Je tomu už dva roky, co jeden z našich
největších astrologických odborníků RNDr. Milan Špůrek uveřejnil
v Regeneraci tři speciální přílohy (v číslech 1 / 1999, 5
/ 1999 a 8 / 1999), ve kterých se zabýval střídáním astrologických
věků a problematickým očekáváním "věku Vodnáře". Se svou pověstnou
systematičností a velmi fundovaně v těchto článcích podrobně
vysvětlil, jaký je základní princip střídání astrologických
věků, v čem spočívá kardinální omyl všech zastánců a hlasatelů
příchodu "věku Vodnáře", a jaké dějinné období (věk) nás skutečně
očekává - že to nebude věk Vodnáře, jak se všeobecně soudí,
nýbrž věk Býka. A protože nikdy nemluví jen tak do větru a
své názory vždycky dokáže opřít o kvalifikované zdůvodnění,
své závěry ilustroval na mnoha historických příkladech, a
konečně i na objevné interpretaci slavného Nostradamova čtyřverší
X,72, kolem kterého se právě v roce 1999 strhlo tolik humbuku
při očekávání nejrůznějších katastrof a "konců světa".
Jako exaktně uvažující přírodovědec
odvodil dr. Špůrek své závěry především z technických (astronomických)
a historických hledisek. Celá záležitost má však také svůj
duchovní, esoterní rozměr, kterého se dr. Špůrek dotkl jenom
velmi letmo. Chtěl bych se proto k tématice astrologických
věků ještě jednou vrátit a podívat se na ni trochu podrobněji
právě z tohoto duchovního aspektu. Domnívám se totiž (z mnoha
důvodů), že je to právě v dnešní době pohled neobyčejně aktuální.
Mluvíme-li o "věku Ryb", "věku Vodnáře"
atd., používáme astrologické pojmy, a jejich obsah by proto
měl odpovídat astrologické symbolice. Z tohoto hlediska tedy
jistě nebude od věci připomenout si, jaké významy representují
jednotlivá znamení. Tropický zvěrokruh, jak je znám zhruba
od pátého století před naším letopočtem, není totiž ve své
podstatě ničím jiným než univerzálním vývojovým schématem,
které člověk objevil a odvodil ze střídání čtvera ročních
dob v přírodním cyklu. Jeho základní kostru tvoří dva rovnodennostní
a dva slunovratové body, a jednotlivé dvanáctiny zvěrokruhu
(jednotlivá znamení) pak představují vývojové etapy, kterými
zákonitě musí procházet všechno stvořené - nejen člověk jako
jednotlivec, ale i města, státy, říše, ale třeba i hvězdy,
galaxie, a konec konců i celý vesmír. A to nejen na hmotné,
ale právě tak i na duchovní úrovni. Cokoliv se ve vesmíru
vyskytuje, muselo zkrátka někdy vzniknout, zrodit se, má tedy
svůj počátek, potom svou etapu dospívání, následuje období
vrcholné zralosti, kdy entita (jakákoliv) vydává plody své
existence, a konečně stáří a zánik, kdy svou obětí a transformací
uvolňuje prostor pro další, nové formy stvoření. To je naprosto
univerzální princip, ze kterého není úniku a kterému se musí
podrobit skutečně bez výjimky vše, co ve vesmíru existuje.
Velmi stručně a zjednodušeně si význam jednotlivých znamení
jako vývojových etap můžeme ilustrovat na životě člověka od
narození k smrti:
Beran, první znamení zvěrokruhu
(v přírodním cyklu začátek jara), symbolisuje onen počátek,
vznik, zrození něčeho nového - novorozeně v této etapě si
pudově vynucuje všechny své potřeby, pláče, když mu něco chybí,
a na své okolí nebere žádný ohled. Býk, druhá vývojová
etapa, představuje upevnění a materiální zabezpečení existence
- malé dítě je v této etapě svého vývoje spokojené jenom tehdy,
je-li nakrmené, má-li svou postýlku, svého dudlíka a hračky.
Blíženci, ti jsou začátkem komunikace, poznáváním nejbližšího
okolí, dítě se učí mluvit, psát, poznává sourozence a pod.
Rak symbolisuje uvědomění si domova, původu, bezpečí
maminčiny náruče. Lev je etapou tvořivosti, her, zábav
a touhy vítězit a prosadit se - v lidském životě představuje
školní léta. Panna, to už je zrání, dospívání - nikdo
není kritičtější ke svému okolí než patnáctiletý mládenec
nebo slečna. Vahami začíná druhá polovina vývoje, je
to etapa, kdy teď už dospělý člověk hledá svůj protějšek,
doplnění svého "já" na "my". Štír je etapou uvědomování
si a odhalování tajemných stránek existence a všeho, co není
jenom "mé", nýbrž především "naše". Střelec, to je
v lidském vývoji vysoká škola, ideály, víra, humanismus a
právo. Kozoroh představuje vyvrcholení dosavadního
vývoje, završení profesionální nebo společenské kariéry -
člověk se stává šéfem, ředitelem nebo třeba prezidentem. Vodnář
představuje tu etapu vývoje, při které se člověk začíná starat
o to, aby poznatky, ke kterým během svého života dospěl, předal
svým nástupcům, aby sloužily k pokroku lidstva jako celku,
je to etapa zralého vysokoškolského profesora. A konečně Ryby
jsou závěrečnou etapou vývoje - je to starý dědeček nebo babička,
kteří jsou ochotní s bezmezným soucitem přinést jakoukoliv
oběť pro své vnoučky, aby v nich mohl zdárně pokračovat nový
život - nové, další zrození v Beranu.
Už i z tohoto velice stručně nastíněného
schématu vyplývají dva naprosto základní poznatky: především
fakt, že tyto vývojové stupně, symbolicky vyjádřené znameními
zvěrokruhu, neměly nikdy nic společného se stejnojmennými
souhvězdími, a zadruhé, že vývoj žádné entity ve vesmíru,
ať ve fyzické nebo v duchovní podobě, nikdy nemůže postupovat
v obráceném smyslu, tedy ve směru Býk - Beran - Ryby - Vodnář
atd. (jak to de facto tvrdí zastánci a propagátoři věku Vodnáře),
protože to by nebyl vývoj, ale regrese. Nechci se teď zabývat
úvahami, kdo a kdy s touto nesprávnou myšlenkou jako první
přišel, to ve zmíněných článcích v roce 1999 podrobně vysvětlil
už dr. Špůrek. Chtěl bych si jen blíže všimnout několika duchovních
aspektů, o které dr. Špůrek pouze letmo zavadil, které však
velmi dobře ilustrují charakteristiky věku Vodnáře a věku
Ryb v posledních čtyřech tisíciletích před naším letopočtem,
přechod z věku Ryb do věku Berana před dvěma tisíci lety,
a konečně situaci dnes, v závěrečných fázích věku Berana a
na počátku věku Býka.
Než se začnu věnovat vlastnímu tématu,
bude však asi vhodné nejprve stručně zopakovat význam některých
základních pojmů: Platónský rok je období, za které
rotační osa Země opíše celý jeden plášť kužele (tomuto kuželovému
pohybu zemské osy se říká precese). Podle současně
platné hodnoty precesní konstanty trvá toto období 25729 let.
Jeden věk tvoří jedna dvanáctina Platónského roku a
je dlouhý 2144,1 roku. (Proč se používá právě dvanáctinné
dělení, to má velmi hluboké esoterní kořeny a bylo by to téma
na samostatný článek.) Podle zásady, že stejně jako části
jsou obsaženy v celku, tak i celek je obsažen v každé své
části, je možné i období jednoho věku dále dělit na menší
časová období. Jedna dvanáctina věku je tzv. palec
a trvá 178,7 roku, při dalším dělení dvanácti se dostáváme
k zodiakální mikrovlně, dlouhé 14,9 roku. Jednotlivé
věky, tedy dvanáctiny Platónského roku, nesou charakteristiky
zvířetníkových znamení, a stejně tak je tomu i s palci a mikrovlnami:
první palec každého věku má charakter Berana, druhý palec
Býka atd., a právě tak i první mikrovlna každého palce odpovídá
svým charakterem Beranu, druhá mikrovlna Býku atd. Stále je
však přitom třeba dodržovat základní zásadu, že totiž čas
(a tím i vývoj každé entity) postupuje ve směru od Berana
k Býku a k Blížencům a nikoli obráceně, od Berana k Rybám
a od Ryb k Vodnáři. |
|
