Proč je základních esoterních principů,
o kterých jsem psal posledně, právě sedm? To má hlubokou souvislost
s poznatkem, že všechno, co se ve světě vyskytuje, má ve svém
základě trojí podstatu: nejvyšší duchovní (božskou), od ní
odvozenou nižší duševní (myšlenkovou), a konečně nejnižší
- hmotnou. Už odpradávna přitom bylo zřejmé, že hmotná, pozemská
existence se dá vyjádřit vodorovnou rovinou, kdežto božský
(duchovní) princip prostupuje tuto rovinu v kolmém, svislém
směru.
Tady někde spočívá původ ideje, která bohy
umísťovala na nebesa a zemřelé duše, popřípadě peklo do podsvětí.
Uprostřed mezi nebem a podsvětím pak byla země a tedy pozemský
život člověka, který je božským (svislým) principem kolmo
protínán. Obrazným vyjádřením tohoto průniku se stal kříž,
a jeho čtyři vrcholy symbolickým výrazem hmoty (těla). Máme
zde tedy duchovní číslo 3 (jeho výrazem v křesťanství se stala
božská trojice), hmotné číslo 4, a jejich součtem dostáváme
sedm - počet oněch základních idejí, které jsou skryty ve
všech existujících formách.
Dalším velmi důležitým poznatkem bylo,
že celou mnohotvárnou skutečnost světa můžeme celkem snadno
rozdělit do skupin (rovin), které mají nějaký základní společný
rys: zvířata, rostliny, kovy, horniny, barvy, země, v lidském
světě například povolání, sociální postavení, a nekonečně
mnoho dalších. Oněch sedm základních idejí (principů) přitom
v kolmém směru prostupuje všemi takovými rovinami, a dá se
dokonce říci, že právo nazývat se prapůvodní ideou má pouze
takový princip, který má své zastoupení v kterékoliv z existujících
rovin.
Zatím ovšem stále hovořím o abstraktních
sedmi principech a je tudíž na čase říci si, o jaké konkrétní
principy jde. Tady se uplatní další zásada, objevená starými
mudrci: zásada polarity. Cokoli ve světě existuje, je vždy
složeno ze dvou protikladů. Důkazy toho najdeme všude, kamkoli
se podíváme: člověk, to je muž a žena, den je světlo a tma,
máme zlo a dobro, sladkou a kyselou chuť, aktivitu a pasivitu,
a tak bychom mohli jmenovat do nekonečna.
A stejně je tomu i u oněch sedmi základních
principů. Pouze jeden z nich je nepolární, nadřazený všem
ostatním - nejvyšší princip, který můžeme nazvat Bohem. Zbývajících
šest pak už snadno můžeme rozdělit do protikladných dvojic.
Dostaneme tak princip myšlení a princip citů, princip mládí
proti principu stáří, princip rozvoje proti principu omezení,
princip vědomí proti principu nevědomí, aktivní (mužský) princip
vedle pasivního (ženského) principu a tak dále. A každý z
těchto principů, jak už bylo řečeno, prostupuje v kolmém řetězci
analogií (podobenství) všemi existujícími rovinami, kterých
je v podstatě nekonečný počet.
Uveďme si opět příklad: zmíněný aktivní,
mužský princip, to je princip činu a energie. V existenční
rovině zvířat bude tento princip vyjádřen například v šelmách
(vlk), právě tak vyjadřuje obraz tohoto principu žralok, rejnok
nebo kohout. V rovině rostlin to budou například kopřiva,
cibule, bodlák, pepř a tak dále, v rovině kovů železo, v rovině
sociálního postavení voják nebo kovář, v rovině barev červená,
a tak bychom mohli pokračovat dál a dál. Protějšek, protipól
tohoto principu - pasivní, ženský princip, bude v rovině zvířat
zastoupen býkem, holubem nebo tuleněm, v rovině rostlin mandloní,
růží, lilií, hyacintem nebo šeříkem, v rovině kovů mědí, v
rovině sociálního postavení umělcem nebo sociálním pracovníkem,
a tak bychom i tady mohli pokračovat do nekonečna.
Na první pohled může takovéto dělení do
svislých řetězců analogií vypadat jako pustá a ničím nepodložená
spekulace, leč není tomu tak. Je to pouze nezvyk dnešního
člověka uvažovat v tomto kolmém směru. Právě tyto svislé analogické
řetězce jsou totiž základem veškerých magických operací a
běžně je využívali například indiánští medicinmani, asijští
šamani a vůbec kouzelníci a mágové všech dob a všech civilizačních
okruhů. Ti všichni tyto analogie velmi dobře znali, a při
jejich praktických aplikacích využívali i další velmi významnou
zásadu - že totiž všechny existující roviny forem jsou navzájem
rovnocenné a zaměnitelné.
Zná-li tedy někdo charakteristiky oněch
sedmi základních idejí, prostupujících těmito rovinami, může
analogickým způsobem přenášet poznatky z jedné (libovolné)
roviny do jakékoliv roviny jiné. Přesně na tomto principu
dodnes fungují takové disciplíny jako je numerologie, chiromantie,
kartomantie, geomantie, grafologie a mnohé další.
A přesně na tomtéž principu funguje i astrologie.
Obloha, ze které astrologové vycházejí, totiž není ničím jiným
než jenom další z onoho nekonečného množství rovin existence!
To je pochopitelně rovněž známo už mnoho tisíc let, a právě
toto vedlo starověké učence k jejímu zkoumání.
Zřejmě je vůbec nepřekvapilo, když mezi
mnoha tisíci hvězd objevili na obloze právě pět jiných (vedle
Slunce a Měsíce), které nestály nehybně, ale na pozadí těch
ostatních se zvláštním způsobem pohybovaly a přesouvaly. Pochopitelně
jim byla zcela lhostejná jejich fyzikální podstata - zajímaly
je právě ty jejich pohyby, o kterých byli přesvědčeni, že
nejsou náhodné, ale že vyjadřují nějaký hluboký vnitřní smysl,
jenž (v souladu s jejich filosofií) musí být v úzké souvislosti
se všemi ostatními jevy, které kolem sebe pozorovali. A právě
obloha se nakonec ze všech ostatních rovin, využívaných pro
věštecké praktiky, ukázala být jako mimořádně vhodná.
Bylo totiž zjištěno, že těchto sedm bloudivých
hvězd (planet, mezi které počítali i Slunce a Měsíc) se skutečně
nepohybuje oblohou chaoticky a náhodně, ale že jejich pohyby
mezi hvězdami mají řád a smysl, je možno je předvídat a také
matematicky přesně znázornit. Víceméně intuitivní základ ostatních
věšteckých technik tak zde dostal naprosto exaktní podobu,
a astrologie se rázem stala doslova královskou disciplínou.
(Z chystané knihy "Základy moderní astrologie") |
|
