se od sebe neliší
ničím zásadním, jsou to jen jiné kombinace kořenových archetypů
v jiném stádiu výuky. Jsou zrcadlem Stvoření, tj. symbolem
Absolutna, tedy mikromultiverzem a právě tak, jako její části
jsou nekonečně složité. Konečná odpověď na vše je Absolutno
Samo, nebo jeho Obraz - Stvoření.
Vše je v pohybu. Život je věčné žití, prožívání,
není žádný neměnný stav. Jde cestou vedenou rozhodnutími jednotlivých
částí individuality. Vzniká to, co bylo žádáno a na co byla
zaměřena pozornost, včetně vyplývajících následků. Vyšší síla
vždy vede nižší k sobě a odstraňuje její bloky vnímání. Některé
jsou aktivní, jak vědomé tak nevědomé, jiné čekají na oživení
a očištění v dalších životech. Každá část žije ve svém vlastním
světě, ale i v jiných.
Nelze se podle své vůle vyhýbat nepříjemnějším
archetypům. V životu i v jeho symbolech (představách, idejích)
prožíváme různé pocity a jejich střet nás vede k dokonalejšímu
vnímání skutečnosti. Ego sice může vyšší síly vědomím ignorovat,
ale nemůže Jim zabránit v zásahu do osudu. Tak jsou všichni
pocity a událostmi vedeny k postupnému uvolňování bloků zpět
k Absolutnu.
3) Základním principem Stvoření je i Podobný
k podobnému, což způsobuje vzájemné posílení. Z něj vyplývá
i zákon karmy i propojení vnitřku i vnějšku, psychiky a světa.
Dobro přes rozšířenou představu nebojuje se zlem, ale pomáhá
dobru. Se zlem bojuje jen zlo. Vše se odráží do Všeho. Například
naše okolí symbolizuje problémy, které nechceme vidět na sobě.
Princip nekonečné podobnosti znamená, že dimenze jsou si určitým
způsobem podobné (nikoliv totožné), ale jejich kvality jsou
úměrné příslušné dimenzi.
Pravidlo jednoty protikladů spojuje všechny
principy a jeho pochopení je nejnáročnější. Např. jsme i nejsme
Bohem, Absolutnem, individualitou, časem i neprojevem, a věčnost
je okamžik. Vždy jsme Celkem i individuálním vědomím současně,
záleží jen na tom, kam zaměříme pozornost, nebo kam jsme dotlačeni.
Proto jsou archetypy kvalitativně a kvantitivně vyváženy do
kruhu. Svět je vznešený a bolavý současně. Nikdo ve Stvoření
tedy nemá život trvale bez problémů.
Další poznatky
Život je živý, věčnou změnou, stálým zdokonalováním
vnímání. Procházení událostmi, pocity, myšlenkami, božskými
proudy archetypů, vše má význam. S tím souvisí i Tvorba, věčné
bohatší a dokonalejší odhalování souvislostí, nového a jiného
vyjádření a poznávání Sebe v Ní.
Vědomí je zorné pole pozornosti
člověka. Jeho šířka je rozsah kvality vnímání. V něm jsou
části individuality vzájemně domluvené o spolužití. Úkolem
je transformovat všechny části rozšířeného vědomí výš a výš.
Pozemský život je reaktor rozšířeného vědomí, ve kterém se
přetvářejí a transformují části individuality. Lze je chápat
i jako Záměry Absolutna v Jeho Hře Her
-Přijmout božské atributy lásky jež je vnímáním, otevřením
se, chtít vědět a pomoci. Přijmout Jeho Dokonalost, životní
styl i zcela jiný pohled na život. Neurážet Ho svou nedůvěrou,
je Jiný než my, ale zpochybnit staré iluzorní přání i představy.
Absolutno se úplně nedá ani popsat, ani vysvětlit.
Vždy jsme v průsečíku nekonečna
směrů a všemi směry je nekonečno, je to síť.
Abychom si uvědomili sebe,
musíme se poznat z odstupu, z místa za hranicemi kde jsme.
Není ale oddělenost, proto je popis vždy nedokonalý, to je
problém nás i Stvoření.
Každá dimenze má svůj základní
pocit, úkoly a schopnosti od ještě vyšší, který ji vede.
Božské síly znají naši budoucnost
úměrně své dimenzi, protože Informační pole dokáže odhadnout,
jak se bude člověk rozhodovat. Svobodná vůle proto není narušena,
je však vymezena naší pozicí a úkolem.
Problém člověka je ego, tj.
jeho emoce a myšlení, které se zablokovalo vůči svým vyšším
částem Já a nechce o nich nic slyšet, jen si dělat co chce.
Nemůže žít bez psychické ochrany z vytvořených omezených názorů.
Brzdí duchovní rozvoj, ale omezuje tlaky mezi dimenzemi. Rovněž
vyšší části se mohou zablokovat vůči nižším, protože nesouhlasí
s jejich jednáním. Po očistě jsou s nimi ochotny komunikovat,
ale až dalším zlepšením dovolí do Sebe vstupovat vědomí v
meditaci. Vždy ho však vedou a aktivují jeho schopnosti. Mohou
potlačit či zesílit jednotlivé části a sklony, aby je mohl
poznat a vypořádat se s nimi. Božské si stále hledá cesty
k člověku, někdy zcela zvláštní.
K egu přicházejí výchovné
impulsy v myšlenkách intuice, pak ve snech a pokud nereaguje,
tak v nemocích či událostech. Vše co vnímáme nás ovlivňuje.
Impulsem k pohybu je úkol duchovního rozvoje individuality.
Mentální činnost není banální
výplod mozku, ale součást tvůrčí představivosti Boha, tvořícího
světy. Každá, zejména opakovaná myšlenka naznačuje určitý
psychickou skutečnost, kterou je nutno prozkoumat. Myšlenka
je již činem, který dokonce dokáže účinky nahradit vlastní
děj.
Hypnotický vliv prostředí
je velmi silný. Ještě větší sklon máme přijímat jakýkoliv
vnitřní stav jako správný a normální. Nevíme jak pracuje naše
vlastní vědomí ani nevědomí, pochopíme jej až z nadhledu.
Veškeré ovlivňování psychiky
je založeno na vůli, který vyvolá vnímání žádaného prostředí.
Tím se oživí a posilují příslušné části osobnosti. Meditace
je z tohoto pohledu vnímáním božského. Co chceme, to dostaneme
i s následky. Čeho se držíme, to máme, i když je to tragické.
Myšlenky a činy se od sebe
příliš neliší. Někdy lze nahradit děj pouhou myšlenkovou konstrukcí
aby splnil svůj účel.
Nelze si myslet, že disharmonické
vědomí ovládá celou osobnost. Většina procesů ega se odehrává
nevědomě. I když se člověk rozhodne pro duchovní práci, velká
část nevědomí bývá proti tomu. Rozpor se nedá vyřešit potlačením
revoltující části, ale jejím přijetím a postupnou harmonizací.
Je nutné vnímat i nevědomé myšlenky odstraněním bloků. Signály
k nám jdou vždy, jen je umět vnímat a pochopit.
Božská Vševědoucnost a Všemohoucnost
dělá jen to, co uváží za vhodné pro výuku, i když přesný důvod
často nechápeme.
Potencionální možnost čehokoliv
je již dostatečným důvodem k existenci toho.
Symbol dětství, dospívání,
dospělosti a stáří existuje i v životě vesmíru i mikrokosmu
individuality.
Cílem není život bez problémů,
ale duchovní rozvoj.
Je důležité, jak druzí myslí
o nás i jak my sami o sobě, vším jsme ovlivňováni. Negativita
je vždy projeví zhoršením situace
Pro správný duchovní rozvoj
není tradice, pasivita a plané uctívání na místě. S aktivitou,
zkoumáním, hledáním nových cest i pochybováním lze jít rychleji.
Důležité je si umět přiznat chybu, poučit se i z chyb druhých
a včas změnit směr. Není potřebná hmotná či tělesná askeze,
ale duchovní.
Myšlení se marně snaží pochopit
Život. Vše je zcela jinak, než se mu zdá. Přijetí nadvědomí
Já znamená i konec starého životního stylu.
Pravda není argumentační
kladivo proti jinak smýšlejícím. Každý jednou pochopí a není
potřebné nikomu nic vnucovat. Při pomoci lidem je nutno hledat
svou roli v daném ději. Rozhodně nelze pomoc vnucovat, ani
odmítat s poukazem na karmu.
Duchovnost je správné a úplné
prociťování. Aktuální duševní stav je vším. Není v pravém
smyslu učením, protože božské vždy existuje a stále pracuje.
Je to spíše připomenutí a poznávání známého. Zkušenosti jsou
přesto důležité, protože jsou výsledkem Záměru. Nepomůže nám
pouze snít o nirváně či vykoupení.
Božské síly zajímají výsledky,
nikoliv slova a uctívání. Jejich hlavním úkolem je duchovní
rozvoj. Vede k zážitkům vstupu a prožitku vyšších světů, ze
kterých lze z nadhledu vše pozorovat.
Každá vykonávaná činnost
a událost, i ta nejbanálnější, má vyšší symbolické významy,
které je potřeba vnímat. Proto je nutno pracovat pozorně,
soustředěně a bez vyčerpání.
Channeling není pouhým získáváním
informací pro povrchní zvědavost. Veškeré informace, zjištěné
touto metodou, nejsou předmětem nekritické víry, ale pouze
dočasnými pracovními hypotézami. S růstem poznání se postupně
vyvíjejí. Pouze tak se dá vyhnout sebeklamu.
Pro channeling není závazná
žádná ideologie, ani se neprovádějí společné rituály. Neváže
se na zaběhlé metody, ale stále tvoří nové a účinnější psychoterapie
podle momentální potřeby a procesy pro zdokonalení vnímání.
Nikdo si nemůže dělat co chce nebo jak si přeje, ale to nejde
v žádné odbornosti.
Není to sekta, ačkoliv je
z toho obviňován, protože nesplňuje kritéria - vůdčí osobnost,
ústřední ideologii atd. Každý má autoritu sám v sobě ve své
vnitřní hierarchii nadvědomí Já.
Božské síly v procesu výuky
mystického channelingu dobře vědí, co a jak je nutné udělat.
Vědomě jen zaujímají pozici jež Jim patří, jež také vykonávají
ač o tom nevíme. Vědomou spoluprací lze dosáhnout rychlejší
a harmoničtější výuku. To je vysvětlení časté námitky, že
se Jimi nemáme nechat ovlivňovat, nebo se bát, kam nás zavedou.
Nepotlačuje, ani nechce zrušit
emoce, sex, myšlení či hmotné záležitosti, ale rozvinuje jejich
tvořivý potenciál a dává jim místo, které jim náleží. Neusiluje
o popularitu davu, ale zaměřuje se na vlastní rozvoj. Mystika
vede nejen k poznání božského, ale hlavně k zharmonizování
psychiky a kvalitnějšímu prožívání běžného života.
Nezapojuje se do politiky,
ačkoliv ji neodmítá, ale chápe ji jako zrcadlo člověka. Nemá
v úmyslu vytvářet masové hnutí, na veřejnosti pouze organizuje
přednášky, vlastní práce skupiny je však neveřejná. -Nesnaží
se bezhlavě poučovat ostatní, ale nejprve dosáhnout určité
úrovně a učit až když má co předat.
Nevyhýbá se, ale ani se nezaměřuje
na zvláštní schopnosti, často označované jako psychotronické,
ale chápe je jako dary, s kterými musí uváženě pracovat se
souhlasem nadvědomí, aby nedošlo k zneužití. Přílišná orientace
na ně by zastavila duchovní rozvoj a mohla by zasvěcence poškodit.
Jeho duchovní vývoj připomíná
staveniště. Hodně se bourá, začínají se stavět základy, všude
je ale spousta náročné práce, únavy a problémů. Dokončení
stavby je daleko.
Channeling neklade důraz
na odpuštění hříchů, ač o ně žádá, ale na terapii, jež zabrání
jejich pokračování. Není zvykem se za někoho modlit, ani za
sebe, dokonce ani o cokoliv prosit. Vše se podřizuje božské
vůli v přijímání proudu božské výuky v meditaci i mimo ni.
|
