Etapa poznávání božského
Pracuje již s devátou dimenzí, kde
je Kristus i Duch Svatý. Učí se poznávat svět božských sil
nejprve v meditacích a rozhovorech. Jako organizátoři řídí
tento svět, ale nejsou zataženy do vlastních dějů. Nejprve
teoreticky v rozhovorech, pak prakticky v meditacích a snech
prožívá dlouhé návštěvy v božském světě, kde vnímá Jejich
procesy, vztahy a úkoly. S úžasem poznává, že meditace mohou
dosáhnout ještě vyšších forem než zná. Přinese mu to i jiný
pohled na jeho vlastní život.
Poznává Tajemství víry, či Boha, jež je
v prožitku Jeho světa. Prožije jak pracuje multiverzum, je
však šokován a destabilizován Ohromující Velikostí Boha, protože
procítí totožnost s Ním. Prožívá i v duchovní literatuře často
popisovanou Věčnost Okamžiku Přítomnosti, kde není budoucnost
ani minulost. Vnímá Základ Věčného Stvoření jako kombinaci
archetypů tvořících kruhy, jež rotují v kouli a proudem energie
ze Středu se vytváří zárodky všech forem Života. Uvědomil
si, že dosud bral channelingové informace o božském světě
jako sci-fi, ale když v prožitcích poznává, že to tak opravdu
je, bere mu to dech. Dochází u něj k osobnímu konci světa,
představy o něm se ukázaly být falešné, nepřesné a omezené.
Už chápe výrok Krista v Jan 16.12 "Ještě mnoho jiného bych
vám měl povědět, ale nyní byste to nesnesli." Proto si židé
nesměli vytvořit o Bohu žádnou představu. Vždy by byla chybná.
Bůh není člověk, On je Dokonalý. Meditace s těmito silami
je vlastně stejně zvláštní případ, jako kdyby rostlina vnímala
psychiku člověka...
Těžko se psychicky vyrovnává s tím, že
v božském světě není nic pevného a známého jako naše tělo,
známé myšlení, okolí či čas, do kterého jsme zasazeni, jen
Věčně Tvořící Dokonalost Absolutna. Zvyknout si na svět dokonalého
a věčného hyperprostoru, který je tak odlišný, kde jsou stálé
jen božské zákony a archetypy, vyžaduje hodně vůle a odvahy.
Myšlení si nedovede představit, co bude dělat v božském světě,
proto se Ho panicky bojí. Rádo se schovává před Bohem v egu.
Raději by si naplnilo tužby náhradním způsobem.
Naše zvyky nám dávají jistotu bez které
neumíme žít. Postupně však poznává, že božské síly jsou takové,
jaké mají být, ony vytvořily lidství a jsou jeho nejvyššími
kvalitami. Je to jen náš omezený pohled, jak Je posuzujeme,
ale Ony nemohou být jiné. Chápe omezenost lidského poznání,
které si přesto chce udržet svůj pohled na svět. Snaží jít
nahoru, ale je mu v tom stále bráněno žádostmi, touhami a
zvyky.
Poznává také, že dosud nevěděl, kdo je
Bůh a jaký má postoj k nám. Bůh žije, ale totálně. Správně
to lze poznat jen z Jeho pohledu. Jeho rychlost psychiky je
neuvěřitelná a po meditacích na ni ego vždy raději zapomíná.
Zejména v počátcích se zasvěcenec nesmí ukvapit v posudcích.
Reakce zbytku ega v mystických meditačních operacích jsou
totiž často křečovité a chybné. Snaží se zdokonalit svůj názor
na Realitu a tak si opět tvoří nesprávné závěry. Odevzdanosti
se vyhýbá. Tato Jinakost Boha je nová, neznámá, jakoby vzdálená
Tvář Boha. Navíc poznává, že dostává božské pocity upravené
tak, aby přinesly maximální výchovný účel. Hluboký ponor se
prodlužuje na několik dní, pak následuje období silné únavy.
Pochopil naivitu a křečovitost touhy o okamžité osvícení.
Vše má přijít ve svém čase. Důležité je Žít Věčnou Tvořivou
Hru, protože ta je Život. Uvědomuje si nutnost předat intenzitu
duchovního vývoje zcela do rukou nadvědomí Já nebo Krista,
jen tak může projít nebezpečím destabilit. Má vychutnat lahodnost
okamžiku a zběsile se nehnat. Náročnost výchovy se dále zvětšuje,
protože se přidruží i nestabilita z hlubokých ponorů během
dne. Ta se zhoršuje při každé vážnější chybě, musí se naučit
na ní správně reagovat.
Potlačování starých sklonů nepomáhá. Ony
stále útočí, ale zabírá na ně rozpouštět je v božském světle
v ponoru. Uvědomuje si, jak roste vliv jeho nadvědomí na každou
činnost, ale není mu to vždy příjemné, přestože vidí, že je
to tak správně. Část osobnosti stále nechce pustit Boha do
vědomí. Po šoku z velikosti a dokonalosti božského světa a
Jeho Tváří i věčných Zákonů bojují nevědomé části ega o zachování
původního stavu a destabilitou zabraňují ponorům a meditacím.
Má z Něj strach, je pro něj cizí a nepřijatelný. Nedovede
si představit, že zmizí jeho staré pocity a projevy a bude
žít bez nich. Jsme zvyklí na ego jako na domov, který srdnatě
bráníme.
Uvědomuje si svou naivní snahu raději hledat
božské než v Něm být. Spor se symbolicky projevuje i v únavě
a infekčních nemocích. Zasvěcenec opět musí s nižšími částmi
vědomí hovořit a přesvědčovat je, že vedoucí role nadvědomí
Já je i v jejich zájmu. Mají pochopit, že budou dál pracovat
jen na méně náročných úkolech a nebudou tak odpovědni za chyby,
kterých se dříve často dopouštěly. V meditacích i mimo ně
si tak odžívá i destabilitu jako v auditingu. Ohromujících
procesů božských sil se nemusí lekat, stejně do nich nebudou
nižší dimenze zasahovat. Stačí jen přijmout multidimenzionální
hierarchii osobnosti, pochopit význam nových prožitků a uklidnit
myšlení. Vnímavější, pokornější a mírnější zasvěcenci mají
menší destabilitu. Jiní však omezují vnímání 5,5té dimenze
a vyšší v meditaci pro Jejich naprosto odlišný svět, již hodně
vzdálený lidskému. Uvědomuje si však, že jeho cesta vede přes
pátou dimenzi, jež je ještě trochu podobná lidskému světu
a ohromující zážitky šesté a sedmé dimenze má zejména proto,
aby se transformace udělala cesta. Taková mystická operace
silně urychluje duchovní vývoj.
Božské se ještě více prosazuje v jeho životě
a Jeho styl projevu, tak odlišný od lidských představ, ale
zbytek stále šokuje původní vědomí, jež se postupně stává
pouhým pomocníkem. Pochopil, že každý lidský čin je částí
hry božské síly aniž o tom běžný člověk ví. Ten je opět součástí
ještě dalších her ještě vyšších dimenzí. Po poznání své Prapodstaty
si vytváří si vztah k tomuto střípku Absolutna existující
mimo časoprostor, jež stále hledá své vyjádření a naplnění.
Soupeření mezi novým a starým vědomím může
podstatně ovlivnit rozhovor se členy skupiny, kteří jsou ve
stejné kapitole a mohou si tak předávat zkušenosti a odvahu.
Situace se postupně harmonizuje a zjemňuje a dalším očišťováním
je období nižšího ponoru zastíněného únavou a destabilitou
stále méně výrazné. Je pak více schopen mluvit a jednat veden
božským. Prožívá přílivy božské lásky, tak odlišné od lidské.
Dalším uvolňováním bloků a astrální klece
roste citlivost nejen k božskému, ale i lidskému, kterému
se vzdálil. Musí se smířit s tím, že vyzařování mnoha lidí
není příjemné a to ho bolí. Cítí se na předělu světů, v božském
ještě zdaleka není doma a lidském se už necítí dobře i když
stále zůstávají silné vazby. Nemá pracovat s mnoha lidmi,
ačkoliv je urychluje, oni o to nestojí, ale jeho to brzdí.
Naše myšlenky nám brání v pocitech a poznání.
Jsou blokující, jako byly kdysi emoce, než se stáhly do podřízeného
postavení. Ego se do myšlenek uzavírá, protože se božským
pocitům nerozumí a bojí se jich. Je možné pouze odevzdaně
umožnit božskému, aby vnímalo, chápalo a jednalo a běžné myšlení
do toho nezasahovalo ani snahou si vypomáhat informacemi nadvědomí,
ani destabilitou. Nesmí si o Něm ani o duchovním vývoji vytvářet
žádnou iluzi, nebo bude bolestivě doplácet na svůj omyl. Je
však těžké vidět, že vše je jiné než si myslel.
Učí se pracovat s emocemi, stává se jejich
pánem. Omezuje kontakty s druhými a přestává reagovat na emoční
projevy druhých lidí, procházejí skrze něj. Učí se lépe vcítit
do druhých lidí, nejen do Boha. I v této etapě je zkoušen
i rafinovanými způsoby, dokonce i v meditacích, kde má prokázat
správnost svého duchovního zaměření. I v nich se objevují
psychoterapie, kterými mu ukazují jeho disharmonie v životě
a přístupu k duchovnosti. Ten má být radostný, hravý a plný
lásky jako u dítěte, jež zvídavě a s pomocí intuice pozvolna
poznává svět.
V dalších stupních mystické svatby v extázích
daleko silnějších než dříve již plně prociťuje Věčnost božského
Bytí, jak Bůh žije archetypy a pracuje s nimi. Musí přijmout,
že Vše je Dokonalost, jež ještě narůstá do nekonečna. Vnímá
ezoterický význam Stvoření a znovu prožívá závrať z Poznání.
V ponorech do božského i mimo meditaci jeho vědomí expanduje
mimo tělo a prolíná se s okolím. Následkem opět bývá křeč
ega, jež nechce přijmout Boha. Zasvěcenec poznává, jak byl
hrubý, nechtěl Ho přijmout jaký je, ale hledal v něm naplnění
svých egoistických tužeb. V meditacích bolestivě poznává,
že božské není okrasou ega a že ani nyní myšlení vůbec nechápe
Jeho ohromující svět. Po několikanásobném opakování se však
psychika otužuje.
Mystický channeling v určitých kapitolách
přináší víc otázek než odpovědí. Přitom je jasné, že verbální
odpovědi nestačí. Paradoxním výsledkem této etapy je poznání,
že ego ani nemůže božské pochopit, může se pouze otevřít,
vnímat a odevzdaně Ho přijmout, aniž by přesně vědělo, co
je a bude.
Zasvěcenec se už zcela vzdálil
původnímu myšlení, zná i umí mnohé, ale nedává to každému
najevo. Lidé totiž nechtějí vědět, co neznají, destabilizovalo
by je to. Větší část práce je proto již ezoterická, ani běžně
duchovně založení lidé nemohou pochopit jeho procesy. |
