Úloha církve ve společnosti I.

Člověk a církev

Lidstvo odjakživa rádo věřilo. Vytvářelo a stále si vytváří nejpodivnější mythy o okolním světě a rádo se nechává svou vírou vést. Mám-li psát o úloze církve ve společnosti, je mi nutno vymezit pojem církve a společnosti.

"Bůh je mrtev."
F.Nietzsche

Předně: církví samotnou rozumím společnost, skupinu lidí sdílejících stejné morální zásady a společenské normy. Společností jako takovou rozumím komunitu vícero lidí sdílejících stejný životní prostor. V atavistickém pojetí by pak společností byl například jeden kmen žijící na určitém území.

Vidíme tedy, že církev je v podstatě synonymní k společnosti. Otázkou je, co vychází z čeho.

Podíváme-li se na tento problém blíže, zjistíme, že kmen se sdružuje na místech určených svým prorokem. Z českých legend víme, že naší zemi vybral slovanským kmenům praotec Čech. Byl tedy šamanem těchto kmenů? Podle bájí víme, že byl jejich vůdcem. Ale kdo je vůdce kmenu v těchto mythických dobách?

Češi nejsou jediným národem, který byl veden člověkem-prorokem. Nabízí se paralela k židovskému bloudění pouští pod vedením Mojžíšovým. Byl tedy praotec Čech slovanským Mojžíšem? Troufám si říci, že ano. Tím pádem musel být i šamanem.

Ale kdo je šaman? Není to snad člověk - zásadně muž - který má určité "nadpřirozené" schopnosti? Muž, který zná mythy o světě a učí a vede svůj lid(a je jedno zda jen čistě symbolicky: duchovně, nebo fyzicky)? Zcela jistě ano. Mojžíš podle Exodu takovým mužem byl. A náš praotec Čech bezesporu musel být zrovna takový.

A co jsou kmeny, které se nechávají vést prorokem-šamanem? Kmen jako takový je čistě záležitostí rodinnou. Jedná se tedy o rozvětvené rodiny. Z toho nám vyplívá, že základní společenskou jednotkou je rodina. Jednotlivec je vlastně bezvýznamný.

Církev, společenství lidí se stejným vyznáním, stojí též na jakýchsi familiárních vztazích. Ostatně: křesťanské Bůh Otec, Syn a Duch svatý je více než výmluvným příkladem. Z kmenů, společnosti, vychází jedna výrazná osobnost, která je zaštítí svým charismatem a vede je učením jednotným všem. Církev tedy vychází ze společnosti a tuto následně utváří. Jaký je však vztah církve a společnosti? V Písni písní se dočteme přirovnání vztahu Izraele a Hospodina jako nevěsty a ženicha. Rabíni to vykládají tak, že jako se má nevěsta uchovat neposkvrněná svému budoucímu muži, musí se i Izrael uchovat neposkvrněn svému Hospodinu.

Církev se však ke společnosti nechová jako snoubenka ke snoubenci. Spíše bych řekl, že je jako matka k dítěti. Církev totiž hlavně vychovává. Člověk naslouchá tajuplným příběhům o stvoření světa, o vyhnání z Ráje a jiným bájím s zatajeným dechem a ani si neuvědomuje výchovný charakter těchto příběhů.

V podstatě je to úplně to samé, jako když jsme - ještě úplně maličcí - naslouchali pohádkám z úst našich maminek, babiček, dědečků. I pohádky nás utvářeli. Jimi nám byl vštěpován jakýsi společenský kodex. A tímto kodexem i strach z překročení normy(vůbec nezáleží na tom, jakou mírou byl překročen. Trest následuje i po malém přestupku). A tímto strachem nás ovlivňuje i církev.

Doslova říká: buďte poslušni zákonů, které vám předkládáme, neboť jejich překročení bude mít důsledek na váš posmrtný život. Chcete trpět v výhni pekelné? Chcete být na věky věků mučeni Anubidem? Chcete na věky trpět? Pak se postavte mezi Boha a Jeho Zákon!

Posmrtný život - cesta k ovládání mas!

Z pohřebních rituálů starých téměř 200 000 let víme, že víra v posmrtný život je velmi stará. K této víře člověka snad vedly stále se opakující běhy přírody - střídání období, neustálá obroda života v přírodě, smrt jednoho a zrození nového.

Člověk si tehdy(v době, kterou nazýváme střední paleolit) začal vytvářet představy o duchovním světě. Tento nebyl příliš odlišný od světa, jež znal ze svého života. Plodné a na zvěř bohaté lány. Lesy plné nejrůznějších druhů obživy. Ale také různé nástrahy. Proto si umrlec s sebou bral i výbavu. Pazourky, posléze peníze na úplatu stráží duchovního světa. Zbraně na obranu svého druhého těla. Manželky, aby mohl založit další rodinu.

Na děti se nesmělo sáhnout - představovaly potenciál nové rodiny, nového života a na nich stálo přežití celého rodu, kmenu. I jedno dítě mohlo viset nad propastí bytí, či nebytí kmenu. A byl to posmrtný život, který se stal šílenstvím všech národů. Je nepodstatné, že jeden národ čeká na vzkříšení ve svých hrobech a druhý žije po smrti ihned. Reinkarnace hindů je masovým šílenstvím dneška. Jen málokdo si uvědomuje opravdový význam tohoto termínu.

Důkaz o touze kněžích po vládě nad celým národem svědčí i citát z Talmudu(traktát Šabat): "O šabatu je zakázáno konat jiné cesty než do chrámu. O šabatu je zakázáno rozdělávat jiné ohně než je oheň havdaly a obětní oheň. O šabatu je zakázáno…" Vidíme, že kněží zde dosáhli ohromného vlivu - už jen proto, že tyto zákazy a povolení jsou v ortodoxním židovstvu dodržovány v menší míře(a menší úpravou) ještě dnes.