|
V odborných lékařských časopisech, jako je The Lancet, The New England Journal of Medicine, The Journal of Clinical Investigation a mnoho dalších, bylo opakovaně referováno o metabolické dysfunkci, způsobující obezitu. Stav je charakterizován nesprávnými hodnotami hladiny inzulinu v krvi. Nadváha sice může být způsobena nejrůznějšími zdravotními poruchami, nicméně inzulinová nerovnováha se jeví jako velice významná.
Abychom pochopili, co se odehrává v organismu po stiženého uhlovodanovou závislostí, musíme si uvědomit, jak funguje metabolismus u zdravého člověka. Během déletrvajícího přísunu uhlovodanů dochází k vyplavení další dávky inzulinu. Za běžných okolností bývá množství vyplaveného inzulinu v krvi úměrné množství přijatých uhlovodanů. U zdravého člověka dochází k vyplavení několik minut po začátku konzumace a jeho množství se řídí množstvím uhlovodanů obsažených v předcházejícím jídle. Za normálních okolností je tedy vyloučeno tolik inzulinu, kolik je ho třeba k přenosu energie z uhlovodanů ve formě glukózy do buněk jaterních, svalových či tukových.
Jakmile buňky glukózu přijmou, hladina inzulinu v krvi klesne působením mozkového hormonu serotoninu, který patří do skupiny neurotransmiterů a vyvolává pocit sytosti. Inzulinu se také někdy říká "hladový hormon", jelikož stimuluje chuť k jídlu. U normálních lidí spouští sekrece inzulinu několik minut po začátku konzumace, proto se dostavuje chuť spíš během jídla než těsně před ním. Po nasycení hladina inzulinu klesá a serotonin signalizuje: přestaň jíst!
Za několik hodin, během nichž organismus spálil zbytky glukózy, dochází ke změně poměru glukózy a inzulinu v krvi. Dostavuje se impuls k dalšímu jídlu - hlad. Člověk se nají a celý cyklus se opakuje. Rovnováha mezi hladinou inzulinu a uhlovodanů v krvi je poměrně křehká - snadno se vychýlí.
U člověka trpícího závislostí se při konzumaci uhlovodanů vyloučí během několika minut větší množství inzulinu, než je v dané chvíli zapotřebí. Pokud takto postižený člověk snědl jídlo bohaté na uhlovodany, dojde k vylučování ještě většího množství inzulinu. Vysoká hladina inzulinu v krvi se udržuje déle a zásobuje buňky nadměrným množstvím glukózy. Z mozku se nevyloučí dostatečné množství serotoninu, takže člověk závislý na uhlovodanech nemá pocit zasycení ani po velice bohatém jídle. Blouděním v tomto začarovaném kruhu pak vzniká to, co nazýváme uhlovodanovou (sacharidovou) závislostí.
Zdroj: Uhlovodany nepřítel štíhlé linie, nakladatelství Columbus
Uvedeno ve spolupráci se serverem www.doktorka.cz
|
