Stín a jeho projekce

Představte si, že nevědomí je jako širé moře, z něhož jsme se všichni zrodili. Jung to jednou charakterizoval jako: "Všechno, co znám, ale na co teď zrovna nemyslím; všechno, čeho jsem si byl kdysi vědom, ale co jsem zapomněl; všechno, co vnímám smysly, ale co mé vědomí nechává bez povšimnutí; všechno, co neúmyslně cítím, co si myslím, pamatuji, chci a dělám, aniž tomu věnuji pozornost; všechny budoucí prožitky, které ve mně nabývají tvar ajednou přejdou do vědomí: toto vše je obsahem nevědomí."

Vaše nerozpoznané, nerozvinuté a nepřijatelné vlastnosti nemizí; jenom se shromažďují v temných koutech osobnosti jako stíny. Sbírají sílu, a když dostanou příležitost, vyrazí na povrch. Pokud se skrývaly dostatečně dlouho, začnou si žít svým vlastním životem.

Člověk a každá civilizace mají stín. Tuto skrytou vnitřní sílu lze vidět jako projekci. K projekci dochází nevědomě, a proto je velice těžké ji napravit. Když říkáme, žeje projekce nevědomá, myslíme tím, že skutečně je nevědomá - tedy že existuje mimo vaši vědomou kontrolu. Projekce ani tak neděláte, jako se s nimi setkáváte.

Uvedeme si užitečný příklad, s jehož pomocí snáze pochopíme projekci a její roli při podrývání spokojenosti. Co je podstatou semaforu? Slovo podstata původně znamenalo duchovní obsah za hmotou, ktev dává semaforu vnitřní smysl. V současném pojetí se z jakéhosi důvodu význam slova podstata obrátil o 180 stupňů. Lidé si zvykli uvažovat o podstatě jako o materiálu, z kterého je semafor vyrobený - barevná skla, dráty, barva a umělá hmota. Vnitřní smysl semaforu nicméně spočívá v rozkazu: zastav, zpomal a jeď. Tento kou ek reality je naprosto jasný - stop, zpomal, jed'.

Naše projekce jsou však u semaforu mnohem složitější. Vidíte například, že je červená, a pomyslíte si: "Ach jo, zase musím zastavit. Jedu pozdě. Spikl se snad proti mně osud?" Nebo vás možná napadne: Ty zatracený světla mě zdržujou. Proč tudy jede tolik aut?" Řada lidí asi v duchu zareaguje: "Aha, žlutá! Mám šanci na to šlápnout a dostat se před ostatní." Anebo možná: "Hurá! Zelená! Poctivýmu štěstí přeje!" Člověka zkrátka napadá při setkání s dopravními světly spousta myšlenek, které se týkají "já", a jde o soudy, jež nemají vůbec nic společného s prostou skutečností: zastav, zpomal, jeď.

Chcete-li vidět projekci v akci, stačí, když se budete týden pozorovat při řízení. Na každých světlech si všimněte, jaké projekce přiřazujete k jednoduchým skutečnostem stát, zpomalit a jet.

Může-li v nás obyčejný semafor vyvolat tolik emocí, co se děje při složitějších vztazích? Uvědomte si,jakou část vám každý den zaberou negativní a pozitivní projekce a jak zkreslí vaše vnímání světa. Když zazvoní telefon, když se v poště objeví dopis, když jste požádáni, abyste se zúčastnili jednání - promítnou se vám nějaké hodnoty, ať už pozitivní, nebo negativní, které zážitek ovlivní? Projekce nás neustále vtahují do našich vlastních iluzí. Ve východní duchovní tradici se tomu říká maya, omezená forma vědomí.

Při projekci je naše reakce většinou: 1. emocionální, 2. nutkavá, 3. neodpovídající reálné situaci. Promítáme-li své potlačené vlastnosti do vnějšího světa, ostatní lidé to zpravidla vycítí. My sami jsme však na- neštěstí ti poslední, kteří se o tom dovědí.