Žádost o pomoc

Pro mnohé z nás, především pro muže, je těžké požádat o pomoc. Nemůžeme se k tomu odhodlat, protože prosba o pomoc v našich myslích znamená přiznat neschopnost a porážku. Cítíme se na veřejnosti zranitelnější. Tajemství je prozrazeno: Nedokážu se postarat sám o sebe. Potřebuji vás, protože jste silnější (nebo moudřejší, nebo šikovnější) než já. Vezmeme-li v úvahu všechny tyto možné závěry, jaký div, že jsem nervózní, když mám přiznat, že potřebuji pomoc.

Jedno indiánské přísloví říká: Proč mě nenávidíš -já jsem ti přece nikdy nepomohl?.

Nechci mít pocit, že jsem něco míň než vy, zvláště když bychom si měli být rovni. Čím více jsme si podobní, tím více se budu zdráhat požádat vás o pomoc. Jestliže mě nějakým způsobem převyšujete, budu mít menší zábrany obrátit se na vás. Přiznám-li svou prosbou, že máte větší moc nebo více zkušeností, zveřejním pouze něco, co je beztak zřejmé. Ale jsme-li "na stejné úrovni", učiním sám sebe zranitelnějším, protože si budete myslet, že se vám nevyrovnám. Mohu se také "zaseknout" a užírat se, že nejsem tak dobrý, chytrý nebo šikovný jako vy.

Naši ochotu požádat o pomoc ovlivňují i další faktory.

Ženy vyhledávají pomoc více než muži. Přes výrazné změny ve vnímání obou pohlaví naše civilizace od žen ještě pořád neočekává, že budou zdatné jako muži v mnoha tradičních mužských baštách, jako jsou opravy všeho možného, finance, řešení krizových situací, abych jmenoval alespoň některé. Požádá-li tedy o pomoc žena, je menší pravděpodobnost, že bude svou žádost brát jako důkaz své neschopnosti i s průvodními pocity větší zranitelnosti.

Lidé ve vysokém společenském nebo ekonomickém postavení žádají o pomoc více než lidé, kteří jsou na žebříčku pod nimi a kterým pravděpodobně schází sebedůvěra (a následně i asertivita) úspěšných. Ti z vyšších příček věří, že mají větší nárok na pomoc než ti dole. Všiml jsem si, jak prudce může vzrůst sebevědomí lidem, kteří přišli náhle k majetku. (Bohužel jsme všichni viděli, že s penězi kráčí ruku v ruce arogance.)

Je mezi námi tolik jedinců, pro něž je obtížné požádat o pomoc - zmíním se jen o lidech plachých, ješitných, trpících depresemi, majících hrůzu z odmítnutí - že vám i mně prostě stojí za to být vnímavější k potřebám druhých. Musíte vytušit, jak byste mohli pomoci. Především tehdy, když někoho znáte dobře, když víte o jeho neustálém existenčním zápase nebo momentálních zmatcích, nemělo by pro vás být vůbec těžké uhodnout, jak mu nejlépe pomoci.