Tajné dějiny jezuitů IV.

Od začátku první světové války přišlo a odešlo několik papežů, ale jejich chladný a apatický postoj vůči dvěma stranám, které spolu v Evropě vzájemně soupeřily, byl stále stejný.

Mnoho katolických spisovatelů nedokázalo zakrýt svoje překvapení - a také zármutek - když psali o nelidské lhostejnosti, kterou projevoval Pius XII. k největším krutostem, které páchali lidé těšící se jeho přízni. Z mnoha svědectví budeme citovat alespoň Jeana d´Hospitala, korespondenta časopisu La Monde:

"Vzpomínka na Pia XII. je zahalena pochybnostmi. Především je to ožehavá otázka od pozorovatelů ze všech národů, dokonce i zpoza zdí Vatikánu: Věděl o krutostech spáchaných v průběhu této války, kterou začal a vedl Hitler?

Když měl k dispozici ze všech stran a v každé době pravidelná hlášení od biskupů ... cožpak mohl ignorovat to, co dělaly německé vojenské špičky - tragédii koncentračních táborů, civilisty odsouzené k deportaci, chladnokrevné mučení a masakry těch, kteří se jim postavili do cesty, hrůzu plynových komor, kde byly z administrativních důvodů vyhlazeny miliony Židů? A jestliže o tom věděl, proč jako ochránce a první zpěvák evangelia nevyšel v bílém šatu s pažemi roztaženými do tvaru kříže odsoudit tento bezprecedentní zločin a vykřiknout: NE! ?

Zbožné duše budou marně pátrat v církevních dopisech, projevech a vyhlášeních tohoto papeže. Nenajdou ani stopu po odsouzení tohoto náboženství krve zavedeného Hitlerem, tímto Antikristem. ... Nenajdou odsouzení rasismu, který je v očividném rozporu s katolickým dogmatem." (Jeana d´Hospital: Rome en confidence, Grasset, Paris 1962, str.91)

Spisovatel Carlo Falconi ve své knize Mlčení Pia XII. (du Rocher, Monaco, 1965) píše:

"Samotná existence takových hrůz (masové vyhlazování etnických menšin, věznění a deportování civilistů) přesahuje všechno chápání dobra a zla. Je to pohrdání důstojností jednotlivce i obecně celé společnosti do takové míry, že nám nezbývá než odsoudit ty, kteří takto ovlivnili veřejné mínění, ať se jedná o obyčejné občany nebo o hlavy států.

Být zticha tváří v tvář takovým násilnostem by ve skutečnosti představovalo stoprocentní kolaboraci. Podnítilo by to zkaženost zločinců, rozdmýchalo by to jejich krutost a ješitnost. Pokud však má každý člověk morální povinnost reagovat, když narazí na tak obrovské zločiny, bezpochyby mají tuto povinnost na prvním místě náboženské společnosti a jejich vedení a z nich především hlava katolické církve.

Pius XII. nikdy přímo a jednoznačně neodsoudil válečnou agresi, nevyjádřil se k nevyslovitelným zločinům, které spáchali Němci nebo jejich spojenci během války.

Pius XII. nebyl potichu proto, že by nevěděl, co se děje. Právě naopak, znal vážnost situace od začátku, určitě ještě lépe než kterákoli jiná hlava států světa ...". (str. 12)

A je toho ještě víc! Vatikán podal pomocnou ruku k provádění těchto zločinů tím, že "zapůjčil" některé ze svých prelátů, aby pracovali jako nacističtí agenti. Byli to například monsiňoři - jezuitští kněží pod tajnou přísahou - Hlinka a Tiso. Také do Chorvatska vyslal Vatikán svého vlastního jezuitského vyslance - R. P. Maconea - který měl za pomoci jezuitského kněze, monsignora Stepinace dohlížet na práci dosazeného jezuitského kněze Ante Paveliče a jeho ustašovců - duchovních z řad františkánů, dominikánů a jezuitů.

Ať nahlédneme kamkoli, všude se nabízí stejně "zbožná" podívaná. Samá krev, mordy, štvaní a mučení jednotlivců i celých skupin, ne-li celých národů. Tuto katastrofu můžeme pozorovat v každé době.

Sama historie nás poučuje, že od těchto řádů lze sotva očekávat lásku a milosrdenství, když inkvizici prováděli v první řadě dominikáni a pak i jezuité a jejich satelitní pomocníci františkáni a další katolické řády. Je tedy ve skutečnosti bláhové očekávat, že ze strany Vatikánu nebo mnišských řádů dojde k odsouzení válečného zvěrstva v období první a druhé světové války, neboť je sami prováděly. Předně by musely odsoudit sami sebe a svoji ideologii, své plány a cíle, které obratně ukrývají pod rouchem míru, přátelství a lásky a pod pláštěm laciných frázovitých omluv všem, kterým "církev katolická v minulosti ublížila".

Jak jsme již ukázali, nemáme námitky pouze k tomuto nestvůrnému podílu Vatikánu na válečných hrůzách, které ve skutečnosti propukly jen k jeho samolibosti. Neodpustitelný zločin Vatikánu spočívá v jeho přímé, rozhodující roli, kterou sehrál při rozpoutání obou světových válek. (Edmond Paris: The Vatican against Europe, P.T.S., Londýn)

Poslechněte si, co říká například Alfred Grosser, profesor na Institutu politických studií na Pařížské univerzitě:

"Velmi stručná kniha Guentera Lewyho Katolická církev a nacistické Německo (McGrawhill, New York, 1964) uvádí, že všechny dokumenty se shodují v tom, že ukazují na spolupráci katolické církve s hitlerovským režimem ....

Když v roce 1933 konkordát donutil biskupy složit přísahu věrnosti nacistické vládě, byly již otevřeny koncentrační tábory ... přesvědčivě to dokazuje kompilace citátů od Guentera Lewyho. Najdeme v nich zdrcující důkazy od takových osobností, jako byl například kardinál Faulhaber a jezuita Gustav Gundlach." (Saul Friedlander: Pie XII. et le III.e Reich; Ed. du Seuil, Paříž, 1964)