Ráno
Je mlhavé deštivé ráno.
Mokrá lesní cesta nutí
chodce k bdělosti a opatrnosti.
Na listech stromů se lesknou kapky deště a
bělavé skály mezi stromy
připomínají nehybné postavy.
Je ještě šero a naprosté bezvětří.
Svět se náhle zastavil.
I myšlenky umlkají a
oceán vnitřního ticha se rozlévá po kraji.
Najednou nevíš, co je vnitřní a co vnější.
Bez ohledu na to,
jestli chceš nebo nechceš,
s každým krokem
vstupuješ do živé Přítomnosti.
( Cestou lesem k mšeneckým Pokličkám, 18.8. 2001 )
O naslouchání
Chceš-li zažít přítomný okamžik,
musíš se mu maximálně otevřít.
Nic nechtěj, nic nehodnoť, jen tiše pozoruj.
Uč se vnímat všechny odstíny jeho barev,
uč se znát všechny jeho vůně,
uč se naslouchat všem jeho zvukům,
uč se rozeznávat jeho nejjemnější chutě,
uč se vnímat všechny jeho doteky.
Jedině pak můžeš říci,
že jsi v tomto okamžiku skutečně žila.
*
" Bůh sám vrcholí vždy ve chvíli právě přítomné a
nebude postupem času nikdy božštější."
Henry David Thoreau
Lastura
Ohrada z klád
a trs té nejlepší trávy.
Skloní hlavu, jakoby na podrav
a pak si opatrně bere trávu z mé dlaně.
Pohled jejích očí je podivně lidský,
snad proto, že končí ve stejné hlubině.
Hladím ji hřívu, velkou tvář i nozdry.
Dlouho nasává pach mých nastavených dlaní.
Dvě dokořán otevřená srdce.
Stín.
To se jen Slunce se schovalo za mraky.
( U huculských koní v Krásné rokli, 13:00, 18.8 2001 )
Vřes
Kdybys tu byla,
natrhal bych Ti kytičku modrého vřesu
a pak bychom se posadili
na vřesovou stráň vysoko nad Krásnou roklí,
mlčeli a poslouchali zvuky koní
tam dole na pastvinách.
( U huculských koní v Krásné rokli, 13:00, 18.8 2001 )
O samsáře
Pokud existuje ještě iluze "já",
je v lidské přirozenosti mít přání,
vždyť touha vytváří samsáru, koloběh životů.
Přání se má drahá nezbavíš,
nedokážeš to, věř mi.
Je potom na nás,
abychom naši mysl kultivovali tak,
aby naše přání směřovala
ku prospěchu Celku a k zachování Harmonie.
Pokud naše já jednou zanikne a
bude vystřídáno velkým Já,
které si uvědomuje svou sounáležitost s Celkem,
potřeba jakéhokoliv přání samovolně mizí.
Vše je pak poznáváno jako:
Dokonalé, Proměnlivé a Pomíjející a
takové, jaké má být.
( Na můstku přes Pšovku v Ráji, 12:10, 18.8. 2001 )
O darování
Darování je poskytnutí energie,
bez ohledu na to,
o jaký typ daru se jedná.
Jedinou a nutnou podmínkou je
aby druhá strana byla ochotná
tuto energii přijmout.
Jinak může i dobře míněný dar
ublížit darovanému i dárci.
Jedině pokud je tato energie poskytnuta
všemu a všem,
bez adresáta,
proudí sama v potřebné míře tam,
kam je třeba.
*
Když už musíš přemýšlet,
buď bdělá.
Sedni si na břeh svých myšlenek a pozoruj je.
Jak je vytváříš, jak je opouštíš a jak zanikají.
O ne-hledání
Jakékoliv opravdové hledání
soustředí celou Tvou pozornost na cíl.
Během hledání však můžeš zažít okamžik,
kdy je cíl na chvíli zapomenut,
ale pozornost je stále soustředěna
a září sama bez jakéhokoliv úsilí.
V této chvíli můžeš zažít záblesk Pravdy.
( Na jedné louce poblíž hradu Houska, 15:10, 18.8. 2001 )
Když zmizí minulost a budoucnost ...
Je zajímavé se toulat jen tak
úplně neznámým lesem.
Nevíš odkud jdeš,
nevíš koho potkáš
a ani nevíš kam dojdeš.
Vnímáš jen místo, kde právě jsi.
Nemáš cíle ani Tě nezajímá,
kde jsi už byla.
Najednou zjistíš,
že tráva kolem je nějak zelenější,
květy na lesních paloucích zářivější,
maliny sladší,
obloha modřejší,
a láska, kterou cítíš ve svém srdci,
daleko daleko intenzivnější.
Tak chutná Přítomnost.
Věř mi,
zjistil jsem to docela nedávno,
někde uprostřed houseckých lesů.
( Kdesi v houseckých lesích, 18.8. 2001 )
*
Ať jdu kamkoli,
všude nacházím Tvé stopy.
Na lesních cestách, na březích rybníků,
v temných koutech pískovcových dolů,
ve skalách
i hluboko ve svém srdci.
Má drahá, není místo,
kde bys nebyla.
Proměna dvou borovic
Usedám
na bílou skálu vysoko nad údolím.
Odměnou za výstup mi je krásný výhled
na Vrátenskou horu a řadu Houseckých vrchů.
Nad nimi je modrá obloha
s jemným šedivým oparem.
Je tu ticho.
Vane příjemný chladivý vítr.
Nádech a výdech se střídá
ve stále pomalejším a pomalejším rytmu.
Přede mnou na skále stojí dvě borovice,
jedna je mladá zelená a druhá stará.
Je to vlastně už jen uschlý
mrtvý kmen s větvemi.
Najednou si uvědomuji,
že hodnotím a že si přeji,
aby i ten starý strom byl stejně tak zdravý
a plný síly jako ten mladý.
Uvědomuji si, že nechci přijmout věci,
takové jaké jsou.
Vidím své přání a z jeho nenaplnění
cítím zklamání.
Jediná možnost je přijmout Skutečnost a
nechat přání bez reakce.
A tak tedy přání jen pozoruji.
Slábne a je méně a méně žádostivé,
až po chvíli zmizí úplně,
tak jako zmizí všechny kruhy na hladině,
když do jezera vhodíš kámen.
Po každé zůstane jen zrcadlově klidná hladina.
Přede mnou na skále jsou stále dva stromy,
ale stala se s nimi proměna.
Oba jsou dokonalé a takové,
jaké mají v tuto chvíli být.
Mladý strom s ohebnými větvemi se zelená
svými svěžími jehlicemi a
kůra jeho kmenu je bez vady.
Starý strom už dávno nemá kůru,
ale jeho kmen je krásně vyhlazený
deštem a větrem.
Jeho holé větve se vzpínají k modré obloze,
se kterou kontrastují svou černou barvou
a zajímavými tvary.
Dokonalá dvojice zasazená
do krásné kompozice
krajiny s lesy a kopci v pozadí.
Najednou jsem si uvědomil, kde byla chyba.
Ne, nebyla ve starém stromu, ale byla ve mně.
Zklamání pramenící z mého nesplněného přání
bylo najednou vystřídáno uvolněním,
smířením a hlubokou hlubokou pokorou.
Vitr dál příjemně vane a chladí mi spocenou tvář.
Tam někde v dálce jsi Ty.
Možná, že se právě touláš v lesích jako já
nebo něco kreslíš do svého skicáře.
Ty jsi tam a já jsem tady,
na bílé skále u Mšena, vysoko nad údolím,
v sousedství dvou nádherných borovic.
Lásko, věci jsou takové,
jaké mají v tuto chvíli být.
A to je dobře.
( Na jedné skále, na Vyhlídkách u Mšena,
17:10, 18.8. 2001 )
Zen
Pamatuj,
že není žádné "příště",
už nikdy znovu nevstoupíš
do tohoto Okamžiku.
( Na mšeneckém nádraží, 18:05, 18.8. 2001 )
( 18.7.2001 zapsáno v noci z 31.8. - 1.9. 2001, při desce Yanni: "Thinking of You ")
|
