Tajné dějiny jezuitů I.

Nejnebezpečnější lidé jsou ti, kteří se navenek jeví jako zbožní, a to zvláště tehdy, když jsou organizovaní a zastávají vedoucí postavení. Mají hluboký respekt u prostých lidí, kteří nemají ani ponětí o tom, kdo stojí v pozadí bezbožného tlaku těchto vůdců, aby získali moc.

Tito zbožní lidé, kteří předstírají lásku k Bohu, se však ve skutečnosti budou vždy, pokud to bude pro jejich zájmy nutné, uchylovat k vraždám, budou podněcovat i revoluce a války. Jsou to úskoční, inteligentní, úlisní, zbožní politici, kteří žijí ve stínovém světě tajemství, intrik a předstírané svatosti.

Tento obraz, který je věrně vykreslen v této knize, můžeme vidět - duchovně řečeno - v zákonících, farizejích a saducejích z doby Ježíše Krista. Tentýž zlý duch, jaký dnes vede římskokatolickou církev a jezuitský řád, vedl i římské vladaře k vydání deseti vražedných dekretů, které vyzývaly k pronásledování prvokřesťanské církve.

První "církevní otcové" přenesli do svého církevního systému většinu z bezbožného systému starodávného Babylonu a nejen, že to zachovávali, ale navíc k tomu ještě přidali řeckou filozofii, a to vše pak schovali pod pláštík židovské teologie. Dohromady pak překroutili většinu učení Krista a jeho apoštolů. Tím vyšlapali cestu pro mašinérii římskokatolické církve, která teprve vznikala. Pod pláštíkem zbožnosti a svatosti napadali Bibli, překrucovali ji a přidávali k ní anebo z ní zase ubírali. A právě tohoto farizejského antikristova ducha, který skrze ně působil, je vidět v dějinách znovu, když Ignác z Loyoly vytváří svůj jezuitský řád, aby v tajnosti dosáhl dvou hlavních cílů v zájmu římskokatolické instituce: 1) celosvětové politické moci, a 2) celosvětové církve. Tím však nevědomky naplnil proroctví ze Zjevení Jana z kapitol 6., 13., 17., a 18.

V době, kdy se Ignác z Loyoly objevuje na scéně, tedy v 16. století, poškodila protestantská reformace celý římskokatolický systém již velmi vážně. Dogmata tohoto gigantického systému, této obří velecírkve, založená na pověrách, na udržování strachu mezi prostými lidmi a na krvavém upevňování své světové moci se začala kymácet a posléze bořit jedna za druhou.

Ignác z Loyoly proto došel k závěru, že jediným způsobem, jak by jeho "církev" mohla přežít, je posílit kánony a dogmata o časné moci papeže a římskokatolické instituce; a to ne pouze fyzickou likvidací lidí, jak to pomocí inkvizice dělali dominikánští kněží, ale především infiltrací a průnikem do všech životních oblastí. Prohlašoval: "Nad protestantismem musíme zvítězit a použít ho v zájmu papežů".

A právě toto, kromě ještě jiných opatření, Ignác z Loyoly osobně také navrhl papeži Pavlovi III. Ignácovi jezuité se okamžitě chopili úkolu tajně prostoupit VŠECHNY skupiny protestantů včetně jejich rodin, sborů, pracovišť, nemocnic, škol, univerzit atd. Dnes už jezuité toto obrovské misijní tažení a odkaz svého prvního učitele téměř dokončili.

Bible vkládá pravomoc vést a opatrovat sbor plně do rukou každého Bohem povolaného kazatele. Lstivým jezuitům se však časem podařilo přenést tuto pravomoc výhradně do rukou ústředního vedení každé církve a nyní tlačí téměř všechny protestantské denominace do náručí Vatikánu. Tedy splnili přesně to, co si předsevzal již Ignác z Loyoly, když prohlašoval: "Musíme postavit celosvětovou církev a způsobit tak zánik protestantismu."

Dnes jsou již jezuité tajně zakořeněni ve vedení všech církví a náboženských systémů, tajně ovládají všechny světové i menší banky a peněžní ústavy, tajně znovu pronikli do všech vlád, parlamentů a soudů každé země, podařilo se jim nepozorovaně proniknout do všech druhů sdělovacích prostředků, rozhlasu a televize po celém světě, tajně vnikli do všech světových hospodářských a náboženských organizací a mezinárodních institucí, mají tajně pod svou kontrolou všechny biblické společnosti a všechna biblická a teologická vydavatelství a nepozorovaně také pronikli do všech církevních škol všech denominací a do všech univerzit. V dnešní době se jim podařilo to, o co se marně pokoušeli již celá předchozí staletí. Teprve dnešní doba, ve které prostého člověka vysoká politika téměř nezajímá a kdy vládne otupělost a apatie k vládním vyjednáváním a intrikám mezi národy, dala průchod tajné práci jezuitů a umožnila naplnění Loylova odkazu více než kdy jindy.

Až budete číst Tajné dějiny jezuitů, pochopíte úžasnou souvislost mezi náboženskou a politickou frontou. Právě autor knihy Tajná historie jezuitů, Edmond Paris, odhaluje proniknutí a infiltraci jezuitů do všech vlád všech národů světa, aby pak mohli manipulovat chodem dějin, aby mohli nastolovat diktatury a oslabovat demokracie, jakou je např. demokracie Spojených států amerických a aby tak mohli připravit půdu pro sociální, politickou, morální, vojenskou, vzdělávací a náboženskou anarchii, kterou tolik potřebují ke znovunastoletí náboženské a politické moci římskokatolické církve.

Kdo byl Edmond Paris

Prorockými slovy knihy Zjevení se stal Edmond Paris mučedníkem pro Ježíše Krista.

Když odkrýval to, co bylo úmyslně zamlčováno, položil svůj život za pravdu; za to, aby uvedl ve známost prorocká znamení.

Edmond Paris byl za své knihy a zvláště pak za tuto poslední zabit jezuitským řádem. Svou vlastní krví tak zpečetil pravdu, kterou psal.

Edmond Paris mne osobně nikdy neznal, ale já jsem ho osobně znal, a to velmi důkladně, aniž bych se s ním kdy setkal. Když jsem byl ještě jako jezuita, a to dokonce pod nejpřísnější tajnou přísahou a zasvěcením, měl jsem informace o jménech institucí i jednotlivců v Evropě, kteří jsou nebezpeční pro cíle římskokatolické instituce. Dostali jsme i jeho jméno.