Co umí intuice
Má božská intuice mě opět překvapila.
Po určité době útlumu, kdy mi vysvětlovala jen pár otázek
denně (zejména významy snů) náhle silně zesílila svou aktivitu
na mé vědomí. Stala se z Ní téměř rovnocenná součást vědomí.
Jako bych v sobě měl dvě osoby. Tu starou přemýšlivou, trochu
agresivní, ale se sklonem k pochopení a novou, dobře známou
i z meditací. Tam mi ukazuje svůj totálně jiný, ohromující
svět a v symbolech vysvětluje co nechápu.
Teď ale mluví verbálně, je to pro Ni degradace,
ale co říká je dokonalé. Týká se to všeho, vysvětluje okolnosti,
souvislosti, zná minulost a budoucnost. Vybírá si, co a jak
řekne. Pokud by si někdo myslel, že je to nějaký senilní dědeček
na obláčku, nebo milý anděl, je na omylu. Je dosti podobná
mému myšlení, tedy dost ostrá, pronikavá. Jen víc chápe a
méně kritizuje. Kritika je nepochopení souvislostí. Vše do
sebe zapadá tak, až z toho někdy mrazí, náhoda neexistuje.
Jako kdyby se mi samočinně připojoval koprocesor
s IQ asi 500. Myšlení Ho zná, i když ne v takové intenzitě.
Je toho na něj moc, po nějaké době by se rádo schovalo a raději
nic neslyšelo. Bolí, když je někdo chytřejší. Zpracovávání
dokonalých informací ho také přetěžuje. Proto to dělá tak
málo lidí. Mí přátelé to znají také. Dokonce jsou někteří
dál. Dostávají od nadvědomí božské pocity a vize ale mají
co dělat, aby to zvládli. Já si také zvyknu. Čeká mě toho
ještě hodně. Představa mudrce s prázdnou hlavou a klidem těla
i mysli je legrační, o tom To není. Smál jsem se kdysi, když
církev deklarovala vševědoucnost a neomylnost papeže. Myslel
jsem, že to není možné, ale teď vidím, že ano. Neuvěřitelné,
sám se tomu divím. Ne že by ji musel mít, to je vůle Boha.
Co to děláte?
Lidičky, co to děláte? Kam se podívám,
všude špatná nálada. Všimli jste si v metru ty tváře? Každý
kouká jako na vlastním pohřbu. Smějí se leda cizinci. Tvořivost
a umění je také v útlumu. Nových zpěváků je tak málo. Co se
to stalo? Zprávy, filmy a televize je samá negativita, koho
okradli, zabili. Kam takhle chceme dospět?
Vztahy na pracovišti je hrůza sama. Všude
nevlídnost a nervozita, přátelství je málo. Máme se málo rádi,
málo si sebe vážíme. Američané se snaží o pozitivitu, někdy
legračně, ale tohle je ještě horší. My si v tom libujeme,
dožíváme se krátkého věku a k lékaři chodíme několikrát častěji.
Uvědomujete si, že vnitřní negativita vyvolá nepříjemné zevní
události?
Děkuji osudu, že jsem prožil šedesátá léta.
Měla svoji naivní romantiku, ale to, v čem žijí a co podporují
dnešní mladí je pod obraz boží. Děti se již nerodí a sexuální
revoluce šedesátých let přešla do kontrarevoluce. Nejhorší
od té doby jsou vztahy mezi pohlavími. Mladí se uzavírají
do světa před počítačem. Komunikují nikoliv osobně, ale pomocí
SMS. Otevírat se a uzavírat jsou také duality. Negativita
je vždy spojena s uzavřením se.
Má to však svoji logiku. Je to nekonečně
malá část virtuální věčné Hry Boha, kde je Vše spojeno se
Vším. Ginsberg, Leary a jiní si zakouřili trávu a dobře to
pochopili, ale dnešní feťáci jdou spíš opačným směrem. Vlna
Života stoupá a klesá a je na každém jak se rozhodne a jaké
pak ponese následkyu
Cesty osudu
Teta Alžběta učila hudbu, ale když její
muž zemřel, upnula se na syna, rovněž hudebníka. Vázali se
na sebe tak silně, že až do své smrti si žádnou ženu nenašel.
Byla to jemná dáma, ale co se jí nehodilo, neviděla. Ostatní
se museli usmívat, jaké nelogičnosti o svém soužití se synem
říkala.
Když částečně vlivem alkoholu zemřel, zůstala
sama a ani nevycházela z domu, ačkoliv byla zdravá. Jednoho
dne po mozkové mrtvici zůstala ležet na zemi s ochrnutýma
nohama. Čekala návštěvu známé, ale ta se nechala přesvědčit
majitelkou bytu, že šla na procházku. Asi se jí hodilo, že
je nezvěstná. Až druhý den pečovatelka zavolala policii. Dopravili
ji do nemocnice, kde za dva dny zemřela. Prý měla vykřičené
hlasivky, jak se snažila dovolat pomoci.
Když jsem o tomto případu rozmlouval s
intuicí, upozornila mne, že to byl asi zásah sil osudu změnit
její stanovisko k realitě. Podobně vypovídají dopisy německých
vojáků u Stalingradu. Tak se jim líbilo porazit Francii a
Polsko. Až v obklíčení poznali, co je válka. Zavíráme-li oči
celý život, budeme je muset otevřít těsně před smrtí. I takové
jsou cesty boží - zničit naší iluzi, že svět je takový, jaký
ho chceme mít. Pro osud není smrt člověka žádnou překážkou.
On ví, že je jen Věčnost. |
