|
Hrozí mu záhuba ve sněhu. Izolace může přinést selektivní výhodu tím, že umožní, aby se mezi populací uchytily určité vlastnosti. Když izolace skončí, může tato populace expandovat. Evropa je dost velká, aby umožnila izolaci a aby se mohly objevit nové rasy lidí. Mozek se začíná zvětšovat před pěti sty tisíci lety, potom asi před dvěma sty tisíci lety. První neandrtálec (homo neanderthalensis) má mozek stejně veliký, jako my. Neandrtálci byli menší než dnešní člověk, ale se stejnou stavbou těla. Dr. Chris Stringer z přírodovědeckého muzea v Londýně tvrdí, že existují důkazy, že neandrtálci lovili zvěř z blízka.
Důkazem jsou časté zlomeniny a úrazy, které utrpěli při lovu. Kostry ukazují i mnoho zahojených zlomenin. To znamená, že mohli zůstat na živu i přes svou invaliditu a proto byli schopni soucitu. Všechny struktury mozku neandrtálce jsou shodné se strukturou mozku dnešního člověka. Někteří vědci se domnívají, že neandrtálci měli stejné chování jako dnešní člověk, jiní zase tvrdí, že neandrtálci měli rozčleněnou mysl. Dr. Lynn Jorde z Utažské univerzity porovnáním DNA zjistil, že mezi neandrtálcem a dnešním člověkem je 27 rozdílů.
To prý dokazuje, že neandrtálci byli dost odlišní od dnešních lidí. To dokazuje, že neandrtálci nejsou naši přímí předci, ale "bratranci". Před dvěma sty ticíci let byla Evropa domovem lidského druhu, který měl mozek stejně velký jako my. Byli to lidé, ale nebyli jsme to my. Dosud nejstarší důkazy vzniku moderního člověka pocházejí z přímořské jeskyně v Kapském městě v Jižní Africe. Nalezené kosti jsou staré Sto dvacet tisíc let. Toto naleziště zkoumal patnáct let Dr. Hilari Deacon ze Stellenboschské univerzity. Podle nálezů je patrné, první moderní lidé se lišili od svých předchůdců tím, že měli svislejší čelo, měli bradu a mnoho lebečních a jiných znaků.
Dokud se nenaleznou starší kosti, zůstává rodiště dnešního člověka záhadou. Objevily se dvě hypotézy. První se nazývá Africkou teorií. Je-li pravdivá, můžeme hledat, jsou naši předkové z Afriky. Druhá teorie je taková, že se dnešní člověk vyvinul současně na třech kontinentech. Pokud by byla pravdivá tato teorie, museli by se jednotlivé skupiny lidí stěhovat, setkávat a křížit. Vyměňovali si geny tak dlouho, až se všichni lidé stali obecnou rasou.
Někteří genetici jsou k této teorii skeptičtí. Analyzováním DNA lidí z různých oblastí celého světa je možné sestavit tzv. evoluční hodiny. Hledají mutace, náhodné změny v naší DNA, které se hromadí časem. Čím je rasa starší, tím víc mutací by měla obsahovat. Výsledky jsou překvapivé. Všichni mimo Afriku mají podobný genetický profil i přes vnější rozdíly. Afričané jsou jiní. Jejich DNA obsahuje mnohem širší varianty mutací. Africká rozmanitost je podstatně větší než rozmanitost mino Afriku. To by se očekávalo u starší populace, u původní populace anatomicky moderních lidí.
Je to jedna linie důkazů, že moderní lidé mají původ v této starší Africké populaci. Důkazy kde lidstvo začalo nevysvětluje jak lidstvo začalo. Abychom našli odpověď na tuto otázku, musíme se vrátit do Afriky před sto padesáti tisíci lety. Žije tu primitivní druh člověka, potomek Homo erecta. Tyto bytosti jsou našimi přímými předky. Vyvinuly se v nás, protože se dostaly do vážných potáží. Evropa je zamrzlá, Afrika je vysušená. Pouště se šíří. Tlupy lidí jsou izolovány podél pobřeží v malých pralesních komunitách. Genetici se domnívají, že právě tehdy se objevila nová mutace, která všechno změnila. Dr. Peter Undelrhill ze Stanfordovy univerzity je přesvědčen, že jedinečnost nás lidí je tvořena našimi duševními schopnostmi. Způsobila to patrně nová mutační událost k níž došlo na jednom místě a jednom časovém rámci. A byla to patrně malá genetická změna. Na zemi se objevilo něco nového. Malý kmen lidí, kteří jsou předky všech, kdo žijí dnes.
Trvalo pět milionů let, než se náš druh a mozek vyvinul.
Před sto tisíci lety je země domovem tří druhů lidí. V Evropě jsou to Neandrtálci, v Africe Homo sapiens, v Asii Homo erectus. Jeden časem ovládne planetu, další druhy zmizí. Homo sapiens se liší tím, že cestuje. Šíří se do severní Afriky, proniká na blízký východ, kde poprvé pohřbívá své zemřelé. Začíná přemýšlet o životě a posmrtném životě, ale málem vymře. Zavinila to přírodní katastrofa způsobená patrně sopečnou erupcí. Bylo to před sto tisíci lety a populace lidí se hodně zmenšila. Patrně jich zůstalo jen deset tisíc.
Stopy po této katastrofě se dochovaly v naší DNA. DNA obsahuje informace o všech velkých událostech v populaci, které se staly v naší evoluční historii. Např. když dojde k migraci jedné populace do jiné oblasti a k následnému sloučení genů, zanechá to stopu naší DNA. Také když dojde k populační katastrofě, nechá to stopu v naší DNA. Lidé jsou různí, ale DNA mají stejné. Šimpanz je o tři miliony let starší druh a proto je u tohoto druhu více rozdílů v DNA, protože za ten delší čas vzniklo více genetických změn. Fakt, že jsme před sto tisíci lety málem vyhynuli, vymazal většinu naší genetické rozmanitosti. Nebylo dost času, aby se objevilo více genetických změn.
|
